Proč beru míň? Shrnujeme, jak to je s pay gapem v Česku, a že to opravdu není skill issue

Ženy berou míň peněz. Ale to je přece logické, vždyť stráví několik let na mateřské, takže nemůžou budovat kariéru, duh. Nebo je to zkrátka jejich problém: musí být průbojnější, více si věřit a dokázat mužům konkurovat. A ještě jinak: je to prostě skill issue. Ženy jednoduše „nejsou tak dobré“ jako muži. Kromě péče o rodinu a domácnost zdarma, samozřejmě.

Tohle všechno jsou argumenty, se kterými jsem se někdy setkala, když jsem se snažila vysvětlit – často ne úplně stejně naladěnému okolí – že feminismus není jenom výmysl „těch hysterek s neoholenýma nohama.“ Že řeší reálné problémy nás všech.

 
A jedním z nejzáludnějších a nejvíce skloňovaných témat feminismu dnes je gender pay gap (případně jenom pay gap či GPG) – železné pravidlo, že muži prostě vydělávají víc. Ženy jsou sice úspěšnější (aspoň v Česku) v dosaženém vzdělání, ale jakmile se přejde do pracovního procesu, k výdělečné činnosti, začnou slovy Šárky Homfray a Lucie Václavíkové „tahat za kratší konec provazu.“

Doporučeno

Feminismus pro začátečníky: Proč nejde o přežitek, výmysl, ani sprosté slovo 16. února 2022 v 11:30

Třetí nejhorší v Evropě

Jak to je s genderovým pay gapem u nás? „GPG u nás sice mírně kolísá, ale jinak se pohybuje na velmi podobné úrovni, nad průměrem EU, a to dlouhá desetiletí,“ konstatuje Alena Křížková, vedoucí oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu Akademie věd. Je za tím několik příčin.

„Způsobuje to zejména genderová segregace, tedy fakt, že ženy a muži se koncentrují v jiných sektorech, oborech a pozicích na trhu práce, přičemž muži v těch výše placených. Významný GPG je i na stejné pracovní pozici a na stejném pracovišti, tedy za stejnou práci. Tam jsou příčiny spojené s genderovými stereotypy o nižších schopnostech žen a jejich nižší ochotě pro vedoucí pozice a také o jejich pečovatelských rolích v domácnosti,“ vysvětluje Křížková.

Jak moc se rozdíl v odměnách liší podle profesních odvětví, ukazuje graf níže. Ženy v realitách berou 90 procent toho, co vydělávají jejich mužští kolegové. Ale ženy v bankách, pojišťovnách a finančních službách si „vyslouží“ jenom 61 procent platu mužů.

Problému je symbolicky věnovaný den v kalendáři, 25. březen známý jako Equal Pay Day. A není to náhoda, až k tomuto datu totiž ženy „doženou“ muže ve výši průměrného výdělku z uplynulého roku. Ženy tedy na průměrnou roční odměnu muže musí pracovat třeba i o 3 měsíce déle (u nás by ale stačily 2). Při této příležitosti se v Praze koná i konference Equal Pay Day, která pořádá svůj 16. ročník a vystoupí na ní spousta zahraničních odborníků s konkrétními návrhy na zlepšení.

Horší než Bangladéš

A pak je tu další statistika, která měří v podstatě rovnost příležitostí. Takzvaný global gender gap index „posuzuje země podle toho, jak dobře rozdělují své zdroje a příležitosti mezi svou mužskou a ženskou populaci, bez ohledu na celkovou úroveň těchto zdrojů a příležitostí,“ říká Světové ekonomické fórum, které index každoročně počítá.

Doporučeno

KVÍZ MDŽ speciál: Jak dobře znáš ženy? 8. března 2025 v 13:00

Index značí, jak férové je zastoupení žen na pracovním trhu, ve vzdělání nebo v politice, jaký mají přístup ke zdravotní péči a další faktory. Toto skóre nás řadí na 104. příčku ze 146 zemí světa. Patříme tak do poslední třetiny těch nejhorších, mezi země jako Kambodža a Čína.

Kratší konec provazu v Čechách  

Česko v globálním gender gap indexu získává plusové body za rovnost v přístupu obou pohlaví ke vzdělání, zdravotní péči, gramotnosti nebo právu se rozvést. V čem ale výrazně pokulháváme, je rovnost ekonomických příležitostí. Pro ženy je o něco těžší se vůbec uchytit na trhu práce a jejich postup do vyšších manažerských pozic a leadershipu je komplikovaný. Firem vlastněných a vedených ženami je zoufale málo. 

