Být pohřben zaživa není jen největší myslitelná hrůza pro klaustrofoby. Některé případy se skutečně udály.
Historky, povídky, filmy a urban legends o tom, že byl někdo pohřben zaživa, jsou poměrně silně zakořeněny v naší kultuře. Pravděpodobně jste o něčem takovém už slyšeli, ať už z přednášky historie na škole nebo od prarodičů, kteří vás v dětství strašili děsivými historkami. Pokusíte-li se vžít do ústřední postavy jedné z těch povídaček, určitě vás bude mrazit v zádech. Husí kůži dostanete však obzvláště po přečtení následující pětice skutečných případů, kdy byl člověk pohřben zaživa. Některé z nich pochází i z moderní doby, což mi nahánělo strach nejvíce, neboť to svědčí o tom, že ani dnešní medicína není neomylná a podobný osud by mohl, shodou okolností, potkat i vás.
Octavia Smith Hatcher
V pozdních letech 19. století bylo město Pikeville v Kentucky otřeseno neznámou chorobu a nejtragičtějším případem ze všech se stal případ Octavie Smith Hatcher. Poté, co její malý syn Jacob zemřel v lednu (január) roku 1891, upadla Octavia do těžkých depresí a musela být upoutána na lůžko, kde postupně chřadla až postupem času upadla do kómatu. 2. května (máj) téhož roku byla prohlášena za mrtvou a příčina smrti byla uvedena jako neznámá. Následně byla v průběhu 24 hodin pohřbena na místním hřbitově, jelikož velká vedra by dle hrobníků způsobovala rychlejší rozklad těla. Ani ne týden po pohřbu byly další desítky obyvatel postiženi stejnou oslabující nemocí a postupně upadali do kómatu. Rozdíl byl však v tom, že po nějakém čase se občané města probudili k životu. Manžel Octavie se začal obávat nejhoršího. Strachoval se, že nechal pohřbít svoji ženou, přestože ještě dýchala. Získal povolení k exhumaci a zjistil, že jeho nejhorší obavy bohužel nebyly neopodstatněné. Vnitřek rakve byl poškrábán a vnitřní ostění roztrháno. Nehty jeho ženy byly polámané a od krve a její tvář byla zkřivena strašlivým strachem. Zemřela v rakvi až poté, co byla pohřbena. Octavia byla poté znovu pohřbena a její muž nechal nad jejím hrobem vystavit pomník. Ten stojí dodnes. Později se spekulovalo o tom, že onemocnění způsobila africká moucha TseTse, která přenáší nemoc zvanou spavá nemoc.
Mina El Houari
Obvykle, když si s někým vyrazíte na první rande, přemýšlíte, jak to vlastně celé skončí. I když byste předpokládali, že se stane něco nečekaného, nikdy by vás nenapadlo, že po společné večeři skončíte pohřbeni zaživa. Jeden takový hrůzný příběh pochází z května (máj) roku 2014. 25letá Francouzka Mina El Houari si chatovala s neznámým chlapcem celé měsíce, až se rozhodla, že se za ním vydá do Maroka a poprvé se setkají na společném rande osobně. 19. května (máj) dorazila do hotelu Fez v Maroku kvůli rande s vysněným mužem, z hotelu se však už nikdy nestihla odhlásit. Mina se s mužem skutečně setkala a užívali si romantického večera, než v půlce schůzky zkolabovala a upadla na zem. Namísto volání policie nebo sanitky udělal chlapec ukvapené rozhodnutí. Předpokládal, že Mina je mrtvá, a tak ji pochoval v mělkém hrobě na zahradě. Problém byl v tom, že Mina ve skutečnosti mrtvá nebyla. Byla diagnostikovanou diabetičkou a zatímco ji chlapec pochovával, byla v diabetickém kóma. Několik dní trvalo, než rodina Miny kontaktovala policii, že pohřešují svoji dceru a vydala se do Maroka, aby ji nalezli. Marocká policie byla schopná jejího vraha vystopovat a prozkoumat jeho příbytek. Našli u něj zablácené oblečení a použitou lopatu ještě předtím, než objevili hrůznou scénu u něj na dvorku. Muž se ke svému zločinu přiznal a byl obviněn ze zabití.
