In a galaxy far, far away... Hubbleův teleskop brzy slaví již 25. výročí a k této příležitosti NASA zveřejnila z každého roku ty nejúchvatnější snímky.
Za několik dní, přesně 24. dubna (apríl), tomu bude již celých 25 let, co byl na oběžnou dráhu do výšky 600 kilometrů vynesen Hubbleův vesmírný dalekohled. Ten NASA vytvořila tak, aby bylo možné zkoumat a studovat i ty nejzazší koutky hlubokého vesmíru, kde se ukrývají vzdálené hvězdy, mlhoviny, planety a další objekty. A na ty nejkrásnější z nich se nyní můžeme podívat. K výročí tohoto kosmického čtvrtstoletí totiž NASA zveřejnila 25 snímků, které Hubbleův teleskop během svého uvedení do provozu pořídil. Díky umístění dalekohledu mimo zemskou atmosféru je možné pořizovat velice ostré snímky a o jejich přenádherném půvabu se nyní můžete přesvědčit sami. Z mnohých se až doslova tají dech.
Hubbleův teleskop na orbit v roce 1990 vynesl raketoplán Discovery.
Tam se pohybuje rychlostí bezmála 30 000 km/h
Předpokládá se, že dosluhující Hubbleův vesmírný dalekohled bude pokračovat v provozu až do roku 2020, kdy se jeho trvalým nástupcem stane modernější Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Ten je momentálně vyvíjen kosmickými agenturami NASA, ESA a CSA a jeho umístění na oběžnou dráhu je naplánováno na rok 2018. Nyní se už ale pojďme podívat, jaká to majestátní podívaná se v hlubinách temného vesmíru ukrývá.
Krabí mlhovina. Jedná se o 6 světelných let široký pozůstatek supernovy (hvězdné exploze) v souhvězdí Býka. Tuto událost měli zaznamenat již původní Američané, stejně jako japonští a čínští astronomové v roce 1054, tedy před téměř tisíci lety. Jemně oranžové zbarvení představuje částice zaniklé hvězdy, které se skládají převážně z vodíku.
Takzvaný Stephanův kvintet je neuvěřitelnou kolekcí čtyř galaxií 290 milionů světelných let daleko. Jejich označení jsou NGC 7319, NGC 7318A, NGC 7319B a NGC 7320. Spodní levá galaxie je Zemi sedmkrát blíž, než ty ostatní.
Sloupy stvoření se nachází v Orlí mlhovině a jedná se o jeden z nejznámějších vesmírných objektů. Mlhovinu v souhvězdí Hada vypozoroval již v letech 1745-46 švýcarský astronom Jean-Philippe de Cheseaux.
V roce 2009 Hubbleův teleskop zachytil naráz čtyři měsíce Saturnu. Celkově jich má Saturn 61. Největší z nich,Titan, vrhá na svou planetu krásně viditelný stín. Pokud se pořádně zadíváte, pod Titanem mírně vlevo a těsně nad prstencem planety uvidíte měsíc Mimas, který vrhá na Saturn také stín, ovšem podstatně menší. Je tam, stačí si jen vyčistit obrazovku a hledat.
Spirální galaxie NGC 1300. Jde o jeden z největších záběrů celé galaxie, které teleskop během let pořídil.
Velká rudá skvrna na povrchu Jupiteru je gigantický hurikán - anticyklóna, do kterého by se Země vlezla hned několikrát
Gravitační čočkování (ohyb světla v gravitačním poli) v hnízdě galaxií Abel 370 vzdálené 4,9 miliard světelných let od Země.
Planetární mlhovina nazývaná NGC 5189. Pojem nemá nic společného s planetami jako takovými. Tento název vznikl kvůli zdánlivé podobnosti s tvarem obřích planet. Jedná se o poslední stadium života hvězdy, jako je naše Slunce. To čeká stejný pestrobarevný osud.
Motýl, nebo polibek? Ani jedno. Jedná se o další příklad planetární mlhoviny. Nese název NGC 6302 a je 3 800 světelných let daleko.
