Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Se Sabinou Plestilovou o životě v New Yorku, o modelingu, o jeho krásách, ale také o jeho stinných stránkách.
Sabina Plestilova vyrůstala v Liberci, kde také studovala gymnázium. Právě během studia ji ale oslovili scouti, zda by se nechtěla stát modelkou. Sabina nejdříve odmítla, neboť se chtěla stát právničkou, ale nakonec na nabídku kývla.
Jako modelka už pracovala téměř po celém světě. Od Athén přes Hongkong až po New York, kde se také nakonec rozhodla zůstat. Dnes je to už deset let, co Sabina přišla do New Yorku, a stále se tu aktivně věnuje modelingu. Jakých největších úspěchů dosáhla, proč je podle ní riskantní, že se s modelingem začíná už v tak brzkém věku, a proč život v USA nyní vnímá jako nebezpečný? To vše a mnohem víc se dočteš v našem rozhovoru.
Ty jsi modelka. Jak to všechno začalo a jak dlouho už se modelingu věnuješ?S modelingem jsem začala v patnácti, letos v létě mi bude 30 let, takže se mu věnuji už 15 let. Začalo to tak, že na moji základní školu a gympl v Liberci často chodili scouti a modelky hledali. Tehdy ještě žádný Instagram nebyl a nové tváře se hledaly takhle „po staru“. Oslovili mě několikrát, ale já jsem to vždy odmítla. Chtěla jsem být právnička, ne modelka. Když mě ale oslovili už poněkolikáté, něco se změnilo.
Nikdy jsem moc necestovala, s rodinou jsme jezdili jen na Slovensko, odkud je moje maminka, a výjimečně jsme zavítali do Bibione v Itálii. Ale nikdy jsem neletěla letadlem, nic jiného jsem neznala… Scout mi to tehdy prodal tak, že bych mohla hlavně cestovat, a tak jsem se dostala do Bohemia Model, kde jsem v patnácti podepsala smlouvu.
Začala jsem chodit na castingy, ale nechtěla jsem ukončit studium, a tak jsem si mohla hledat pouze práce, na které bych odjela na dva měsíce přes letní prázdniny. Evropské agentury ale chtěly, abych mohla cestovat pořád, takže jsem s modelingem začala v Asii. Moje první cesta byla do Koreje, kam jsem odjela, když mi bylo 16 let.
Zdroj: se souhlasem Sabiny Plestilove
Jak na to reagovali rodiče, když jsi jim v 16 letech oznámila, že jedeš do Koreje?Maminka brečí na letišti i teď, když už mi je skoro 30 let… Ale bylo to tak, že jsem byla oslovena už tolikrát, že na to moji rodiče asi byli připravení. I když to pro ně bylo těžké. Tehdy neexistovaly iPhony, neměla jsem internet v telefonu a s rodiči jsem mohla jenom skypovat. Doteď se divím, že mě pustili. Upřímně nevím, jestli bych po své zkušenosti dovolila dceři v takhle mladém věku odletět.
Agentury prostě očekávají, že se tělo nemění, ale to je nesmysl. A ještě tě většinou kritizují chlapi, kteří o ženském těle vědí prd.
Na ty zkušenosti hned navážu. Jaké jsou největší výzvy, s nimiž se jako modelka setkáváš?Určitě je to to, že práce v modelingu je velmi nestabilní. A také jsem se často potýkala s odsuzováním, že modelky jsou hloupé, kvůli čemuž jsem měla neustálou potřebu někomu něco dokazovat. Hodně jsem se učila, abych měla samé jedničky a abych spolužákům a spolužačkám ukázala, že hloupá nejsem.
Náročné je také zvládnout nároky, které jsou na modelky kladeny. Celkově mi přijde šílené, že do zahraničních agentur jezdí dívky, které jsou v podstatě ještě děti. Nejsou vyspělé, nemají ustálené názory a je lehké je ovlivnit. Když se jim pak začne měnit tělo, tak jim bývá vyčítáno, že už nevypadají jako dřív, což vede k prohloubení nezdravých návyků. Agentury prostě očekávají, že se tělo nemění, ale to je nesmysl. A ještě tě většinou kritizují chlapi, kteří o ženském těle vědí prd.
