11. únor je Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Bohužel není moc co slavit.
Když postihne ženu srdeční příhoda, má menší šanci, že jí někdo poskytne první pomoc. Muži obdrželi masáž srdce a umělé dýchání od kolemjdoucích v 74 procentech a ženy v 65 procentech, jak říká časosběrná studie z Austrálie.
Podle některých odbornic za to mohou figuríny, na kterých se trénuje masáž srdce a umělé dýchání. Jsou vytvořené podle mužských těl. Ženské hrudníky, které mají prsa, pak i lidi trénované v první pomoci mohou zaskočit – správně nahmatat srdce je u nich totiž složitější.
Ženy při infarktu častěji pociťují tlak v horní části zad, bolest nebo diskomfort v hrudi, bolest v čelisti a problémy s dechem. V učebnicích se zpravidla dozvídáme o silné bolesti srdce či paže, což jsou však symptomy typické hlavně pro muže.
Erektilní dysfunkce postihuje 19 procent mužů. Její výzkum je 5krát robustnější než výzkum premenstruačního syndromu. Ten přitom postihuje 90 procent žen.
A ještě jeden údaj. Ve Velké Británii zažilo 97 procent dotázaných mladých žen sexuální obtěžování na veřejnosti a ženy po celém světě uvádějí, že se v noci na ulici necítí bezpečně do té míry, že se často pohybu venku prostě vyhýbají. Jak spolu všechna ta čísla souvisí?
Méně vědkyň = menší pozornost pro problémy žen
Zmíněné statistiky mají samozřejmě celou řadu příčin, ale něco mají společného. Kdyby byly ženy více zastoupené ve farmaceutickém výzkumu, v urbanismu a architektuře a ve vedoucích pozicích výzkumných ústavů, možná by se na jejich specifické problémy a příznaky bral ve společnosti větší ohled.
Převaha mužů ve vědě nevyhnutelně vede k tomu, že „ženským“ tématům a výzkumům orientovaným na ženy se věnuje chronicky málo pozornosti. Ale to je jenom špička ledovce, která je nejvíce vidět. Pod ní se schovávají diskriminace na základě pohlaví, genderově podmíněné násilí, stereotypy, nerovné platové ohodnocení a stovky, tisíce nadaných žen a dívek, které prostě vzdají své ambice a rozhodnou se pro jinou kariérní dráhu.
Jak moc velká nerovnost u nás panuje, ukazuje Monitorovací zpráva z roku 2022, kterou publikovalo Národní kontaktní centrum - gender a věda při Sociologickém ústavu české Akademie věd.
„V rámci všech osob zaměstnaných ve výzkumu a vývoji představovaly ženy 28,7 % zaměstnaných osob. V mezinárodním srovnání je úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice celkově nejnižší ze všech zemí EU. Na nejnižších pozicích se drží od začátku sledování těchto dat, tedy od roku 2000,“ upozorňuje NKC – gender a věda.
Na vysokých školách a ještě na konci magisterského studia přitom ženy převažují. Jak ale akademická nebo výzkumná dráha „roste“, žen ubývá. Co se týká podílu žen ve významných pozicích na akademické půdě a ve vedení výzkumu, situace se za uplynulých 23 let nezlepšila. V roce 2005, kdy proběhl podrobný sběr stejných dat, byla genderová nerovnováha u některých pozic příznivější.
Férové zastoupení vědců a vědkyň nesouvisí s tím, nakolik je stát vyspělý ekonomicky, protože takové Německo nebo Finsko se také ocitají na nejnižších příčkách. Pro představu: v roce 1955 tvořily ženy pouze 12 procent ze všech publikujících autorů ve výzkumu. Moc dobře si nevedou ani Spojené státy, kde ženy zaujímají 34 procent všech vědeckých pozic. Velmi women friendly je ale Rusko, kde vědkyně tvoří 40 až 50 procent pracovnic ve vědě.
Důvodů, proč je vědkyň, docentek nebo rektorek v Česku tak málo, je několik. Vedoucí pozice v silně hierarchizovaném prostředí vědy většinou zastávají muži, takže se struktura celého odvětví řídí jejich potřebami. Proto je vědecká dráha většinou neslučitelná s péčí o rodinu, mateřstvím.
Roli hrají i stereotypy, které děti vedou – nebo nevedou – určitým směrem už odmalička. A v neposlední řadě hraje roli péče o domácnost. Tato neplacená, ale nezbytná práce padá po celém světě na ramena hlavně ženám.
