Heat (1995)

Nemůžeme se samozřejmě bavit o lupičských filmech a inspiracích, a nezmínit přitom jeden ze žánrových milníků. Je jím tenhle mistrovský thriller režiséra Michaela Manna, ve kterém se Robert De Niro a Al Pacino potkávají na opačných stranách zákona, aby si povídali o svých rozdílných životních filosofiích a následně po sobě vystříleli několik zásobníků munice, protože taková je zkrátka dynamika mezi policisty a zloději. Jeden chce za každou cenu zastavit toho druhého, zatímco ten druhý udělá všechno pro to, aby ho nikdo nedokázal zastavit.

Heat, neboli Nelítostný souboj, je osudová zločinecká odysea, jedna z nejlepších krimi všech dob a taky film, který následně inspiroval mnoho dalších (včetně Temného rytíře Christophera Nolana). GTA VI se podle všeho bude pohybovat přesně na té hraně vztahů, zločinu a důsledků, takže by asi nikoho nepřekvapilo, kdyby se vývojáři na to konto poohlíželi právě po Mannově majstrštyku. Přesně jako ve slavné přestřelce uprostřed LA může hra nabídnout syrovou, realistickou akci, která má váhu – nejen kulky, ale i to, co zůstává nevyslovené mezi dvěma postavami na opačných stranách zákona.

Miami Vice (2006)

A zase ten Michael Mann. Uznávaný režisér nějakých deset let od Heat vzal tentokrát do rukou televizní klasiku a přetavil ji do drsného, temného a stylově vytříbeného neo-noiru s Colinem Farrellem a Jamiem Foxxem v hlavních rolích. Místo pastelových sak a lehkého kokainového glamouru přišla chladná, digitálně nasnímaná realita podsvětí, kde se sny rozpouštějí ve vlhkém floridském vzduchu rychleji, než řekneš Tony Montana.

Hudba, tempo a vizuální styl tu tvoří hypnotický svět, kde neexistuje hranice mezi prací a propastí. Pro GTA VI, v němž se vrátíme s postavami do Vice City, je právě tahle verze Miami možná nejzásadnější inspirací. Nejde už jen o cool fasádu – Mannova vize nabízí ponor do špinavého pozlátka globálního zločinu, do psychiky lidí na hraně, kde se morálka drolí stejně rychle jako kokain na palubě jachty. Stylizovaná realita Miami Vice by mohla GTA VI dodat dospělejší tón, kde město není jen hřištěm, ale živým organismem – krásným i nebezpečným zároveň.