„Díky bohu, že je to jen fikce.“ To sis určitě pomyslel*a, pokud jsi někdy četl*a knihu nebo viděl*a seriál The Handmaid’s Tale neboli Příběh služebnice. Bohužel se ale děj z pera Margaret Atwood stal pro desítky žen z Thajska realitou.
Nedávno jsme oslavili Mezinárodní den žen a opět se z několika dobře známých koutů společnosti ozvalo oblíbené „feminismus už v dnešní době nepotřebujeme.“ Pokud si i ty myslíš, že podobné svátky slavit nemusíme a že ženy jsou v dnešní společnosti po celém světě (!) dobře chráněné, doporučujeme si pozorně přečíst následující řádky. Z podobných iluzí totiž všechny rychle vyvedou.
Na konci ledna se úřadům podařilo osvobodit tři ženy z Thajska, které byly proti své vůli drženy na lidské farmě na vajíčka v Gruzii, řízené čínským gangem. Příběh jako z dystopického románu má ale ještě mrazivější nádech. Podle jejich výpovědí je na farmě totiž stále ještě více než stovka žen, které se zatím zachránit nepodařilo.
„Vykrmovány“ jako dobytek
Jedna z žen po příjezdu zpět do rodné země popsala otřesné podmínky, ve kterých od srpna roku 2024 musela žít. Ženy byly podle jejích slov sváženy do sdílených domů a aplikovány jim byly hormony ke stimulaci produkce vajíček. „Vzali nás do domu, kde bylo 60 až 70 thajských žen a řekli nám, že nám nezařídí žádnou smlouvu o náhradním mateřství a že se ani nesetkáme s těmi, kterým vajíčka poskytneme,“ uvedla.
Držené ženy podle ní dostávaly injekce, byly umrtveny a jejich vajíčka byla odebrána pomocí přístroje, sdělila vyšetřovatelům. „Poté, co jsme se tyto informace dozvěděly a nebylo to stejné jako v inzerátu, dostaly jsme strach a snažily jsme se kontaktovat lidi doma.“
„Sebrali nám pasy a řekli, že jsme tu nelegálně.“
To jim ale umožněno nebylo. Ihned po příjezdu jim navíc jejich věznitelé odebrali cestovní pasy a sdělili jim, že jsou momentálně v Gruzii nelegálně a že při pokusu o odchod by jim hrozilo zatčení. Když následně jedna z žen požádala o propuštění, musela gangu zaplatit 50 až 70 tisíc bahtů (zhruba 34 až 47 tisíc korun) na pokrytí „cestovních a životních nákladů.“
Ženy, které si nemohly své propuštění dovolit, musely na lidské farmě zůstat. Za vajíčka, která jim byla odebírána a prodávána na černém trhu, navíc nedostávaly žádnou finanční kompenzaci.
Jedna z obětí, které se podařilo získat peníze na své „výkupné,“ se po návratu okamžitě obrátila na Pavena Hongsakul Foundation for Children and Women, místní nevládní organizaci, která následně informovala thajské úřady. S pomocí gruzínských úřadů a Interpolu se následně podařilo ze zařízení vysvobodit tři ženy. Podle prozatímních informací je však více než stovka dalších dále držena na farmě.
Falešné reklamy
Do Gruzie ženy původně odcestovaly dobrovolně. Zareagovaly totiž na inzerát na sociálních sítích, který jim nabízel legální možnost darování vajíček s finanční kompenzací až ve výši 25 tisíc bahtů (asi 17 tisíc korun) měsíčně. To, že je vše jinak, se dozvěděly až po příjezdu.
Na cestě do země strávily několik dní. Cestovaly přes Dubaj a Arménii. Během zastávek je člověk, jenž na ně dohlížel, dokonce bral i na oblíbená turistická místa, kde se mohly vyfotit, aby nepojaly žádné podezření a nepokusily se utéct ještě během cesty. Po příjezdu do Gruzie také vedoucí skupiny předal každé ženě 500 amerických dolarů v hotovosti, aby je ukázaly imigračním úředníkům jako důkaz toho, že jsou turistky.
Jak je to s náhradním mateřstvím ve světě i v Česku?
Náhradní nebo taky surogátní mateřství se z velké části nachází v šedé zóně, nese s sebou totiž velké etické a lidskoprávní otázky, zejména v nadnárodních případech. Žádný mezinárodní zákon o lidských právech tuto praxi výslovně neupravuje. Několik smluv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), však nabízí právní pokyny týkající se reprodukčních práv a ochrany práce. Problémem je surogátní mateřství především v rozvojových zemích, kde vytváří nerovnováhu moci a zvyšuje právě riziko vykořisťování.
Lily Collins se narodilo miminko. Na svět ho přivedla náhradní matka
1. února 2025 v 13:30
Samotné Thajsko zakázalo komerční náhradní mateřství pro zahraniční páry už v roce 2015 po sérii skandálů, které otřásly tímto odvětvím. Země však nyní zvažuje změnu tohoto zákona s cílem zavést přísnější předpisy, které by zároveň podpořily zdravotní turistiku v zemi a zároveň zajistily, aby reprodukční služby využívali i domácí občané.
