Čtrnáctiletého chlapce umučili, protože hvízdl na bělošku. Velcí čarodějové z Ku-klux-klanu šíří nenávist i dnes

Samotný Klan měl v amerických dějinách tři období významné síly – na konci 19. století, ve 20. letech 20. století a na počátku 60. let. Všechny tři frakce vyzývaly k „očištění“ americké společnosti a všechny jsou považovány za krajně pravicové extremistické organizace. Dnes už je KKK jen jedním z příznaků širokého spektra bělošského supremacismu, jeho nebezpečí ale umocňují sociální sítě a polarizace společnosti.

Toto je historie nenávisti v USA – brutální, iracionální, vražedné nenávisti, která vedla lidi k extrémnímu násilí jen na základě barvy kůže, vyznání či původu.

Veteráni Konfederace jako vládci „Neviditelné říše“

První Ku-klux-klan vznikl po občanské válce na konci 60. let 19. století v malém městě Pulaski ve státě Tennessee. Založili jej veteráni poražené Konfederace, sdružení jižanských států, které se snažilo zachovat ekonomiku a společenský řád založený na otroctví a nadřazenosti bílé rasy. 

Název organizace údajně pochází z řeckého slova „kyklos“, což znamená kruh. Měl naznačovat charakteristické „rasové bratrství“. Právě název měl podle historiků a historiček velký podíl na počátečním úspěchu Klanu. Vzbuzoval totiž zvědavost a dodával nově vznikajícímu společenství okamžitý nádech tajemna – stejně jako zkratka KKK, která měla brzy nabýt tak děsivého významu.

Organizace první generace KKK byla tehdy ještě omezená – jak uvádí akademici Kathleen Blee a Mehr Latif, ve skutečnosti se lokální a do značné míry nekoordinované skupiny Klanu podobaly spíše volně organizovaným gangům, které spojovala nenávist vůči černochům a severnímu, federálně řízenému projektu rekonstrukce jižanského rasového státu. 

Tato nenávist se projevovala bičováním, terorizováním, napadáním, lynčováním a vražděním. A to jak bývalých otroků, kteří se snažili opustit plantáže, tak politicky aktivních Afroameričanů a jejich spojenců na Jihu. Mnohdy stačilo, aby se byť jen přiblížili k bělošským ženám.

Vlastně stačilo, že člověk neměl „správnou“ barvu kůže.

„Ve skutečnosti je obtížné přesně identifikovat násilné činy, které lze připsat skupinám Klanu, protože násilí bělochů vůči černochům a jejich bělošským spojencům bylo rozšířené po celém Jihu v období po občanské válce. Toto násilí bylo kruté a rozsáhlé a mělo podobu vražd, žhářství, lynčování, vyhánění z domovů a obcí, loupeží a zotročování,“ popisují Blee a Latif s tím, že jen ve státě Georgia evidovaly úřady v roce 1868 336 vražd nebo přepadení, z nichž značná část mohla souviset s KKK. 

V létě roku 1867 se všechny pobočky Ku-klux-klanu sešly na všeobecném organizačním sjezdu a založily něco, co nazývaly „Neviditelná říše Jihu“. Prvním vůdcem neboli „velkým čarodějem“ byl zvolen přední generál Konfederace Nathan Bedford Forrest. Ve struktuře KKK řídil hierarchii členů s obskurními tituly, jako například „císařský čaroděj“, „velký drak“ nebo „vznešený kyklop“.

Klan působil mimo oficiální zákony, ale s jasným souhlasem bělochy ovládaných orgánů činných v trestním řízení a soudních orgánů. Právě v důsledku obnovení politické kontroly bělochů na Jihu byl KKK v 70. letech 19. století rozpuštěn. Začaly totiž platit tzv. zákony Jima Crowa, které nařizovaly rasovou segregaci – Afroameričané tak nemohli třeba jíst ve stejné restauraci, jezdit stejnými dopravními prostředky nebo chodit do stejných škol jako běloši.

Aktivit Klanu tak nebylo třeba, rasismus zařídil sám stát.

Zrození bílých hábitů se špičatou kápí

Trojice zlověstných „Ká“ se znovu objevila koncem první dekády 20. století. Do poloviny dvacátých let pak Ku-klux-klan čítal přibližně tři až pět milionů lidí, z čehož asi milion a půl čítaly ženy.

