O víkendu jsme byli svědky velkolepého konce kariéry zakladatelů žánru heavy metal, kapely Black Sabbath a především jejich frontmana Ozzyho Osbourna, ale za poslední měsíc v Česku odehrálo koncert několik dalších umělců důchodového věku.
Rock and Roll Hall of Fame je elitní skupina umělců a dokonce 28 hudebníků do ní bylo zapsáno dvakrát. Mezi nimi je i Ozzy Osbourne, anglický zpěvák, který spoluzaložil kapelu Black Sabbath a tím i žánr heavy metal, a následně se vydal na veleúspěšnou sólovou kariéru. Tato kariéra v sobě měla vše, od vyprodaných koncertů přes nadměrnou konzumaci všelijakých drog a zdravotní problémy až po ukousnutí hlavy netopýra. Kvůli diagnostikované roztroušené skleróze odjel Ozzy Osbourne své poslední turné v roce 1992 a předčasně odešel do důchodu.
Následně zjistil, že mu byla diagnóza stanovena omylem, a v roce 1995 navázal koncertním turné Retirement Suck Tour. S vystoupeními pokračoval až do roku 2018, kdy kvůli nemoci odložil zbytek svého dalšího plánovaného posledního turné. To plánoval dokončit v roce 2023, na začátku roku ale oznámil, že se nedokáže vyléčit natolik, aby turné dokončil, a že odejde do důchodu. Znovu.
Tentokrát mu to vydrželo dva roky a čtyři dny, než Black Sabbath oznámili ještě jeden, úplně poslední koncert. A vskutku to vypadá na jeden z koncertů dekády. Od brzkých odpoledních hodin se na pódiu měnily hvězdy za hvězdou, aby vzdaly hold Ozzymu a Black Sabbath, a dokonce se tvořily superkapely jen pro tento večer. Celou akci zakončil sám „Prince of Darkness“, sedící na trůně, pěti písněmi ze sólové kariéry a čtyři písně zazpíval po boku Black Sabbath. Trůn temnoty, na kterém seděl, ale neměl pouze estetický efekt. Ozzy Osbourne od roku 2019 trpí Parkinsonovou chorobou, která mu znemožňuje stát. Přestože tak jeho už snad definitivní odchod do důchodu působil důstojně, v nějakém směru to mělo i opačný nádech.
Není to jen Ozzy
Ve světě i v Česku pak takových akcí jenom přibývá. U nás se jednalo o koncerty Ozzyho vrstevníků, kteří se ale zatím do důchodu zdaleka nechystají. Na některé z těchto eventů dorazilo až 60 tisíc lidí, včetně prezidenta republiky Petra Pavla. Bruce Springsteenovi je přitom 75 let a v jeho doprovodné kapele je nejmladší člence 68. U AC/DC zbývají poslední dva původní členové, zpěvák Brian Johnson a kytarista Angus Young, kterým je 77 a 70 let.
V případě těchto dvou skupin ale jako by jejich věk skoro nic neznamenal. Jak Springsteen s kapelou, tak AC/DC předvedli obří show. „The Boss“, jak přezdívají Springsteenovi, dominoval tříhodinovým, zcela suverénním setem, kdy zazněly hity jako Born in the U.S.A. nebo Dancing in the Dark, tak silná slova proti Trumpovi.
Naopak sedmdesátiletý Angus Young, kytarista z AC/DC, jako vždy ve školní uniformě, sóloval na kytaru a poskakoval po pódiu, jako by mu bylo stále 20 a viděl poprvé Chucka Berryho dělat „duck walk“. Publikum jásalo, oni si to užívali a pokud přijedou znovu, areál letňanského letiště pravděpodobně znovu vyprodají.
Ne všichni mají takový elán
Trochu jinak tomu ale bylo v Parku 360 u Hradce Králové, kde festival Rock for People uzavírala kapela Guns n' Roses. Přestože by podle české důchodové kalkulačky zbýval zpěvákovi kapely, Axlu Roseovi, ještě necelý rok do zaslouženého odpočinku, s jeho pódiovými vystoupeními to už nějaká léta šlo od deseti k pěti. V nedávné době se zpěvově začal o něco zlepšovat, ale že by se to dalo s radostí poslouchat, se říct nedá.
Doechii, pankáči a slzy dojetí. Vybrali jsme nejlepší momenty z Glastonbury
2. července 2025 v 19:00
Z jeho oblíbeného ječáku, který byl základním stavebním prvkem kapely v osmdesátých letech, se stal hlas připomínající Mickeyho Mouse. Vedle toho bohužel zapadnou i skvělé výkony zbytku kapely, primárně kytaristy Slashe, a publikum v průběhu koncertu mizelo ke svým autům nebo k autobusům kyvadlové dopravy.
Další kapela ze skupiny legend sedmdesátých let, co se letos objevila na pódiu hlavní stage Rock for People, byli Sex Pistols. Nebo jak se to vezme. Kapela, která vydala před necelými padesáti lety jedno album a pomohla stvořit celý žánr punk, se ani ne po půl roce od vydání rozpadla. Krátce nato zemřel jejich baskytarista Sid Vicious na předávkování heroinem.
Od té doby několikrát zkusili společné turné s původním baskytaristou, který byl v kapele před Viciousem a napsal skoro celé album Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols, a kterého vyhodili, protože měl rád The Beatles. Předchozí turné ale všechna skončila tím, že se rozhádali se zpěvákem Johnnym Rottenem (Lydonem) a zase se rozpadli. Minulý rok se tedy zbytek kapely rozhodl naverbovat do svých řad mladou krev, Franka Cartera z kapely Frank Carter and the Rattlesnakes, a znovu vyrazit do světa.
Verdikt? Staří pánové, kteří se pořád nenaučili moc hrát na svoje nástroje, se z důchodu vrátili, aby si jeli headline shows po obřích festivalech a před sebou mají mladého zpěváka s dravou energií, připomínající jejich začátky. Usmívají se, baví je to, ale je to trošku coverband, a mezitím Johnny Rotten se svou kapelou Public Image Ltd. taky přijel do Česka, ale na festival TrutnOFF. Uvidíme, jak dlouho jim tenhle pokus vydrží.
Abychom se teď ale nebavili jenom o tom špatném a jenom o zahraničních hudebnících, i u nás je podobný fenomén zcela běžný a jedna kapela věkově překoná dosud zmíněná jména. Řeč je o rockové legendě Olympic. Její frontman a poslední původní člen, Petr Janda, oslavil v květnu 83. narozeniny a k nim si nadělil album Bombarďák, na kterém napsal kompletně hudbu a otextoval tři písně. Výsledkem je velice kvalitní deska s některými lehce infantilními texty, ale to se dá pochopit. Na desku s pořadovým číslem 23 už se slova nacházejí těžko a o návštěvách u doktora se člověku psát nechce. Naživo ale Olympic hrají, jako kdyby jim byla polovina, takže jen tak dál!
Jinými slovy, ačkoliv se to nezdá, tak i v hudební branži může platit otřepaná fráze, že věk je pouze číslo. Záleží jen na tom, kolik elánu dotyčný nebo dotyčná (viz třeba nesmrtelná Cher) mají, ten zbytek tvořený obří porci talentu totiž nikdy zcela nezmizí, a proto nejspíš budeme na důchodcovské kapely a frontmany či frontmanky vyrážet s radostí i nadále, často i z toho důvodu, že oproti omladině má zkrátka jejich tvorba i po všech těch letech stále co říct.