Ani v České republice zatím není náhradní mateřství upraveno žádným specifickým zákonem. Server Aperio připomíná, že dosavadní úpravy vychází pouze ze stávajících zákonů, zejména zmínky občanského zákoníku, kde je v paragrafu 804 uvedeno, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“
Jedná se však o situaci, kdy se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Náhradní mateřství tedy u nás není zakázáno, ale pro jeho výkon nejsou stanovena žádná specifická pravidla. Soudy náhradní mateřství v rámci řízení o osvojení zatím tolerují a doposud není známo rozhodnutí, které by náhradní mateřství označilo výslovně jako nezákonné jednání.
Human trafficking je rostoucí problém
Potíží jsou zejména případy, jako ten, jenž jsme výše popsali. Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) označil obchodování s lidmi za nejrychleji rostoucí kriminální odvětví na světě. Tento rychlý rozvoj je podle něj podporován především ziskovostí této činnosti pro pachatele a nízkým rizikem odhalení a stíhání. Podle nejnovějších odhadů Mezinárodní organizace práce (ILO) je na celém světě v pasti nucené práce nebo sexuálního vykořisťování zhruba 28 milionů lidí. Přibližně 70 procent obětí tvoří ženy a zhruba čtvrtinu děti.
Obchodování s lidmi je považováno za moderní formu otroctví, v mezinárodním měřítku přitom bylo definováno až v roce 2000 přijetím Palermského protokolu, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.
Jak je na tom Česko?
K obchodování s lidmi dochází bohužel i u nás. Na problém nedávno upozornil například instagramový profil @jsemvobraze ve spolupráci s organizacemi L’Chaim a Rozkoš bez rizika. Podle dostupných dat v Česku v roce 2019 pracovalo v sexuálním průmyslu 12 až 13 tisíc žen. Mnohé z nich byly přitom vystaveny obchodování nebo nátlaku.
Nedobrovolná sexuální práce či sexuální služba jsou v České republice kriminalizovány jako trestný čin obchodování s lidmi podle paragrafu 168. Ten postihuje nejen jednání v sexuální oblasti, ale i otroctví nebo nucené práce.
Veřejně dostupné statistiky kriminality ukazují, že v posledních letech došlo k nárůstu odhalených případů obchodování s lidmi u nás. Tyto údaje však mohou naznačovat i efektivnější práci policie než jen celkový nárůst případů.
Podle poslední zprávy ministerstva vnitra o obchodování s lidmi za rok 2023 zůstává „stav, struktura a dynamika“ této trestné činnosti srovnatelná s předchozím rokem. Podle dokumentu zůstaly obchodní praktiky a techniky používané pachateli konzistentní. Objevuje se však i trend mnohem sofistikovanějších postupů, kdy si oběti často ani neuvědomí, čemu jsou vystaveny. Velkým problémem jsou v Česku především agenturní zaměstnání.
„V devadesátých letech převažovaly Češky unesené do zahraničí, ‚tradičně‘ hlavně na západ. To se postupně změnilo a dnes jsme spíš ‚importní‘ země pro ženy z východu. Zároveň nelze opominout ani roli České republiky jako tranzitní země,“ uvedla v rozhovoru pro iRozhlas v roce 2019 expertka na téma obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování Veronika Čáslavová.
Kdo mi pomůže?
Pro lidi pracující v oblasti poskytování sexuálních služeb, které obchodování s lidmi silně ohrožuje, existuje v České republice hned několik organizací, které se snaží zlepšit jejich bezpečí. Patří mezi ně už zmiňované L'Chaim, Rozkoš bez rizika nebo La Strada. Poskytují také krizové poradenství na telefonních linkách nebo terénní programy a mobilní ambulance.
Organizace La Strada navíc připravila seznam několika jednoduchých zásad, které je vhodné dodržovat při hledání práce v zahraničí. Samozřejmě nejde o zcela kompletní seznam, který všechny před obchodem s lidmi nebo vykořisťováním ochrání, je ale vhodné si na tyto věci dát pozor:
- Zjisti si přesné informace o místě pobytu a přesný popis případné práce v daném místě.
- Nech doma svým blízkým kopii pracovní smlouvy a adresu nebo kontakt na místo, kde se budeš v dané zemi zdržovat.
- Nech doma také fotokopii svého cestovního pasu a aktuální fotografii.
- Domluv si pravidelný kontakt s důvěryhodnou osobou doma a ten pravidelně udržuj.
- V dané zemi měj u sebe stále svůj cestovní pas. V žádném případě ho nedávej do ruky cizím osobám.
- Pokud jsi občanem EU, v zemích Evropské unie platí občanský průkaz, vezmi si ho spolu s cestovním pasem.
- Pokud je to možné, nechávej si mzdu vyplácet na účet, nikoli hotově.
- Nepřijímej od zprostředkovatele (zaměstnavatele) žádné dárky nebo půjčky.
- Sleduj také změny v chování zprostředkovatele (zaměstnavatele), např. náhlou změnu data odjezdu, odkládání formalit na neurčito, nátlak na přijetí dalších změn a podobně.
- Vezmi si s sebou kontakty na svou ambasádu a čísla na krizové linky v dané zemi a kontakt na pomáhající nevládní organizace.
