Michael Moore dokáže svými dokumenty nejen upozorňovat na rozsáhlé problémy, ale i silně manipulovat s diváckou obcí.
Michael Moore je jedním z nejkontroverznějších žijících dokumentaristů na světě. Vlastně možná i tím nejkontroverznějším vůbec. Pochází z Ameriky a většina jeho dokumentů se točí kolem ní a jejího politického zázemí. Moore rozděluje diváckou obec na dva tábory. Mnozí mu vyčítají průhlednou neobjektivnost jeho dokumentů, ostatní mu uznávají podíl na společenské debatě o otázkách, které je nutné řešit. Jisté je to, že tento nemotorně působící filmař, známý pro svou typickou kšiltovku a velké brýle, si dokáže velmi snadno podmanit diváka svými bravurně natočenými, leč jednostrannými snímky. Uvést mohu například Fahrenheit 9/11. Dokument namířený proti Georgi Bushovi, který získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Moore v něm hází tu největší „špínu“ na bývalého amerického prezidenta - následky útoku na WTC, válku v Iráku a v Afghanistánu. Znemožnění určitého člověka se mu podařilo na jedničku, ale opět s tím, že záměrně vynechal pozitivní fakta. Přestože se mi režisérův způsob natáčení příčí, nemohu říci, že bych se u sledování jeho projektů nebavil. Právě naopak. Navíc s většinou jeho názorů souhlasím. Přesto je tu pořád ten palčivý fakt, že dokument by rozhodně měl být objektivním dílem.
V dnešním článku přiblížím jeho neméně známý dokument Bowling for Columbine z roku 2002. Název odkazuje k tragédii, která se odehrála v roce 1999 na Columbine High School. Tehdy se dva studenti Eric Harris (18) a Dylan Klebold (17) dopustili hrůzného činu, který zahýbal celými Spojenými státy americkými. Společně vtrhli do své školy a zastřelili dvanáct studentů a jednoho učitele. Několik desítek lidí pak bylo zraněno. Následně oba spáchali sebevraždu střelou do hlavy. Právě od této události se odvíjí celý koncept dokumentu. Spolu s režisérem oblečeným do enormně velikých džín se podíváme přímo na místo tragédie, budou nám poskytnuty záběry přímo z průběhu vražd a dočkáme se i rozhovorů s přeživšími. Úvodní sekvence dovede Moora k zamyšlení se nad americkou kulturou zbraní. V jedné sekvenci si dokumentarista skočí založit účet v bance a dostane k němu zdarma zbraň. Autor tím poukazuje na benevolenci ohledně vlastnictví zbraní. Právo držet zbraň je jedním ze základních bodů ústavy USA a Moora to dovede k porovnání poměru zabitých lidí střelnou zbraní v Americe a v Evropě. V Evropě je díky přísným regulím toto číslo 10x menší. Zajímavější je pak srovnání s Kanadou, která má velmi podobné zákony, přesto je počet zabití pomocí střelné zbraně opět několikanásobně nižší než ve Spojených státech.
Přeživší masakru v Columbine a Michael Moore
Následuje série otázek a možných odpovědí na tato zarážející fakta. Michael Moore poukazuje například na to, že zprávy v USA jsou plné násilí, krvavých střetů a jsou celkově negativní, kdežto v Kanadě není divák zahlcován ani polovinou takové brutality v televizi. Ptá se, či není na vině mentalita Američanů jako „dobyvatelů Nového světa“. Násilí zakořeněné v myslích předků se mohlo přenést až k potomkům. No Moore zajde tak daleko, že diskutuje i nad možným podílem zpěváka Marilyna Mansona. Kámen úrazu není v tom, že takovéto otázky pokládá (většina z nich má něco do sebe), ale že na ně i odpovídá. Znovu tím absolutně znehodnocuje objektivitu snímku. Navíc jsou některá vysvětlení podložena nepodloženými fakty.
Nesmírně odporný kousek manipulace nám pak režisér předvedl u scény, kdy přichází do domu slavného amerického herce Charltona Hestona, který je zároveň předsedou Národní střelecké asociace v USA. Z Hestona udělá lidskou zrůdu jen a pouze precizním střihem. Několikrát po sobě je odvysílána sekvence, kdy známý herec mává zbraní nad hlavou, což má přivést diváka k pohledu na tohoto člověka jako na agresivní individuum. Heston je skutečně krajně nesympatický člověk, ale Moore, který po rozhovoru s ním zanechal fotografii mrtvého děvčátka, které zemřelo při tragédii se střelnou zbraní u dveří Hestonova domu, už s tímhle zašel opravdu daleko.
Moore před domem C. Hestona s fotografií malého děvčátka, které zahynulo při tragické nehodě
Abych nebyl tak neobjektivní jako Michael Moore, musím uznat, že jeho dokument má i své světlé stránky. Na rozdíl od většiny ostatních dokumentů se filmařům povedlo něco skutečně změnit. A to přímo během natáčení. Režisér se spolu se dvěma oběťmi vydá k obchodnímu středisku K-Mart. Zde se jim podaří za dohledu kamer a davu čumilů vydobýt zrušení prodeje nábojů tímto střediskem. Jestli je tohle opravdu výhra, nechám na vás. Každopádně Moore znovu dokázal, že si dokáže tvrdě jít za tím, po čem prahne. Dokument jako takový bych doporučil, protože se jedná o opravdu kvalitní filmařinu a divák se asi ani nemůže nudit, ale na druhou stranu je nutno přihlížet k závažnému faktu, že se jedná o zcela subjektivní pohled režiséra a objektivní kritiky se zde nedočkáme. Tento počin navíc získal Oscara za nejlepší celovečerní dokument. Pravděpodobně za to, jak moc šokující je, ale zároveň si tím podle mého akademie uškodila na váženosti. No co dodat, s Moorovými názory budete dost možná souhlasit, ale mějte na paměti, že nic není černobíle tak, jak nám to tenhle vychytralý filmař podsouvá. Dokumentu udělím 6/10 za perfektní střih a kombinaci humoru a dobře položených otázek. Nejedná se ani o přelomový dokument, ani o demagogický paskvil, pouze o dobře natočený manipulativní dokument.
