The Great Dictator (1940)

Charlie Chaplin patří mezi nejslavnější komiky všech dob, jako člověk byl nicméně talentovaný i ve všem ostatním, co dělal (jako muž a celebrita už ovšem tak příkladný život nevedl... bohužel), takže asi nikoho nepřekvapí, že svého času uspěl i jako režisér a herec. A snad v žádném jiném díle nespojil všechen svůj talent, smysl pro humor, porozumění světu a lidem a zároveň nenávist k fašistům tolik jako ve snímku The Great Dictator.

Snímek byl celkem zřejmou parafrází na Adolfa Hitlera a jeho diktátorský režim, což bylo vzhledem k době vzniku – rok 1940 – docela odvážné. V podstatě je to všechno, co se nepovedlo o desítky let později Sashu Baronovi Cohenovi ve filmu The Dictator. Humor na úrovni, chytré groteskní momenty, důležitý přesah i srdečný závěr. Navíc do velké míry funguje i dnes, byť některé věci samozřejmě zestárly trochu víc. Přesto se jedná o další zásadní dílo světové kinematografie a dost možná jedinou věc, kterou je potřeba od Chaplina opravdu vidět.

The Handmaid's Tale (2017 – 2025)

Ve dvojici následujících seriálů se přesunume do světů – tak jak je popsali slavní spisovatelé a spisovatelky ve svých knižních románech – v nichž fašistické ideologie zvítězily. První tu je The Handmaid's Tale neboli Příběh služebnice, kde v dystopickém Giléadu muži představují svrchovanou vrstvu na půdě totatitních Spojených států amerických. A co ženy, ptáš se? No, to je právě ten problém.

Militantní návrat k tradičním hodnotám, tak jak to s oblibou navrhují i někteří čeští politici a političky, způsobil, že se svět začal potýkat s různými ekologickými i sociálními krizemi. Jednou z největších je fakt, že většina žen přišla o plodnost, a ty co ne, byly degradovány do rolí sexuálních otrokyň těch nejmocnějších mužů, kterým nyní musí proti své vůli sloužit. Ne, není to moc veselá podívaná. Hlavně je to ale krásná ukázka toho, kam podobné ideologie směřují, takže by to zároveň mohlo sloužit i jako obří varování. Teda aspoň pro ty, kteří jsou ochotni dávat pozor a naslouchat, což ale bohužel nejsou ti, kteří by to potřebovali nejvíc...

The Man in the High Castle (2015 – 2019)

Druhým takovým seriálem je The Man in the High Castle neboli Muž z vysokého zámku. Zde se opět ocitáme na půdě Spojených států amerických, tentokrát však v alternativní minulosti, konkrétně v roce 1962, kdy nacistické Německo spolu s Japonskem vyhrálo druhou světovou válku a nyní se o kontrolu nad USA dělí. Vztahy mezi oběma vládami ale nejsou zrovna ideální a do toho se navíc začne mezi utlačovaným lidem šířit video, které naznačuje, že se ta historie mohla odehrát celá trochu jinak.

Na to, že seriál ještě nevznikal v éře přemrštěných rozpočtů, se může chlubit poměrně epickou výpravou, která ty fiktivní dobové kulisy plné nacistické propagandy, symbolů a dalšího smetí na amerických ulicích stylově využívá k ještě lepšímu navození atmosféry dusna a všudypřítomného útlaku. Seriál samozřejmě těží ze skvělé předlohy, sám se ovšem blýsknul parádním obsazením, skvělým tempem a skoro až hypnoticky vtahující atmosférou. Je to jízda, která stojí za to, čemuž napovídá i hodnocení na všech možných databázích. Pokud jsi tedy ještě tento klenot neviděl*a, díky nám už víš, kde ho najít.

The Order (2024)

Na tomhle místě bych klidně mohl vypíchnout ještě nějaký z řady světových kinematografických milníků pojednávajících o hrůzách fašismu. Cabaret, Brazil, The Lives of Others – rozhodně je z čeho vybírat. Místo toho sem ale dám film, který je vlastně relativně čerstvý a má přesah i do současné Ameriky a k lidem, kteří jsou nyní ve vládě.

The Order totiž vypráví o samotářském agentovi FBI, který se během 80. let minulého století vydá ve státě Idaho na stopu neonacistického hnutí zvaného Řád, jež stojí za sérií loupežných přepadení, vražd a taky bombových útoků s cílem získat peníze, následovníky a posléze svrhnout federální vládu Spojených států. Proti sobě zde stojí démonický Nicholas Hoult a odhodlaný Jude Law, kteří – byť oba operují na opačné straně zákona – mají paradoxně mnoho společného, což z jejich hry na kočku a myš dělá o to poutavější zážitek.

Film zde ovšem zmiňuji zejména proto, že to není až tak dávná historie (děj je inspirován skutečnými událostmi), a některé z myšlenek a hodnot (jestli tomu tak můžeme vůbec říkat), které zastávají zdejší radikálové, bohužel najdeme i mezi lidmi v současné sféře amerického prezidenta Donalda Trumpa. V průběhu let totiž pravicoví extremisté pochopili jednu důležitou věc – cesta k moci nevede přes mávání zbraněmi v šátcích přes obličej a s vlajkou hákového kříže na zádech. Cesta k moci vede přes konstantní rozsévání nenávisti k minoritám, rozdělování společnosti v médiích a následně ve volbách, kde většinou vítězí ten, co má nejjednodušší hesla a největší megafon.

The Plot Against America (2020)

No a na závěr si dáme jednu nedávnou minisérii, která taky plula silně pod radarem. The Plot Against America vychází z uznávané románové předlohy a vypráví příběh jedné židovské rodiny, která je svědky toho, jak se v Americe v roce 1940 k moci dere populistický rasistický prezident, jenž zemi v kritickém momentu historie obrátí směrem k fašismu.

Seriál zkoumá témata populismu i kultu osobnosti, je však podnětný i co se týče vyobrazování postupného zbavování se svobod. V roce 2020 navíc sloužil jako docela výstižná paralela k tehdejšímu úřadování Donalda Trumpa i k blížícím se volbám. Možná právě proto jeho sledovanost nebyla taková, v jakou tvůrci nejspíš doufali. Lidé byli zkrátka unaveni politickými debatami, natož ještě aby sledovali politické seriály. Vzhledem k nízkému počtu epizod i skvělým ohlasům je ale jasné, že tady si řada diváků a divaček nechala protéct klenot mezi prsty.