Druhou generaci založil kazatel William Joseph Simmons na vrcholu Stone Mountain v Georgii, k čemuž ho inspirovala kniha Thomase Dixona The Clansman z roku 1905 a film D. W. Griffitha Zrození národa z roku 1915. Právě v tomto období dochází k rozvoji nechvalně proslulého pálení křížů a nošení bílých hábitů se špičatou kápí.

Tato druhá generace Klanu byla nejen proti Afroameričanům, ale vystupovala také proti římským katolíkům, Židům, cizincům a organizovanému dělnictvu. Podnětem pro vznik druhého KKK totiž bylo mimo jiné rostoucí přistěhovalectví, které USA zažily na počátku století, a obavy z komunistické revoluce.

Druhá frakce se soustředila spíše na Severu – a protože v té době žilo na Severu ve skutečnosti jen velmi málo Afroameričanů, pochopili vůdci druhého Klanu, že zaměřením se konkrétně na černošské Američany získají jen velmi malou přitažlivost. Místo toho velmi, velmi silně reagovali na rozsáhlou imigraci s obrovskou nevraživostí vůči katolíkům a Židům.

– Linda Gordon, historička

Nezřídka se však terčem Klanu stávali běloši, katolíci a ženy, kteří byli považováni za „nemorální“ nebo „zrádce“ své rasy. Podívejme se například na dobové záznamy: „V Alabamě byla rozvedená žena se dvěma dětmi zbičována za ‚zločin‘, že se znovu vdala.“ Nebo: „V Georgii dostala žena 60 ran bičem za nejasné obvinění z ‚nemorálnosti a nechození do kostela‘.“

Společenství mělo tehdy velkou moc, částečně proto, že od svých členů vybíralo poměrně vysoké příspěvky. „Museli jste zaplatit vstupní poplatek deset dolarů, což by v dnešní době pravděpodobně představovalo hodnotu asi 125 dolarů. Nejedná se o organizaci chudých lidí. Byla to organizace lidí ze střední a nižší střední třídy,“ popsala historička Linda Gordon. Aktivity KKK přitom podporoval třeba i prezident Woodrow Wilson.

„Navzdory svému jasnému programu bělošské nadřazenosti a výzvám zbavit zemi černochů, Židů, katolíků a dalších byl druhý Klan v některých komunitách natolik dominantní, že jej bílí rodilí protestanti považovali prostě za další klub, jehož aktivity byly běžně inzerovány a uváděny v místních novinách; v místních adresářích byl často uváděn spolu třeba s šicími kluby,“ popisuje publikace Ku Klux Klan: A History of Racism and Violence.

Někdo tak třeba chodil v pondělí v 17:30 do šachového kroužku, někdo zase na nenávistné seance Ku-klux-klanu hrát si na velkého čaroděje.

Nicméně série sexuálních skandálů, vnitřních bojů o moc a novinových afér časem opět snížila vliv skupiny. A mnoho jejích členů ve třicátých letech přešlo do amerických nacistických skupin.

Bombardování občanských práv a soudy složené z KKK členů

Potřetí se Klan objevil koncem padesátých let, aby se postavil proti hnutí za občanská práva a pokusil se zachovat rasovou segregaci. K dosažení svých cílů používal vraždy a od ledna 1956 – kdy byl v Montgomery odpálen dům dr. Martina Luthera Kinga, Jr. – také bombové útoky.

Od tohoto incidentu do 1. června 1963 bylo zaznamenáno přibližně 138 bombových útoků, jeden však vyniká. Dne 15. září 1963 roztrhala dynamitová bomba baptistický kostel na 16. ulici v Birminghamu a zabila čtyři dívky, tři čtrnáctileté a jednu jedenáctiletou. Exploze zničila auta na ulici a vyrazila vitráže v oknech vzdálených téměř 100 metrů.

„Tyto děti – nevinné a krásné – se staly oběťmi jednoho z nejkrutějších a nejtragičtějších zločinů, které kdy byly spáchány na lidstvu,“ pronesl později na pohřební řeči King Jr. Obřadu se zúčastnilo na osm tisíc lidí.

Přestože se členové třetího Ku-klux-klanu podíleli na velmi viditelných zločinech a násilnostech, jejich aktivity byly úzce koordinovány s místními orgány činnými v trestním řízení a soudními úředníky (z nichž někteří byli otevřeně spojeni s KKK nebo byli později odhaleni jako jeho členové).