Dalším velkým mínus pro Česko je politika. V kategorii Political Empowerment se dostáváme dokonce až na 108. příčku ze 146 světových zemí. Žena u nás nikdy nebyla hlavou státu a na ministerských křeslech, v senátu a v parlamentu se jejich podíl vyšplhá přinejlepším na čtvrtinu.

„Je to přirozené“

Teď, když už je jasné, jak to v Česku s rovností máme, bych se chtěla vrátit k námitkám na začátku článku. Jsou samozřejmě dost mimo a na následujících řádcích si hezky postupně rozebereme, v čem jsou děravé.

• Ženy jsou od přírody pečovatelky, starají se o teplo domova. Well, not really. Archeologické nálezy kosterních pozůstatků z pravěku prokázaly, že ženy se podílely na lovu, a to ne výjimečně. Podle odhadů antropologů mohly tvořit 30 až 50 procent lovecké populace.
  Studie Aleny Křížkové a kolektivu pak pomáhá vytvořit představu, jak to bylo později v historii. V preindustriální Evropě pracovali muži i ženy a ekonomiku tvořila především samostatná hospodářství. Na chodu hospodářství se musel podílet každý člen a každá členka rodiny, ti navíc museli být zastupitelní, aby úmrtí nebo jiná nešťastná událost zásadně neohrozily přežití celé rodiny. „Žena tak byla považována za hospodářku, nikoliv za hospodyni,“ popisují Křížková a spol.
  Přesun žen „k domácímu krbu“ proběhl až po průmyslové revoluci. Zemědělství kvůli vyšším nákladům na život přestávalo stačit pro příjem celé rodiny. Lidé začali opouštět rodná hospodářství a pracovat ve městech – a to byli především muži. Ženy zůstávaly doma a jak se profesní a rodinný život oddělovaly, tak se oddělovaly i společenské role obou genderů. „Zvyšování nátlaku na vyčlenění žen z trhu práce do soukromé sféry především poté, co se staly matkami, znamenalo, že ženy začaly být vnímány jako méně zdatné nejen fyzicky, ale také intelektuálně a vzdělanostně oproti mužům. Tyto postoje poté posloužily jako legitimace k vyloučení žen z placené práce a veřejné sféry vůbec,“ píše Křížková a spol. Že přesun žen „do tepla domova“ je umělý, vyplývá i z dat citovaných ve stejné studii: „Ještě v roce 1840 v USA tvořily ženy 40 procent industriální pracovní síly, ale již v roce 1890 to bylo jen 17 procent.“
• Ženy jsou méně skilled. „České ženy v populaci dosahují vyššího vzdělání než muži, v nižších věkových kategoriích je převyšují velmi významně,“ připomíná Křížková. To tvrzení o nižší kompetenci žen moc nepodporuje. Konkrétním schopnostem a vlohám se věnuje spousta studií. Třeba ta provedená na Carnegie Mellon University v Pittsburghu zjistila, že vlohy chlapců a dívek pro matematické myšlení jsou v dětství stejné. Rozdíly se projevují až s odstupem let, po nástupu do vzdělávacích institucí. Po seznámení se s věčnými stereotypy, že „matika přece není pro holky.“ Proč mezi Nobelisty, slavnými vynálezci a legendárními vědci převládají muži, je jasné – bylo jim to umožněno jejich společenským postavením a přístupem ke vzdělání.
• Může za to mateřská. Že to jsou nejčastěji ženy, kdo přebírá péči o rodinu, se na pay gapu určitě podílí. „Nastavení rodinné politiky je u nás založeno na genderových stereotypech o ženách pečovatelkách a mužích živitelích, takže nutí ženy dělat dlouhé kariérní přestávky, zatímco mužům umožňuje budovat nepřerušenou kariéru. To pak zpět vstupuje do představy zaměstnávajících a těch, kdo nastavují mzdy, o jejich schopnostech, zájmech a rolích. Nastavení rodičovské stále podporuje model, kdy je mateřská/rodičovská využívaná výhradně ženami. Navíc u nás nebyla zavedená otcovská v nějaké nemarginální délce a s finanční podporou, takže není téměř žádná motivace pro otce převzít část péče,“ vysvětluje Křížková. Jenomže výpočty pay gapu s tímto počítají. Srovnávají odměny mužů a žen na stejných pracovních pozicích, ve stejných oborech, se stejnými zkušenostmi. I tak vychází u odměn rozdíly, proto se této složce říká pay gap „nezjištěný“ (unexplained GPG). Pro jeho vysvětlení prostě neexistují žádné jiné objektivní důvody než ten, že hůř ohodnocená osoba je žena.