Policista mi nejprve řekl, že mi nedokáže pomoci. Pokud bych věc nevzala do vlastních rukou a podvodníky nevypátrala, fungovali by možná dodnes a okradli by stovky lidí po celém Slovensku.
„Když chci něco rychle prodat, osvědčily se mi Facebook a Bazoš. Rozhodla jsem se pro ně, i když jsem prodávala svůj notebook. Bylo mi dvacet. Byla jsem mladá, naivní a počítala jsem každé euro,“ vypráví naše slovenská redaktorka Karina.
Situace u ní naneštěstí měla špatný konec a naše kolegyně se stala obětí podvodníka. Nebýt její vlastní iniciativy, policie by navíc zločince nejspíš nechytila. Tohle je její příběh.
Chtěla jsem jen prodat notebook
Děje se to ve světě, u našich sousedů i u nás. Možná se to stalo i tobě a nikdy jsi to nevyřešil*a. V roce 2020, když v plné síle zuřil covid, se mi stala věc, o které bych nikdy ani nesnila. Na internetu totiž fungovala organizovaná skupina, která lidi okrádala o elektroniku pomocí facebookových inzerátů. Obětí jsem se stala i já.
Teď si sice říkám, že jsem mohla přemýšlet jinak, ale celý svůj život zastávám názor, že svět není až tak špatný. Ano, teď se tomu opravdu směju, a kdyby nebylo mého procitnutí hned po incidentu, asi bych na to dodnes vzpomínala jako na nejhorší zkušenost v životě. A to ani nemluvím o zanedbání situace ze strany orgánů činných v trestním řízení, protože mohly něco udělat, ale neudělaly.
Teď ti povyprávím příběh o tom, jak jsem naletěla podvodníkovi, prodala mu svůj notebook a přistoupila na platbu přes internetové bankovnictví. Peníze mi samozřejmě nikdy nepřišly. Pokusila jsem se tedy jít na policii a podvodníka najít. Policie mi však nepomohla a já jsem zůstala bez peněz i notebooku. Když jsem tak večer ležela v posteli, přemýšlela jsem, jestli zloděje nedokážu odhalit sama. Vždyť už nemám co ztratit.
Tímto příběhem chci možná právě tobě říct, že ať se děje cokoliv, i taková „banalita“, jako je právě krádež notebooku, vůbec se nemusíš vzdávat a mně se i v tomto případě potvrdil fakt, že když něco opravdu chci, dosáhnu toho. A já jsem chtěla spravedlnost.
Inzerát na Marketplace
Když chci něco rychle prodat, osvědčily se mi Facebook a Bazoš. Rozhodla jsem se pro ně, i když jsem prodávala svůj notebook. Bylo mi dvacet. Byla jsem mladá, naivní a počítala jsem každé euro. Z peněz na notebook, který jsem v té době nepotřebovala, jsem si potřebovala zaplatit jiné, důležitější věci. Inzerce na Facebooku byla jednoduchá a hned mi napsalo několik zájemců. Vtip je v tom, že jsem si vybrala právě toho nesprávného.
„Dobrý den, mám zájem o notebook, ale nemohu si pro něj přijít osobně, protože jsem na cestách. Může si pro něj přijít můj muž, který Vám před očima převede peníze na účet a dá vám o 30 eur více za cestu,“ bylo ve zprávě, kterou jsem obdržela těsně po zveřejnění inzerátu.
Říkám si, že je to super. Nemusím ani odepisovat dalším zájemcům a rovnou ho prodám této docela milé paní, se kterou jsme si poslaly spoustu zpráv. Vyprávěla mi o svém synovi, kterému chtěla notebook koupit k narozeninám. Byl to opravdu kvalitní a poměrně nový notebook, který jsem prodávala za 630 eur, tedy zhruba 15 500 korun.
Dohodli jsme se ještě ten den.
