Se Sabinou Plestilovou o životě v New Yorku, o modelingu, o jeho krásách, ale také o jeho stinných stránkách.
Sabina Plestilova vyrůstala v Liberci, kde také studovala gymnázium. Právě během studia ji ale oslovili scouti, zda by se nechtěla stát modelkou. Sabina nejdříve odmítla, neboť se chtěla stát právničkou, ale nakonec na nabídku kývla.
Jako modelka už pracovala téměř po celém světě. Od Athén přes Hongkong až po New York, kde se také nakonec rozhodla zůstat. Dnes je to už deset let, co Sabina přišla do New Yorku, a stále se tu aktivně věnuje modelingu. Jakých největších úspěchů dosáhla, proč je podle ní riskantní, že se s modelingem začíná už v tak brzkém věku, a proč život v USA nyní vnímá jako nebezpečný? To vše a mnohem víc se dočteš v našem rozhovoru.
Ty jsi modelka. Jak to všechno začalo a jak dlouho už se modelingu věnuješ?S modelingem jsem začala v patnácti, letos v létě mi bude 30 let, takže se mu věnuji už 15 let. Začalo to tak, že na moji základní školu a gympl v Liberci často chodili scouti a modelky hledali. Tehdy ještě žádný Instagram nebyl a nové tváře se hledaly takhle „po staru“. Oslovili mě několikrát, ale já jsem to vždy odmítla. Chtěla jsem být právnička, ne modelka. Když mě ale oslovili už poněkolikáté, něco se změnilo.
Nikdy jsem moc necestovala, s rodinou jsme jezdili jen na Slovensko, odkud je moje maminka, a výjimečně jsme zavítali do Bibione v Itálii. Ale nikdy jsem neletěla letadlem, nic jiného jsem neznala… Scout mi to tehdy prodal tak, že bych mohla hlavně cestovat, a tak jsem se dostala do Bohemia Model, kde jsem v patnácti podepsala smlouvu.
Začala jsem chodit na castingy, ale nechtěla jsem ukončit studium, a tak jsem si mohla hledat pouze práce, na které bych odjela na dva měsíce přes letní prázdniny. Evropské agentury ale chtěly, abych mohla cestovat pořád, takže jsem s modelingem začala v Asii. Moje první cesta byla do Koreje, kam jsem odjela, když mi bylo 16 let.
Jak na to reagovali rodiče, když jsi jim v 16 letech oznámila, že jedeš do Koreje?Maminka brečí na letišti i teď, když už mi je skoro 30 let… Ale bylo to tak, že jsem byla oslovena už tolikrát, že na to moji rodiče asi byli připravení. I když to pro ně bylo těžké. Tehdy neexistovaly iPhony, neměla jsem internet v telefonu a s rodiči jsem mohla jenom skypovat. Doteď se divím, že mě pustili. Upřímně nevím, jestli bych po své zkušenosti dovolila dceři v takhle mladém věku odletět.
Agentury prostě očekávají, že se tělo nemění, ale to je nesmysl. A ještě tě většinou kritizují chlapi, kteří o ženském těle vědí prd.
Na ty zkušenosti hned navážu. Jaké jsou největší výzvy, s nimiž se jako modelka setkáváš?Určitě je to to, že práce v modelingu je velmi nestabilní. A také jsem se často potýkala s odsuzováním, že modelky jsou hloupé, kvůli čemuž jsem měla neustálou potřebu někomu něco dokazovat. Hodně jsem se učila, abych měla samé jedničky a abych spolužákům a spolužačkám ukázala, že hloupá nejsem.
Náročné je také zvládnout nároky, které jsou na modelky kladeny. Celkově mi přijde šílené, že do zahraničních agentur jezdí dívky, které jsou v podstatě ještě děti. Nejsou vyspělé, nemají ustálené názory a je lehké je ovlivnit. Když se jim pak začne měnit tělo, tak jim bývá vyčítáno, že už nevypadají jako dřív, což vede k prohloubení nezdravých návyků. Agentury prostě očekávají, že se tělo nemění, ale to je nesmysl. A ještě tě většinou kritizují chlapi, kteří o ženském těle vědí prd.
Mě jednou přinutili začít brát hormonální antikoncepci, abych se zbavila akné, ale samozřejmě jsem po ní přibrala. Stejná agentura mě pak kvůli váze vyhodila a řekla mi, že bych měla být plus size modelka (smích). Jenže jsem byla mladá, můj mozek ještě nebyl úplně vyvinutý, neuměla jsem se bránit, vše jsem jim odkývala... Proto bych svojí dceři nikdy nedovolila, aby začala dělat modelku v tak brzkém věku. A není to proto, že bych si myslela, že je modeling hrozný. Je to proto, že si myslím, že člověk by si měl nejdříve uvědomovat svoje hranice a až pak ho může dělat. Modeling je fajn, pokud máš hlavu na správném místě.
