Máte chuť na něco divného a filmy od Davida Lynche ti přijdou moc "mainstream"? Sprav si chuť méně známými psychedelickými peckami.
V tomto seriálu se vám budeme snažit představit filmy starších dat, které buďto možná znáte, anebo jste o nich vůbec neslyšeli. Zkrátka filmy, co nejsou nutně nejčerstvější novinkou v kině, ale jednoznačně stojí za vaši pozornost. Budeme se snažit procházet kinematografie různých zemí a současně jít napříč žánry, abychom přinesli to nejvíc fresh ze staré školy i novějších, prozatím neznámých kousků. Filmy nevolíme podle počtu Cen Akademie a návštěvnosti v kině, ale podle toho, jak nás zaujaly a jaký mají kultovní status. Mělo by jít o jakési rychlé přiblížení filmu a výčet, proč by mohl zaujmout, nikoliv o recenze filmů samotných.
Jak tento seriál už několikrát předvedl, i filmy, které se v kinech netěší velké návštěvnosti, nebo jsou sledovány jen okrajovým publikem, mohou svojí kvalitou převyšovat i "pecky", které dosahují milionové návštěvnosti a miliardových výdělků. V dnešním díle jsme si pro vás připravili snímky, které se dají jako okrajové označit zcela jednoznačně. Rozhodli jsme se vám doporučit pár velice bizarních kousků. Ovšem připrav se na podívanou, kterou velmi pravděpodobně po prvním zhlédnutí nepochopíš. Ne, že bychom tě chtěli podceňovat, ale u níže vypsaných filmů si možná vyzněním nebyli jisti ani režiséři. To samozřejmě přeháníme, ale výsledná forma se podobá drogovému tripu a nemusí být po chuti každému.
The Oregonian
2011
Film začíná v normálnější rovině. Zmatená žena/dívka havaruje uprostřed lesa a snaží se najít pomoc. V prvních minutách tě může přepadnout pocit nudy, ale to je třeba překousnout. Potulující se holčina potkává různé bizarní postavy. Prochází lesem a později i vylidněným městečkem. Na cestě se střetne se smějící se stařenou, která je poměrně hodně děsivá. Nebo třeba s vysokým člověkem v kostýmu (pravděpodobně žáby), který ji provází po většinu 80minutové stopáže. Postupem času události gradují a budeš svědkem jedné šílené vize za druhou. Psycho kamera, hudba i střih a zneklidňující závěr. Na konci jsem nevěděl, zda plakat, nebo se radovat, že už to skončilo. I když se nějaké scény opakují a může to divákovi připadat otravné, hodnotím tuhle psycho jízdu spíše pozitivně.
Sleduj pokud: tě omrzeli plyšáci, co za tebou v jednom kuse necourají; ses ztratil v oregonském lese při hledání lysohlávek a nechceš odejít naprázdno; chceš porazit autora článku v intelektuálním souboji o pochopení filmu.
Amer
2011
Giallo je italský hororový žánr, který frčel v Itálii v 60. a 70. letech. Vyznačuje se výraznou a často velmi chytlavou hudbou. Amer je spíše snímkem, který giallo pouze oslavuje, už tím, že nepochází z Itálie, ale z Francie. Film je složen ze tří přibližně stejně dlouhých kapitol, které útočí především na tvoje smysly. V první kapitole se podíváme do dětství hlavní představitelky. Krásná hra s obrazem, zvukem a světlem přichází už v prvních záběrech a vyvolává v tobě různé emoce. První část je asi nejvíce hororově laděná a představuje dětskou zvědavost a strach. Další kapitola je už z dospívání hlavní hrdinky. Kamera, která snímá různé části až příliš z blízka, je v druhém dějství poměrně častá a další část tedy představuje sexuální chtivost. Poslední část je z její dospělosti. Záběry z blízkosti a pocit strachu se stupňuje až k závěrečnému vyvrcholení. Od dua režisérů bych doporučil i jejich další surrealistický počin Podivná barva slz tvého těla.
Sleduj pokud: Máš rád ženy s mezerou mezi zuby; tě fascinuje italský horor a chceš mu vzdát poctu; máš rád hru s barvami a moderní horory tě už nevystraší.
Decasia
2002
Unikátnost a podivnost tohoto snímku se skládá především z jeho "bezdějovosti", kdy záběr střídá záběr a jednotlivě spolu téměř nesouvisejí. Vše je složeno z nějakým způsobem poškozených, černobílých filmů, respektive jejich útržků. Zvláštní deformace materiálů způsobují to, že snímek působí poněkud děsivě a především depresivně. Takže se do tohohle nepouštěj, pokud máš špatnou náladu, film ti ji rozhodně nezlepší. Ač nejde o něco, co by tě hodilo do pohody, nešlo tento kousek nezařadit, protože jestli chceš vidět něco opravdu divného a najít v sobě kousek umělecké duše, určitě nebudeš litovat. Celek pak dokresluje mrazivá hudba od Michaela Gordona, která působí tak trochu jako hudba orchestru s falešně znějícími nástroji.
Sleduj pokud: máš z nějakého důvodu chuť upadnout do deprese; chceš vidět snímek složený z filmů, z nichž byly identifikovány pouze dva; pokud tě lákají jeptišky, černé tečky, larvy a kontury.
Finisterrae
2010
Další podivný kousek určený pouze okrajovému publiku. Tentokrát ze španělské produkce. V hlavních rolích se nám představí dvojice duchů. Nečekejte ale žádné speciální efekty, jsou to prostě dva herci v prostěradlech s otvory pro oči. Oba hlavní protagonisté nemluví španělsky, jak by se dalo očekávat, nýbrž rusky. Zakomponování hlavních herců v podobě duchů eliminuje herectví a tím pádem lze vykládat jejich slova jakkoli kvůli absenci mimiky. Na podobném principu byl zvolen i jazyk, kterým hrdinové mluví. Ruština dodává magický nádech. A o co vlastně jde? Dva duchové se rozhodnou vykonat Svatojakubskou pouť na konec světa, kde by mohli začít etapu života v normálních tělech. Během své výpravy potkávají podivná zvířata. Během své poutě řeší spoustu nečekaných situací, včetně vlastní existence v současné podobě.
Sleduj pokud: si chceš procvičit ruštinu; máš rád filmy s duchy a Casper tě už omrzel.
