Na dnešní den, středu 28. května, připadá Mezinárodní den menstruace. S Lu Gregorovou jsme si povídali o menstruaci, stigmatu a o fungování organizace, která se v Česku stala lídrem v boji proti menstruační chudobě.
Menstruační chudoba a nedostupnost menstruačních potřeb ve veřejném prostoru je problém, o kterém se často nemluví, ale to neznamená, že neexistuje.
Podle zjištění neziskové organizace Člověk v tísni menstruační chudoba ohrožuje 38 tisíc dívek ve věku 12 až 18 let napříč celým Českem. Organizace Sola pomáhá uvádí, že až 89 tisíc dívek by muselo při nečekané menstruaci použít toaletní papír, protože na škole nejsou k dispozici menstruační potřeby. O menstruační chudobě u nás vydala i obsáhlou publikaci.
Sola pomáhá se snaží o destigmatizaci tématu a lobbuje za to, aby menstruační potřeby byly volně dostupné pro každého, kdo je potřebuje.
Neděláme charitu, ale budujeme solidaritu. (...) Sola by totiž vůbec neměla existovat, protože bychom měli žít ve společnosti, kde menstruace není tabu a lidé mají k menstruačním potřebám volný přístup.
- Na jakém principu Sola funguje
- Jak bojuje s menstruační chudobou
- Koho menstruační chudoba ohrožuje nejvíce
- Jak si Česko vede v porovnání s jinými zeměmi
- Jak se můžeš zapojit do změny systému
Můžete mi představit vaši organizaci?
Sola pomáhá existuje více než čtyři roky a tvoří ji tři lidé. Já a Anna Pašková celou organizaci vedeme. Irena Hůlová je advokační specialistka, která se věnuje přímo politickému lobbingu. Máme samozřejmě i skvělé dobrovolnictvo.
Poskytujeme materiální pomoc ve formě balíčků a boxů s volně dostupnými menstruačními potřebami ve všech regionech Česka ve více než 80 sociálních službách. Balíčky jsou určené do terénu, měsíčně jich distribuujeme 300 a obsahují čisté spodní prádlo, vlhčený toaletní papír a menstruační potřeby. Boxy jsou zase umístěny tam, kde v sociálních službách jsou dostupné toalety.
Co vás přivedlo k jejímu založení?
Celá myšlenka vznikla jako solidární projekt. Jako ženy, které si vložky mohou dovolit, jsme je začaly dodávat do denního centra pro ženy Jako doma. Když nás nominovali na cenu Laskavec roku, došlo nám, že projekt je důležitý a že můžeme být silným hlasem celkem neviditelného tématu. V naší společnosti neumíme moc dobře přijímat, že ženy menstruují, a zvlášť pak ženy, které nemají privilegia a třeba žijí na ulici.
Jakým dalším aktivitám se věnujete?
Pořádáme vzdělávací workshopy, věnujeme se advokačním aktivitám zaměřeným na legislativní změny a budujeme širokou síť spolupracujících organizací. Také jsme uspořádali první českou konferenci na téma menstruační chudoby a napsali první publikaci věnující se tomuto tématu.
Začali jsme se věnovat normalizaci tématu a sběru dat. Neděláme charitu, ale budujeme solidaritu. Snažíme se vytvořit místo, kde se o věcech můžeme otevřeně bavit. Často říkáme, že Sola by ideálně neměla vůbec existovat, protože bychom měli žít ve společnosti, kde menstruace není tabu a lidé mají k menstruačním potřebám volný přístup.
Kdo vás o pomoc žádá nejčastěji?
Fungujeme tak, že nabízíme spolupráci sociálním službám, tudíž ty se na nás obrací nejčastěji. Ať už se jedná o denní centra, nízkoprahové kluby nebo azylové domy.
Čím dál častěji se na nás také obracejí školy, ale těm zase neposkytujeme materiální pomoc. Důvodem je, že věříme, že by se o školy měl postarat stát, a ne neziskové organizace. Velmi často se stává, že se stát snaží zalepit místa, kde selhává, právě neziskovkami. To je samozřejmě dlouhodobě neudržitelné. Občas je samozřejmě náročné školy odmítat, ale snažíme se tím vyvíjet tlak na stát, aby se do pomoci zapojil.