Mlhovina Kočičí oko byla jednou z prvních objevených mlhovin a z hlediska struktury je mezi známými mlhovinami tou nejsložitější. 15. února (február) 1786 ji na noční obloze objevil William Herschel.
Obrovské hnízdo galaxií s názvem Abell 2744. Dosud nejhlubší záběr podobného seskupení. Objevují se v něm jedny z nejmladších známých galaxií 3,5 miliardy světelných let daleko.
Plynová bublina, pozůstatek silné supernovy. Nachází se v galaxii s názvem Velký Magellanův oblak, od nás vzdálené 160 000 světelných let.
Malá část Mlhoviny Opičí hlava ukazuje zrod hvězd. Nachází se 6 400 světelných let daleko. Na obrázku je krásně zřetelná mozaika kosmického prachu a plynů.
Mlhovina Koňská hlava se nachází v souhvězdí Orionu. Na šířku má 3,6 světelných let a díky svému charakteristickému tvaru se jedná o jeden z nejsnáze identifikovatelných vesmírných útvarů.
Mlhovina v Orionu nabízí tento malebný shluk kosmického prachu a plynů, kde se formují tisícovky hvězd. Na obrázku jich je zachyceno přes 3000.
Spirální galaxie M83 v celé své kráse. Občas se jí také přezdívá Jižní větrník a můžeme ji najít v souhvězdí Lyry. Jedná se o nám jednu z nejbližších a nejjasnějších galaxií, která leží „pouze“ 15 milionů světelných let daleko.
Záběr zachycuje nově zrozené hvězdy, v jejichž okolí se mezitím vytváří další a další. Tato oblast nese označení NGC 602 a nachází se v galaxii známé jako Malý Magellanův oblak.
Tohle není noční osvětlené město, ale hvězdokupa Omega Centauri. Nachází se v souhvězdí Kentaura a jako hvězdokupu ji v roce 1830 identifikoval anglický astronom John William Herschel. Čítá více než 10 milionů hvězd a v naší galaxii žádnou větší nebo jasnější hvězdokupu nenajdeme. Je tak obrovská, že v severních částech jižní polokoule je viditelná pouhým okem.
V roce 2004 Hubbleův teleskop zachytil rozpínající se halo vzdálené hvězdy V838 Monocerotis, která se nachází 20 000 světelných let od Země. Rudé zbarvení způsobuje záře červeného veleobra uprostřed obrázku.
Snímek známý jako Hubbleovo ultrahluboké pole je výsledkem sběru údajů Hubbleova teleskopu a v malé části vesmíru zobrazuje galaxie různého stáří, barev nebo velikostí. Jde o zachycení podoby nejvzdálenějších objektů vesmíru, jež existovaly v dobře mezi 400 - 800 milionů let po velkém třesku a dnes již zanikly. Hubbleovo ultrahluboké pole čítá okolo 10 000 galaxií.
Oblast nazývaná 30 Doradus v samotném srdci mlhoviny Tarantule. Ta se nachází v sousední galaxii 170 000 světelných let daleko a dochází zde ke zrodu milionů jasně zářících hvězd.
Skupina střetávajících se galaxií Arp 273 ležící 300 milionů světelných let daleko v souhvězdí Andromedy. Vlivem slapové síly dochází ke zkroucení disku horní spirální galaxie tak, že připomíná růži.
Srážka dvojice galaxií pojmenované Tykadla. Výsledkem této kolize je zrod několika miliard nových hvězd.
Jeden z nejpanoramatičtějších snímků vůbec. Jedná se o centrální část Velké mlhoviny Carina, která měří 300 světelných let. Úsek na obrázku má šířku 50 světelných let a zobrazuje místo zrodu a zániku hvězd.
Zde jsme svědky jedné z nejimpozantnějších známých galaxií. Díky svému tvaru si vysloužila název Sombrero a je vzdálená 32 milionů světelných let v souhvězdí Panny. Ze Země je pozorovatelná pod úhlem pouhých 6°, tedy téměř z boku a na obvodu jejího galaktického disku je krásně pozorovatelný prachový prstenec. To ovšem komplikuje přesnější rozeznání ramen galaxie. Objev roku 1781 učinil francouzský astronom Pierre Méchain.
