Fotograf Lewis Hine začátkem minulého století pořídil sérii hrůzných snímků, které zachycují děti zapojených do těžké průmyslové práce v dolech.
Většina dnešní zhýčkané mládeže nejspíš ani nemá ponětí, jak těžký život jejich vrstevníci v minulosti měli. Koncem 19. století se průmysl ve Spojených státech nacházel v době ohromného rozmachu a po pracovní síle byla tím pádem velká poptávka. Jednou z černých kapitol, která se s touto dobou bohužel pojí, je i časté zaměstnávání dětí (převážně z nízkých sociálních tříd). Odhaduje se, že roku 1910 byly do těžké průmyslové práce zapojeny asi dva miliony dětí mladší patnácti let, dětí, které navíc pracovaly za nižší mzdu než dospělí. Zaměstnanci často využívali jejich malého vzrůstu ke svému prospěchu a to například tím, že je nutili vmáčknout se to úzkých a stísněných otvorů. Dětští dělníci nebyli ušetřeni ničeho. Jejich pracovní den sestával z dlouhých a vyčerpávajících směn plných otrocké dřiny, při které nezřídka kdy docházelo k vážným úrazům s trvalými následky, za které nedostávali žádnou kompenzaci.
V roce 1904 vznikl výbor National Child Labor Committee, který se snažil dětskou pracovní sílu jednou provždy zrušit a jako jeden z prostředků, jak toho docílit, bylo najmutí fotografů pověřených úkolem každodenní otročinu dětských dělníků a jejich otřesné pracovní podmínky bezprostředně zdokumentovat. Mezi těmito fotografy byl i Lewis Hine, newyorský učitel a sociolog, který strávil deset let svého života cestováním křížem krážem po Americe a pořizováním snímků dětí zapojených do těžkých prací, mimo jiné i v dolech. Následující série fotografií vznikla mezi lety 1905-1911 a pomohla k zavedení zákona v roce 1916, který stanovoval minimální věk a maximální délku směny pro mladé pracovníky. A i když byl tento zákon později zrušen, položil základy pozdějším trvalým zákonům vzrahujících se k dětské pracovní síle ve Spojených státech.