Notebook jsem připravila a vyrazila na setkání se synem zájemkyně. Setkat jsme se měli v Trnavě u Tesca. Všechno proběhlo tak, jak jsme se dohodli. S pánem jsem se sešla a peníze mi převedl na účet. Celou dobu jsem se mu dívala do mobilu a kontrolovala jsem i IBAN svého účtu. Ze svých zkušeností v bance vím, že se taková platba nedala stornovat. Nešla tehdy poslat do jiné banky ani okamžitě. Proto jsem peníze čekala druhý den. Během celého dne, kdy se odehrál prodej, mi paní ještě psala, jakou má radost, že svému synovi pořídila tak kvalitní notebook.
Peníze druhý den nepřišly
I když jsem je čekala hned ráno, řekla jsem si, že nedostat peníze hned není tak neobvyklé. Čekala jsem tedy do odpoledne, ale pořád nic. Čekala jsem i další den. Rozhodla jsem se tedy paní napsat, aby mi poslala potvrzení o platbě. Potvrzení mi přišlo, sedělo datum, čas i číslo IBAN. Co se tedy stalo?
Po třídenním čekání jsem paní požádala, aby šla do banky a problém vyřešila. Celou dobu mi normálně odpovídala, a dokonce podle svých slov šla i do banky, odkud mi poslala doklad o platbě. Netušila jsem, kde je problém. Počkala jsem tedy ještě jeden den, ale pak jsem už byla rozhodnutá, že půjdu podat trestní oznámení. Když jsem jí to oznámila, už mi neodepsala a její profil najednou neexistoval.
Do té doby jsem měla alespoň nějakou naději, ale tohle byl signál, že své peníze a notebook už neuvidím. Vydala jsem se proto na policejní stanici, kde jsme čtyři hodiny sepisovali zápis o trestním oznámení. Já jsem však o paní neměla žádné informace a policie mi oznámila, že podle IP adresy ji nenajdou. Vysloveně jsem dostala odpověď, že je malá šance na vyřešení případu a že svůj notebook pravděpodobně už nikdy neuvidím.
Nedostala jsem od nich nic, jen 30stránkový svazek papírů s popisem všeho, co jsem jim řekla při výpovědi. Sedla jsem si do auta a rozbrečela jsem se. Nikdy předtím se mi nic podobného nestalo, snažila jsem se obklopovat jen pozitivitou. Najednou jsem za svou důvěřivost dostala obrovskou facku.
Nikdy se nevzdávej
Pro mladou studentku, jako jsem byla já, bylo 15 tisíc a notebook ve stejné hodnotě opravdu hodně. Řekla jsem si, že to přece nemůžu nechat jen tak, i když jsem byla rozzlobená a zklamaná ze sebe i z policie. Nikdy jsem nezažila pocit, že by mi někdo cizí chtěl ublížit, a proto jsem pocítila jakýsi adrenalin, který mi nedovolil usnout.
Rozhodla jsem se, že to vezmu do vlastních rukou. Facebook tehdy umožňoval vidět komentáře i neexistujících profilů po dobu 24 hodin, a proto jsem se přidala do všech inzertních skupin, ve kterých inzerenti nabízeli elektroniku. Překvapilo mě, že téměř pod každým příspěvkem byl komentář právě od paní, která mě okradla. Napsala jsem všem těmto inzerentům a dozvěděla jsem se, že téměř všechny lidi obelhala stejně jako mě.
Vytvořili jsme proto společnou skupinu, kde jsme se vzájemně dohodli na hromadném trestním oznámení. Shromáždilo se nás hned 19. Některé oklamala podvodnice se stejným jménem, ostatní pod jiným jménem. Vždy šlo ale o stejný scénář, takže bylo pravděpodobné, že vše spáchal stejný člověk.
Jelikož mi policisté řekli, že nedokáží zjistit IP adresu, rozhodla jsem se, že požádám svou kamarádku, aby vytvořila falešný inzerát ze svého mobilu, a uvidíme, jestli se na něj pachatel chytí.
Co se dozvíš po odemčení?
- Zda se mi můj nápad povedl.
- Jak se mnou jela kriminálka do Trnavy.
- Jak nakonec pachatele chytili.
- Zda jsem dostala svůj notebook zpět.
- Jak se nám podařilo dostat se až do televize.
- Kdo byl pachatel a proč se mu jeho podvody dařily.
- Jaký mám pocit z policie.