Jako problematické vidím i to, že je takto mladá dívka dlouho bez rodičů a dostane se do mnoha situací, které by neměla řešit sama… Například když mi bylo 18 let, letěla jsem do Hongkongu, kde jsou restaurace, které mohou modelky navštěvovat zdarma, ale pak na oplátku musí chodit pařit do přidružených klubů. Je to pofidérní.
Teď, když jsem starší, je pro mě na modelingu nejhorší to, že nikdy nevím, co se bude dít za týden či měsíc. Nemůžu si nic plánovat. Jediné štěstí je, že mám několik stálých klientů, kterým klidně mohu říct, pokud mi něco termínově nevyhovuje. Nemám tak svázané ruce.
Co považuješ za svůj doposud největší modelingový úspěch?Měla jsem billboard na Times Square, což považuji za ten největší milník v kariéře. Jasně, na billboardech jsem byla už i v minulosti, ale tenhle byl největší a na nejlidnatějším místě. Ale radost mám třeba i z kampaní pro Revlon, přehlídek Marqueza, Oscar de la Renta a mnoho dalších.
Billboard na Times Square je super! Máš přece jenom ještě nějaký nesplněný modelingový sen?Mám hrozně ráda make-up, takže by se mi líbilo udělat nějakou kampaň pro Charlotte Tilbury, i když ta má bohužel sídlo v Británii. Nebo bych se ráda viděla v Sephoře. Beauty focení je moje nejoblíbenější, celé líčení vždy prožvaním s make-up artisty a artistkami, od kterých potřebuju vědět, jaké produkty mají nejradši (smích).
Pracovala jsi téměř po celém světě a nedá mi to se nezeptat. Vidíš nějaký rozdíl mezi českým a zahraničním trhem?V Česku jsem nikdy nepracovala, hned po gymplu jsem odjela do zahraničí, takže nemohu soudit. Jediné, co vím, je, že se tam hodně točí reklamy.
Sociální sítě svět modelingu hodně změnily, k dobrému i špatnému. (...) Když jsem s modelingem začínala, tak jsme měli jasně dané míry, které jsme museli splňovat, ale teď už to tak není. Je to víc otevřené.
Záleží u modelek pouze na jejich vzhledu, nebo klienti a klientky hledají i něco dalšího? Musíte být třeba aktivní na sociálních sítích?Musíme. Sociální sítě svět modelingu hodně změnily, k dobrému i špatnému. K dobrému v tom, že požadavky na míry a výšku šly hodně dolů, právě díky dívkám, které mají hodně sledujících a mohou brandu udělat dobrou reklamu. Když jsem s modelingem začínala, tak jsme měli jasně dané míry, které jsme museli splňovat, ale teď už to tak není. Je to víc otevřené.
Na druhou stranu se nám kvůli tomu hodně zmenšily platy, protože čím víc lidí potvrdí práci za méně peněz, tím nižší platy pak všichni mají. Ale výhodou je třeba i to, že máme platformy, na nichž můžeme promlouvat, a pokud se nějaká agentura k modelkám špatně chová, nemáme problém o tom promluvit k mase lidí. Agentury se kvůli tomu hlídají, aby se chovaly jen slušně.
Mimochodem ty sociální sítě jsou velmi zajímavé. Dnes už na castinzích nevyplňujeme kolonky s našimi mírami, ale s naším Instagramem.
Myslela jsem, že high fashion se v požadavcích na modelky nikdy nezmění…A změnila. Když teď měla show Dolce&Gabbana, tak ji šly modelky různých výšek. Dokonce bych řekla, že high fashion jako taková už neexistuje. Fashion weeky už nejsou, co bývaly… Je to taková zvláštní doba. Vše se hodně mění. I já jsem se třeba nyní setkala s odmítnutím s tím, že jsem moc vysoká (smích). Přitom mám klasickou „modelkovskou“ výšku.
Ještě před deseti lety jsem za jednu přehlídku dostala tisíc dolarů. (...) Dnes už přehlídky placené nejsou, a když, tak za ně modelky dostanou maximálně 200 dolarů.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Kolik berou modelky za přehlídku nebo velkou kampaň.
- Jak moc se v oboru snížily platy a proč.
- Proč je v modelingu větší konkurence než dřív.
- Že Manhattan je dnes nebezpečnější než Brooklyn. Dochází tu i k útokům na ženy na ulicích nebo se lidé strkají pod metro.