Jaké jsou ohlasy na vaši činnost?
Překvapivě skvělé. Co se týče naší běžné práce, tak si myslím, že jsme zvolili nějaký prázdný prostor, kde téma komunikovat. My se snažíme to téma normalizovat. Sola má být taková chytrá kamarádka, která se nebojí o menstruaci mluvit a vždy u ní člověk najde informace a pochopení.
Chudoba není morální selhání.
Objevují se i negativní názory?
Samozřejmě se objevují i názory, že toho budou lidé zneužívat a brát si velké množství potřeb. Ozývá se i otázka, kdo to celé bude financovat a proč vůbec pomoc poskytujeme. To hodně souvisí s tím, že máme tendence vnímat chudobu jako osobní a morální selhání. Jako společnost nejsme moc schopní vnímat, že má nějaký strukturální podklad.
Můžete mi to rozvést?
To, že se skoro 40 procent lidí v Česku pohybuje na hranici chudoby, je fakt, ne morální selhání těch lidí. Pomáháme všem těm, kteří menstruují. Menstruace totiž není privilegium a není to téma na dlouhé diskuse. Přístup k menstruačním potřebám má být automatický, nemusíte si ho zasloužit.
Ženy si často volí mezi kvalitními vložkami a plnohodnotnou večeří.
Zajímá mě, jestli jste se během vaší práce setkala s příběhy, které vás zasáhly?
Těch příběhů máme spoustu. Občas vás překvapí, v čem doopravdy žijeme. Víme o existenci menstruační chudoby, ale pak zjistíte, že jsou v Mostě ženy, které několik dní nevyjdou z domu, protože menstruují a nemají přístup ke kvalitním menstruačním potřebám. Jedna žena sdílela, že když je nejhůř, tak vybírá méně použité vložky z košů na veřejných toaletách, protože je to nejjednodušší cesta, jak se k nim dostat.
Na workshopu jsme se s dětmi bavily o tom, jak dlouho má mít člověk vložku, a od jedné slečny zaznělo, že ji občas má i dva dny, protože doma už třeba žádné nemají. Je to střet s realitou.
Hodně jich je i ze sólo rodin. Není to o tom, že by ženy na vložky vůbec neměly. Setkáváme se s tím, že nemají peníze na dostatečné množství a kvalitu. Jedna maminka si například vystřihává pleny, jelikož se na rozdíl od vložek dají získat téměř v každé sociální službě. Máme i příběh matky, která když menstruuje, tak musí reálně přemýšlet, jestli bude obědvat jenom rohlík se sýrem a koupí si vložky, nebo udělá kvalitnější jídlo, ale bude muset používat horší vložky.
Pojďme se více zaměřit na problematiku menstruační chudoby. Které skupiny lidí jsou nejvíce ohrožené?
Ačkoliv k tématu neexistují tvrdá data zaměřená přímo na menstruační chudobu, můžeme velmi dobře vycházet z dat týkajících se chudoby jako takové. Pokud někdo žije v materiální deprivaci nebo jeho příjmy jsou nižší než výdaje, tak je jasné, že pořizování menstruačních potřeb bude náročné. V rámci naší práce identifikujeme tři hlavní skupiny. Ženy bez domova, ženy ve vyloučených lokalitách a matky samoživitelky.
Jak je na tom situace v Česku v porovnání s jinými zeměmi?
Já bych si troufla říct, že podle dat z jiných evropských zemí je téma menstruační chudoby podobné napříč Evropskou unií. Čísla se nebudou moc lišit. Mluví se o tom, že se jedna ze čtyř žen za život potýkala s menstruační chudobou.
Velký rozdíl ale bude v dostupnosti potřeb. Máme země, kde se k vložkám lidé mohou dostat snadněji, jde například o Velkou Británii. A samozřejmě se liší DPH. Česko je se svými 21 procenty mezi zeměmi s nejvyšším DPH. Německo má pro porovnání pouhých devět procent.
