Muž, který stojí za zneužitím německého lékařství.
Po delší odmlce se opět hlásí o slovo nacističtí lékaři smrti. V koncentračních táborech po celé okupované Evropě jich působilo více než dost a je třeba neustále zdůrazňovat, jak opakovaně prohlašovali, že v zájmu vědy, s plnými ústy řečí o tom, že jejich cílem je pomoc lidstvu, podstupovali ty největší (lidské a morální) oběti. Z této zvrácené logiky jakoby sršelo, že bychom jim měli být dodnes vděční za výsledky experimentů, které posunuly medicínu o sto let vpřed. Grawitz byl toho dalším zjevným příkladem, který se neštítil odsoudit mnoho nevinných k ukrutné bolesti v zájmu tohoto vyššího „dobra“. Jeho vina je o to větší, že Grawitz nebyl jen řádový „doktůrek“ v některém z lágrů, ale byl hlavou celé této mašinérie.
Grawitz před válkou
Narodil se 8. června 1899 v Berlíně, v místní části Charlottenburg, která byla (a také je) známá největším zámkem na území hlavního německého města a také rušným životem. Již od 19. století obývaly tuto čtvrt vážené berlínské rodiny, které patřily do místní smetánky. Jinak tomu nebylo ani v případě rodiny Grawitzových. Ernst-Robert Grawitz pocházel ze zámožné a uznávané lékařské rodiny. Jeho otec byl lékařem více vlivných lidí v Berlíně i v celém Německu. Později se stal dokonce primářem kliniky v Charlottenburgu, kterou vyhledávaly přední osobnosti Berlína. Vedle toho byl i významným vojenským lékařem, což osvědčil hlavně během první světové války. Ernstův strýc, Paul Grawitz, byl zase uznávaným patologem. Také působil v Berlíně, kde byl ředitelem patologického ústavu. Zabýval se výzkumem jemných tkání a hlavně výzkumem rakoviny ledvin.
Paul Grawitz
Ernst-Robert Grawitz pocházel tedy z vlivné a zámožné rodiny. Měl ideální podmínky k tomu, aby pokračoval ve šlépějích svého otce nebo strýce. Základní a gymnaziální studium absolvoval v nejlepších berlínských školách. Nicméně, přišla první světová válka a mladý Ernst narukoval v roce 1917 k německé pěchotě. Krátce před skončením války (v září 1918) padl do britského zajetí. Strávil v něm více než rok - propuštěn byl v listopadu 1919. To se však již poměry v Německu zcela změnily. Grawitz se vrátil domů a dokončil studium na místní univerzitě, kde vystudoval medicínu. Po skončení studia vykonával lékařskou praxi v berlínské nemocnici a také pracoval jako asistent na místní univerzitě . Postupně získal uznání svých kolegů a zařadil se mezi lékařské osobnosti své rodiny.
Přesvědčený nacista
Ernst-Robert Grawitz byl od začátku sympatizant nacistického hnutí. Již krátce po návratu z britského vězení zastával názor, že Německo musí spasit jen silná vláda jedné strany, která zemi očistí od různých úpadkových prvků. Nacisté představovali takovou sílu a jako každé hnutí, jehož základy třeba hledat ve fašismu, měli k tomu i určité filozofické argumenty. Fašistická hnutí obecně považují svůj boj proti úpadku společnosti za poslání, sebe vnímají spíše v pozici mučedníků, kteří jsou ochotni snášet jakékoliv křivdy pro svůj národ a jeho dobro. V tom tkvěla popularita i německého národního socialismu, který postupně lákal stále více Němců do svých řad. Grawitz byl však mezi prvními, což mu později zaručilo i jisté politické a společenské výhody. Ke straně se připojil až později, ale jeho pravicová a nacionalistická orientace byla zřejmá již od počátku.
Dobrovolníci Einwohnerwehru po skončení první světové války
Hned po svém návratu z britského vězení se v roce 1919 připojil k organizaci Einwohnerwehr v Berlíně. Byla to organizace, jejíž počátky je třeba hledat v Bavorsku, ale brzy oslovila tisíce Němců po celé zemi. Fungovala na politickém (konzervatismus a pravicová orientace) a stavovském principu, protože její přední členové pocházeli z kruhů bývalé aristokracie. Cílem organizace byl návrat monarchie a svržení Výmarské republiky. Právě v tomto bodě se Einwohnerwehr prolínala s ostatními pravicovými skupinami, mezi které patřila i vznikající NSDAP. Vyvrcholením aktivit Einwohnerwehru byl tzv. Kappa puč z roku 1920. Byl to v podstatě první vážný pravicový pokus o svržení vlády v Německu, který skončil absolutním fiaskem. Grawitz se ho účastnil jako člen Einwohnerwehru a také jako člen (zrušených) jednotek Freikorps (v podstatě první pravicové polovojenské jednotky v poválečném Německu).
Plakát, kterým sa verbovali členové Freikorps
Po nevydařeném puči se tyto organizace rozpadly a větší část členů skončila v řadách Reichswehru (Říšská branná moc, jinými slovy omezena Německá armáda z let 1919 - 1935) nebo NSDAP. Grawitz se stal horlivým podporovatelem Adolfa Hitlera, ale do stranických struktur vstoupil až když bylo jasné, že NSDAP se stává nejsilnější stranou v Německu. V roce 1931 se stal členem SS a o rok později získal i stranickou knížku NSDAP. Pak to šlo s jeho kariérou už poměrně rychle.