Mě jednou přinutili začít brát hormonální antikoncepci, abych se zbavila akné, ale samozřejmě jsem po ní přibrala. Stejná agentura mě pak kvůli váze vyhodila a řekla mi, že bych měla být plus size modelka (smích). Jenže jsem byla mladá, můj mozek ještě nebyl úplně vyvinutý, neuměla jsem se bránit, vše jsem jim odkývala... Proto bych svojí dceři nikdy nedovolila, aby začala dělat modelku v tak brzkém věku. A není to proto, že bych si myslela, že je modeling hrozný. Je to proto, že si myslím, že člověk by si měl nejdříve uvědomovat svoje hranice a až pak ho může dělat. Modeling je fajn, pokud máš hlavu na správném místě.
Jako problematické vidím i to, že je takto mladá dívka dlouho bez rodičů a dostane se do mnoha situací, které by neměla řešit sama… Například když mi bylo 18 let, letěla jsem do Hongkongu, kde jsou restaurace, které mohou modelky navštěvovat zdarma, ale pak na oplátku musí chodit pařit do přidružených klubů. Je to pofidérní.
Teď, když jsem starší, je pro mě na modelingu nejhorší to, že nikdy nevím, co se bude dít za týden či měsíc. Nemůžu si nic plánovat. Jediné štěstí je, že mám několik stálých klientů, kterým klidně mohu říct, pokud mi něco termínově nevyhovuje. Nemám tak svázané ruce.
Co považuješ za svůj doposud největší modelingový úspěch?Měla jsem billboard na Times Square, což považuji za ten největší milník v kariéře. Jasně, na billboardech jsem byla už i v minulosti, ale tenhle byl největší a na nejlidnatějším místě. Ale radost mám třeba i z kampaní pro Revlon, přehlídek Marqueza, Oscar de la Renta a mnoho dalších.
Billboard na Times Square je super! Máš přece jenom ještě nějaký nesplněný modelingový sen?Mám hrozně ráda make-up, takže by se mi líbilo udělat nějakou kampaň pro Charlotte Tilbury, i když ta má bohužel sídlo v Británii. Nebo bych se ráda viděla v Sephoře. Beauty focení je moje nejoblíbenější, celé líčení vždy prožvaním s make-up artisty a artistkami, od kterých potřebuju vědět, jaké produkty mají nejradši (smích).
Pracovala jsi téměř po celém světě a nedá mi to se nezeptat. Vidíš nějaký rozdíl mezi českým a zahraničním trhem?V Česku jsem nikdy nepracovala, hned po gymplu jsem odjela do zahraničí, takže nemohu soudit. Jediné, co vím, je, že se tam hodně točí reklamy.
Sociální sítě svět modelingu hodně změnily, k dobrému i špatnému. (...) Když jsem s modelingem začínala, tak jsme měli jasně dané míry, které jsme museli splňovat, ale teď už to tak není. Je to víc otevřené.
Záleží u modelek pouze na jejich vzhledu, nebo klienti a klientky hledají i něco dalšího? Musíte být třeba aktivní na sociálních sítích?Musíme. Sociální sítě svět modelingu hodně změnily, k dobrému i špatnému. K dobrému v tom, že požadavky na míry a výšku šly hodně dolů, právě díky dívkám, které mají hodně sledujících a mohou brandu udělat dobrou reklamu. Když jsem s modelingem začínala, tak jsme měli jasně dané míry, které jsme museli splňovat, ale teď už to tak není. Je to víc otevřené.