Tak tomu bylo třeba i v případě Emmetta Tilla z úvodu článku. Jak uvádí deník The Guardian, ve vězení za jeho vraždu nikdo nestrávil ani den a jako odškodné jeho rodině nebyl vyplacen ani halíř. V jediném soudním procesu, který se kdy konal po vytažení Emmettova těla z řeky, byli dva běloši, kteří se později přiznali k jeho vraždě, osvobozeni výhradně bělošskou porotou a zbytek života strávili na svobodě.

A Carolyn Bryant, která Emmetta nařkla ze sexuálního obtěžování? Ta zemřela loni v požehnaném věku 88 let.

Nespravedlností je poznamenán také příběh Jamese Montgomeryho, který byl ve vykonstruovaném procesu během několika hodin odsouzen k vězení za znásilnění dvaašedesátileté Mamie Snow. Když ho bez jakékoli právnické pomoci odváděli zmláceného do cely, policejní šéf mu podle magazínu Reflex řekl: „Kdybychom byli v Georgii nebo Mississippi, předali bychom tě Ku-klux-klanu. Takhle se o tebe musíme postarat sami. Ale neboj se, já jsem v Klanu členem, takže víme, jak na to.“  

Koncem osmdesátých let pak Ku-klux-klan opět upadal. Oživení z předchozích desetiletí se vytratilo a počet členů klesl asi na pět tisíc, na pouhý zlomek velikosti Klanu v době největšího rozmachu. Odliv členů pokračoval i v letech devadesátých a začalo se pochybovat, že společenství Neviditelné říše bude hrát nějakou významnou roli v extremistickém hnutí ve 21. století.

Je KKK aktivní i dnes? Ano. A může za to i Trump

Ku-klux-klan má sice už období své největší síly naštěstí dávnou za sebou, což lze podle významné americké skupiny pro občanská práva Southern Poverty Law Center (SPLC) přičíst vnitřním bojům, které byly dlouho jeho charakteristickým znakem. Také za tím stojí novější rasistické skupiny, které se vyznačují modernější taktikou a rétorikou zaměřenou na internet a mladší publikum a působí pro něj přitažlivěji.

Jak ale uvádí BBC, zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu bývá označováno za faktor, který v USA znovu oživil skupiny odmítající levicovou ideologii i mainstreamový konzervatismus, například alt-right, neonacismus nebo právě KKK.

„Dlouhodobá témata klanové rétoriky – včetně potřeby „vzít si zemi zpět“ – se v propagandě uskupení objevovala i v roce 2022. V průběhu tohoto roku se konala shromáždění KKK, ale byla malá, vzdálená a provozovaná jednotlivými organizacemi Klanu s malou vzájemnou koordinací nebo překrýváním mezi ostatními skupinami,“ uvádí SPLC s tím, že v mainstreamové relevanci KKK sehrálo roli především popírání výsledků voleb.

V roce 2022 SPLC uvedla, že sleduje více než 1200 extremistických skupin v zemi. Kolik z nich je členů a členek KKK, není jisté, podle odhadů ale kolem pěti až osmi tisíc.

Klíčové jsou pro ně nyní sociální sítě. „Dnes je Ku-klux-klan jen jednou malou skupinou z mnoha a mnoha různých bělošských supremacistických skupin. Co je však jiné, je to, že žijeme v době, kdy sociální média umožňují mnoha různorodým skupinám komunikovat a vytvářet společné plány – například plány na napadení Kapitolu,“ vysvětlila historička Gordon.

Aby se mezi sebou byli schopni identifikovat a neriskovali prozrazení, vymysleli si dokonce tajná hesla. Vypadají následovně: 

• AKIA („A Klansman I Am“): Klansman jsem já.
• Alien (mimozemšťan): Osoba, která nepatří do Klanu.
• AYAK? („Are You a Klansman?“): Jsi Klansman?
• KIGY! („Klansman, I greet you!“): Klansmane, zdravím tě!
• SAN BOG („Strangers Are Near, Be On Guard.“): Cizinci jsou blízko, buď ve střehu.
• O.R.I.O.N („Our Race Is Our Nation“): Naše rasa je náš národ.

Jelikož si je ale nyní čteš i ty, utajit je se velkým čarodějům příliš nepovedlo.