Jaký dopad má menstruační chudoba na fyzické a duševní zdraví?
Samozřejmě velký. V případě fyzického zdraví jde o časté záněty, které souvisí s tím, že používáte nekvalitní potřeby nebo je dostatečně neměníte. Problém je i v nedostatku gynekologické péče. Obzvlášť, když nedisponujete nějakým dobrým postavením, tak se na gynekologii dostáváte hodně na poslední chvíli.
Pak je tu samozřejmě velký stres. Ve chvíli, kdy nemáte dostatek finančních prostředků, a ještě musíte být ve stresu, že se blíží menstruace, tak si to vybírá daň na mentální pohodě.
A co otázka stigmatizace menstruace. Jak velké je to v Česku téma?
Výzkum společnosti NMS Market Research z roku 2022, který se zabýval tím, o čem lidé v Česku nechtějí mluvit, ukázal, že si 40 procent obyvatelstva myslí, že jsou menstruace a menstruační chudoba témata, o kterých by se nemělo mluvit. Myslím, že k tomu není, co dodávat.
Zajímá mě váš názor na výrok radního z Ústí nad Labem, který řekl, že pokud mají dívky na pervitin, tak mají i na menstruační potřeby (Sola tento případ zmiňuje na svých stránkách). Co si o tom myslíte?
Je to krásný příklad dvou věcí. Pokud se bavíme o školách a o vložkách na toaletách, tak řešíme dostupnost a ne chudobu. To znamená, že vložky na toaletu patří. Tady by vůbec nemělo být téma, jestli někdo má nebo nemá na pervitin. Mělo by jít o to, že má člověk mít možnost důstojně menstruovat ve veřejném prostoru.
Druhá věc je, že vidíme, jak na toto téma často nahlížejí muži. A právě proto je důležité, aby muži téma menstruace vnímali a podporovali ho. Protože jsou důležití spojenci a ukazují, že téma dostupnosti menstruačních potřeb není a nemělo by být jen ženské téma. Týká se nás všech.
Mnoho politiků a političek začalo používat termín menstruační potřeba, a ne pomůcka. Je to nenápadný a skvělý úspěch.
S tím také souvisí práce politiků a političek. Myslíte si, že dělají dost?
To je upřímně hrozně těžká otázka. Můžou dělat víc v naslouchání voličstvu, ale pořád věřím, že jsou tam dobré příklady.
Pojďme se ještě na moment vrátit přímo k organizaci. Co považujete za váš největší úspěch?
Je tam ten osobně emoční, kdy víte, že děláte něco pro společnost. Zrovna dnes prostě desítky, možná stovky žen přijdou do některé ze služeb a budou si moct vzít vložku nebo tampon. A to je velká věc. Dává nám to obrovský smysl.
Vnímám třeba jako velký krok, že mnoho politiků a političek začalo používat termín menstruační potřeba, a ne pomůcka. Je to nenápadný a skvělý úspěch. A že se tady vlastně bavíme o legislativní změně vyhlášky, která má velký potenciál projít.
Co byste si přála, aby lidé o menstruaci a menstruační chudobě věděli?
Jde o přirozené téma. Nejde o vymyšlený problém. Polovina obyvatelstva menstruuje, a ta ekonomická zátěž je právě pouze na menstruujících osobách. Byla bych ráda, kdyby se vložky začaly brát stejně jako toaletní papír, v tom smyslu, že jde o něco, co patří na toaletu a všichni by k nim měli mít přístup. Hlavně bych si přála, aby to vůbec nebylo téma k diskusi.
Co může dělat někdo, koho se menstruační chudoba nebo nedostupnost menstruačních potřeb přímo týká a bude číst tento rozhovor?
Může se na našich stránkách podívat na mapu pomoci. Tam jsou vyznačené všechny služby, kde se potřeby volně nacházejí. V případě nedostupnosti, je důležité o tématu mluvit. Otevírat debatu na školách a na pracovišti. Řešení je v rukou nás všech. Je naším úkolem, abychom společně vytvářeli lepší prostředí.