Na druhou stranu se nám kvůli tomu hodně zmenšily platy, protože čím víc lidí potvrdí práci za méně peněz, tím nižší platy pak všichni mají. Ale výhodou je třeba i to, že máme platformy, na nichž můžeme promlouvat, a pokud se nějaká agentura k modelkám špatně chová, nemáme problém o tom promluvit k mase lidí. Agentury se kvůli tomu hlídají, aby se chovaly jen slušně.
Mimochodem ty sociální sítě jsou velmi zajímavé. Dnes už na castinzích nevyplňujeme kolonky s našimi mírami, ale s naším Instagramem.
Zdroj: se souhlasem Sabiny Plestilove
Myslela jsem, že high fashion se v požadavcích na modelky nikdy nezmění…A změnila. Když teď měla show Dolce&Gabbana, tak ji šly modelky různých výšek. Dokonce bych řekla, že high fashion jako taková už neexistuje. Fashion weeky už nejsou, co bývaly… Je to taková zvláštní doba. Vše se hodně mění. I já jsem se třeba nyní setkala s odmítnutím s tím, že jsem moc vysoká (smích). Přitom mám klasickou „modelkovskou“ výšku.
Ještě před deseti lety jsem za jednu přehlídku dostala tisíc dolarů. (...) Dnes už přehlídky placené nejsou, a když, tak za ně modelky dostanou maximálně 200 dolarů.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Kolik berou modelky za přehlídku nebo velkou kampaň.
Jak moc se v oboru snížily platy a proč.
Proč je v modelingu větší konkurence než dřív.
Že Manhattan je dnes nebezpečnější než Brooklyn. Dochází tu i k útokům na ženy na ulicích nebo se lidé strkají pod metro.
Když zmiňuješ snížení platu, kolik peněz si lze modelingem vydělat?Je důležité mít klienty, u kterých víš, že tě budou bookovat opakovaně, protože výplaty šly opravdu hodně dolů. Už to není, co to bývávalo, že ti jedna práce zaplatí následující tři měsíce života. Když se navíc otevřely dveře více velikostem a požadavky na modelky už nejsou tak náročné, tak to také znamená, že zájemkyň o práci je více. Dříve taková konkurence nebyla.
Co se peněz týče, tak třeba ještě před deseti lety jsem za jednu přehlídku dostala tisíc dolarů (23 tisíc korun). A to jsem mohla jít třeba tři denně. Dnes už přehlídky placené nejsou, a když, tak za ně modelky dostanou maximálně 200 dolarů (4 500 korun). Přehlídky proto už dlouho nedělám. Skončila jsem s nimi ve chvíli, kdy mi designéři místo peněz začali nabízet oblečení. Navíc je to velký stres, a to není nic pro mě.
A dolů šly i jiné práce. Už to není tak, že bys za kampaň dostala třeba deset tisíc dolarů (233 tisíc korun). Takovou nabídku jsem neviděla ani nepamatuju. I já jsem kvůli tomu přišla o několik klientů, protože odmítám málo placené práce a nejdu pod nějakou svoji hranici. Nevyplatí se mi to.
Jako modelka jsi navštívila spoustu zemí. Proč ses rozhodla zůstat právě v New Yorku?Žila jsem v Londýně, v Barceloně, Istanbulu, Athénách, Miláně a pak jsem zakotvila v New Yorku. A proč právě tady? Byla jsem unavená (smích). Pořád jsem se stěhovala, nikdy jsem neměla vlastní apartmán, který bych si mohla vyzdobit, neměla jsem domov… Hodně to na mě dopadalo. Do New Yorku jsem tehdy přijela jen s jedním kufrem, neměla jsem v plánu se sem stěhovat, měla jsem tu být jen dva měsíce. A ty se nakonec proměnily v deset let. Prostě jsem si řekla, že se tu mluví anglicky, a to mi k životu stačí. Byla jsem opravdu unavená…
Ono když furt cestuješ za prací, tak většinou bydlíš v takových speciálních apartmánech pro modelky. Ty má najaté agentura, inkasuje si za ně nemalé peníze a modelky se v nich velmi často střídají. Tyto apartmány nejsou vhodné k žití, na dvoupatrových postelích tam žije spousta holek, je tam trochu bordel… Už jsem takhle žít nechtěla, chtěla jsem zakotvit. Chtěla jsem mít ty svoje pánve a svůj klid (smích).