Mrs. Boger
V červenci (júl) roku 1893 farmář jménem Charles Boger a jeho žena žili v Pensylvanii ve městě Whitehaven, když paní Bogerová zničehonic zemřela z neznámých příčin. Lékaři její smrt potvrdili a žena byla okamžitě pohřbena. Toto by měl být konec příběhu, ale někdy po smrti paní Bogerové prozradil přítel Bogerovi, že jeho žena trpěla hysterií předtím, než ji Charles vůbec poznal a že je možné, že jeho žena byla pohřbena zaživa. Samotná myšlenka, že paní Bogerová byla ještě živá, když ji pohřbívali, strašila Charlese natolik, že začínal šílet. Neschopen žít s myšlenkou, že jeho žena umírá v rakvi, zaměstnal několik svých přátel, aby mu pomohli tělo jeho manželky exhumovat. To, co zjistili, bylo šokující. Tělo paní Bogerové bylo otočeno tváří dolu. Její plášť a její šaty byly roztrhány na kusy a sklo z vnitřka rakve bylo rozbité a její tělo bylo poseto střepy. Její kůže byla od krve a rozškrábaná. Její prsty chyběly úplně. Předpokládá se, že při pokusu o úprk z rakve si je celé ukousala. Co se stalo s Charlesem Bogerem po jeho zjištění, není známo.
Angelo Hays
Ty nejděsivější z příběhů o lidech, kteří byli pohřbeni zaživa, jsou ty, v nichž oběť jako zázrakem přežije svůj vlastní pohřeb. Přesně takový je případ Angela Hays. V roce 1937 svobodomyslný 19letý chlapec Angelo bydlel v St. Quentin de Chalais ve Francii. Jednoho dne se Angelo proháněl na svém motocyklu v okolí své vesnice, když náhle dostal smyk a gravitace ho vymrštila hlavou přímo proti cihlové zdi. Bez zaváhání byl Angelo prohlášen přivolanými lékaři za mrtvého a tři dny po nehodě byl i pohřben. V nedalekém Bordeaux získala pojišťovna podezření poté, co zjistili, že jen několik dní před nehodou dal Angelův otec pojistit svého syna na 200 000 franků, načež byl poslán inspektor, aby událost prošetřil. Inspekce si vyžádala exhumaci, která proběhla jen dva dny po pohřbu, aby prošetřili příčinu smrti. Zjistili však něco zcela nečekaného. Angelo nebyl mrtvý. Když přivolaný lékař sundal z Angela rubáš, našel jeho tělo ještě teplé a jeho srdce ještě ztěžka bilo. Byl okamžitě převezen do nemocnice, kde byl několikrát operován a rehabilitován, než se úplně uzdravil. Podle zjištění doktorů byl jen po srážce se zdí jen v těžkém bezvědomí. Angelo po uzdravení vynalezl rakev, v níž byly umístěny zvonky a píšťalky, aby zajistil přežití případných dalších pohřbených zaživa. Se svým vynálezem cestoval po Evropě a ve Francii se stal jakousi celebritou.
Stephen Small
V roce 1987 byl dědic Illinoiského vydavatelství Stephen Small unesen a pohřben zaživa v provizorní dřevěné bedně poblíž města Kankakee. Jeho únosci, Danny Edwards (30) a jeho přítelkyně Nancy Rish (26) vymysleli plán, v němž budou držet Stepehena Smalla v rakvi pod zemí a jeho polohu prozradí až poté, co obdrží výkupné ve výši 1 milionu dolarů od jeho příbuzných. Únosci byli schopni poskytnout Smallovi (39) minimální přívod vzduchu, vodu a světlo uvnitř jeho hrobky, za pomoci trubek. Přesto byl muž celou dobu zakopán metr hluboko pod zemí pod písčitou plochou. Nakonec se udusil poté, co jeho dýchací trubice selhala. Policie byla schopná pana Smalla najít jen díky tomu, že jeho Mercedes stál nedaleko pohřebiště. Edwards a jeho přítelkyně byli nakonec chyceni a odsouzeni. Jako polehčující okolnost byla brána skutečnost, že muže zabít neplánovali, přesto však tento únos s tragickými následky stál jednoho člověka život. Edwards a Rish si tak odsedí za mřížemi nejméně 27 let.