O USA je známo, že náklady na život jsou tam mnohonásobně vyšší než v Česku. Kolik stojí například nájemné či běžný nákup?Zrovna dnes se jdu podívat na apartmán v Brooklynu, který má jednu ložnici a stojí tři tisíce dolarů měsíčně (70 tisíc korun). A to není v centru. Na Manhattanu bych za takový byt dala pět a více tisíc dolarů (116 tisíc korun). I to je důvod, proč se teď mnoho lidí stěhuje do Brooklynu. A já jsem za to ráda, Manhattan teď není úplně bezpečný.
Nákup na týden, tedy podle toho, co jíš, může vyjít třeba na 100 dolarů pro jednoho. Tedy nějakých 2 300 korun. Já už jsem si na to po těch deseti letech zvykla, ale chápu, že lidem žijícím mimo USA to asi přijde moc.
Zdroj: se souhlasem Sabiny Plestilove
Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody života v USA?Výhoda je to, že je tu tolik lidí z celého světa, že poznáš neskutečné množství kultur, což ti otevře mysl. Zrovna nedávno se mě někdo ptal, jestli se tu stýkám s českou komunitou, ale nestýkám. Moje kamarádky jsou Estonky, Švédky, Finky, Rusky, Američanky… ale žádná Češka. Líbí se mi to a je to i jeden z důvodů, proč jsem chtěla žít v zahraničí. Chtěla jsem se dozvědět co nejvíce o ostatních kulturách a na to je New York ideálním místem. Také je tu hodně možností, což je super.
Nevýhodou pak je ta již zmíněná drahota, ale také zdejší způsob života, který nemusí být ideální pro mentální zdraví. Všichni někam spěchají, za něčím se ženou, a to tě může semlít.
New York je podle mě ideálním místem k životu, když je ti kolem 20 let. Teď, když jsem starší, tak už naopak přemýšlím, kam bych mohla jít bydlet jinam. Nedovedu si představit, že bych třeba v New Yorku vychovávala děti. Chci, aby mohly běhat po ulicích, abych se o ně nemusela bát… New York je prostě nebezpečný.
Je tu hodně agrese, lidé se bezdůvodně strkají pod metro, holky dostávají na ulicích pěstí do obličeje jenom proto, že se koukají do telefonu.
O jakém nebezpečí mluvíš?Po covidu tu přibylo hodně lidí bez domova a také hodně lidí, kteří bohužel mají mentální problémy. Je tu hodně agrese, lidé se bezdůvodně strkají pod metro, holky dostávají na ulicích pěstí do obličeje jenom proto, že se koukají do telefonu a další. Je tu prostě hodně nespokojených lidí nebo lidí s problémy, což celý New York změnilo. Lidé se tu hodně bojí, hlavně ženy. Ani já bych třeba na Manhattanu v noci nejela metrem. O tom mimochodem hodně mluvím i na TikToku, kam dávám tipy všem, kteří se chystají do New Yorku.
Na svém těle znám každou nedokonalost, a to právě jen kvůli tomu, že jsem modelka.
Zabrousím ještě lehce k tématu psychického zdraví. Je pro modelku automatické, že se má ráda?Ne. Vůbec ne. Na svém těle znám každou nedokonalost, a to právě jen kvůli tomu, že jsem modelka. Normální člověk by si toho nevšiml. Ale já vím, které rameno mám vyšší, vím, která půlka mého obličeje je hezčí, což mi bylo i řečeno… Vím i to, že jedno žebro mi trčí více, než by mělo. Nikdy jsem neměla výrazný ženský pas, z čehož jsem měla vždy hrozné mindráky… Toho si prostě normální člověk tolik nevšímá.
A tím se opět dostávám k tomu, že s modelingem začínají příliš mladé holky. V teenage letech by prostě o takových věcech neměly přemýšlet. Když mi teď někdo řekne, že práci nedostanu, protože mám třeba v pase o pár centimetrů víc, než kolik měří šaty, tak je mi to jedno. Mávnu nad tím rukou. Ale dřív by mě to trápilo, přemýšlela bych nad tím a snažila bych se to změnit. Změnit svoje tělo.
Je důležité si uvědomit, že i modeling je koneckonců jen práce. Nic víc. Musíš být OK s tím, že ti někdo na castingu řekne „ne“, a nesmíš nad tím přemýšlet. Není to nic osobního. I proto je ve světě modelingu tolik poruch příjmu potravy a dalších psychických problémů.
Zdroj: se souhlasem Sabiny Plestilove
Modelky někdy nebývají prvoplánové krásky. Setkala ses někdy se šikanou kvůli vzhledu? Třeba kvůli tomu, že jsi „moc hubená“?Samozřejmě, to by nebyla základní škola, kdyby tě za něco nešikanovali. Já jsem pro ně byla krakatice. Protože jsem byla dlouhá a hubená.
V posledních týdnech/měsících jsi hodně aktivní na TikToku. Je to něco, co musíš také dělat kvůli modelingu?Nene, kvůli modelingu mám Instagram, na kterém se prezentuji více profesionálně, a TikTok je můj osobní. Dělám ho tak, jak chci. Více si tam buduji komunitu, ke které promlouvám, svěřuju se jí s osobními příhodami, se svým životem, se životem v USA… TikTok je podle mě autentičtější a zdravější než Instagram.
Dříve jsem na TikTok natáčela jen videa v angličtině, ale teď jsem přidala i češtinu a moc mě to baví! Ráda si povídám s lidmi a ráda jim ukážu i tu stinnou stránku života.
Znamená to, že jsme u zrodu nové influencerky?Uvidíme! Zatím můžu říct, že mě to moc baví, baví mě mít komunitu, se kterou se můžu bavit o beauty, fashion a které třeba mohu i pomoct se studiem v USA. Studovala jsem tu totiž vysokou školu, neměla jsem studentská víza ani zelenou kartu a ráda všem předám svoje tipy!
Do kolika let vlastně může člověk dělat modeling?Dříve to bylo omezené, ale dnes už je ve světě modelingu místo pro všechny věkové kategorie. Záleží už jen na tom, do kolika let na to budeš mít chuť. A také v kolika letech zatoužíš po stabilitě, protože modeling prostě nebyl a nikdy nebude stabilní. Nebude to jako práce v kanceláři od devíti do pěti. Je to prostředí, které je vhodné pro mladší lidi, kteří chtějí potkávat nové lidi, zažívat nové věci, cestovat a podobně.
A ty tu chuť ještě máš? Nebo kde se vidíš za deset let?V Česku asi ne (smích). Už je to 14 let, co jsem odjela, nemám tam nikoho kromě rodiny a bylo by pro mě těžké se tam vracet. V téhle chvíli bych tedy řekla, že se za deset let vidím na Floridě, v nějakém baráčku, se dvěma dětmi, svojí kočičkou a s manželem. Nechci děti, dokud nebudu vdaná (smích). A třeba budu i ta influencerka. I když musím říct, že mě více baví vytvářet content tzv. za kamerou. Studovala jsem marketing a už teď pomáhám s contentem jedné klinice a možná je to směr, kterým se budu chtít vydat. Mám spoustu nápadů, jak značky prezentovat, takže… Nebo by mě taky bavilo dělat realitní makléřku, miluju koukat se na nové apartmány.
„Neber si to osobně.“
V závěru se zeptám, máš nějaké tipy pro začínající modelky?„Neber si to osobně.“ V začátcích se určitě setkáš s odmítnutím, ale mysli na to, že to neznamená, že je s tebou něco špatně. Takový je prostě modeling.