Podíl na experimentech
Ještě v meziválečném období se Grawitz vyšvihl mezi elitu německého lékařství. Postupně se propracoval na jednoho z největších odborníků v oblasti vnitřních nemocí a interní medicíny. Rovněž i jeho politický vliv po vstupu do nacistických organizací rostl a není se čemu divit, že ho už v roce 1935 Heinrich Himmler jmenoval Říšským lékařem SS. Stal se tak největší autoritou v medicínských otázkách v rámci SS. Dalo by se dokonce říci, že s touto funkcí přišel i výrazný vliv na lékařskou problematiku v Německu obecně. Netrvalo dlouho a Grawitz se už v roce 1936 stal předsedou německého Červeného kříže, čímž završil svou kariéru absolutní autority německé medicíny.
Odznak nacistického Červeného kříže
Předseda Červeného kříže byla pouze jakási podřadná funkce, Grawitz se zařadil mezi důležité osobnosti Třetí říše. Souviselo to hlavně s tím, že již v té době byly plány na vyvolání nové války v plném proudu. Hitlerův kabinet se zabýval expanzivní politikou již dlouho. Sice se snažil vyřešit zásadní požadavky bez válečného konfliktu (a je třeba přiznat, že zpočátku i úspěšně - oblast Porýní, anšlus Rakouska, rozbití Československa), ale všem ve vedení nacistického hnutí bylo jasné, že ústupky ostatních mocností nebudou trvat věčně. Vedoucí špičky nacistů považovali tedy válku za nevyhnutelný důsledek, vedoucí k dosažení jejich požadavků. A právě v tomto okamžiku se do popředí dostávalo i válečné lékařství. Tradice válečné medicíny byla v Německu poměrně bohatá a nacisté si její význam dobře uvědomovali.
Hitler a jeho nohsledi si uvědomovali význam lekářských organizací v Německu
V tomto bodě se o slovo přihlásily i experimenty na lidech. I když vězně koncentračních táborů nacisté nepovažovali za skutečné lidi, pokusy na těchto „podřadných“ jedincích měly německé lékařství zdokonalit a přispět k léčbě vážných poranění a onemocnění spojených s válkou. Experimentování se tak, primárně zaměřilo na válečná zranění různého druhu a závažnosti. Počínaje nejjednoduššími transplantacemi kůže a konče složitými pokusy s transplantacemi orgánů. Grawitz jako nejvyšší autorita německého lékařství se tak podepsal pod většinu výzkumných experimentů na vězních režimu. Byl mezi vedoucími osobnostmi, které s podobnými nápady přišly a většinu ze 70 velkých experimentů, které si vyžádaly více než 7000 (potvrzených) lidských obětí - toto číslo nezahrnuje nepotvrzené oběti na životech a samozřejmě ani oběti, které nacistické lékařské experimenty přežily, ale následky pokusů si nesly po celý život.
Předseda Červeného kříže Grawitz se zdraví s členkami svojí organizace
Osobně se zúčastnil pouze minima pokusů, případně se podílel spíše na demonstrování výsledků a podobně. Jednoduše, přes jeho ruce fyzicky neprošlo až tolik lidí, jako v případě mnoha ostatních lékařů. Zastřešoval však svou autoritou celou materiální, personální i programovou skladbu experimentování na lidech. Bez Grawitzovej osobní angažovanosti by se snad mnohé pokusy ani neuskutečnily (jako tomu bylo, například, i v případě Karla Gebhardta, o kterém jste si mohli přečíst článek: Nacistický doktor Karl Gebhardt: Lámal ženám kosti, aby očistil vlastní jméno). Důležité je také podotknout, že Grawitz vytvořil z experimentování na lidech výhodný byznys. Experimentování se stalo lukrativním zdrojem příjmů, protože státní zakázky v této oblasti byly více než štědré.
Německá rasová politika byla založená i na výzkumech nacistických lékařů
Grawitz spojil všechny německé zdravotnické organizace a zapojil je do experimentování na vězních koncentračních táborů. Německá medicína se stala také podporovatelem nacistické ideologie, když právě lékařskými a biologickými argumenty o nadřazenosti árijské rasy zásobovala nacisty. Podklady o podřadnosti ostatních ras a národů (většinou šlo zejména o židovskou a slovanskou otázku), které němečtí lékaři připravovali, se staly základem jejich pozdějšího nehumánního zacházení s těmito lidmi. Grawitz a jemu podobní se zasloužili o to, že německé lékařství bylo zneužito a využito na tyto nelidské pokusy a také k tomu, aby očistilo německou rasu od „slabých“ elementů (například hromadná likvidace mentálně a tělesně postižených jedinců ). Toto je snad největší podíl viny a je nutné jej připsat, mimo jiné, právě prezidentovi německého Červeného kříže, který takto pošpinil poslání této instituce.
Grawitzův konec
Hlava nacistického lékařství stála při svém Vůdci téměř do úplného konce. V Berlíně v roce 1945 se Grawitz účastnil posledních nesmyslných porad Hitlerova štábu. Tak jako mnozí další v Hitlerově okolí, si byl i Grawitz vědom, že válka je ztracena a na čelní představitele německého nacismu čeká totální porážka. Podobně jako jiní v jeho okolí se nakonec rozhodl pro absolutně radikální východisko z bezvýchodné situace.
Christian Hoening jako Ernst-Robert Grawitz
Ve své vile se v posledních dnech existence Třetí říše rozhodl pro sebevraždu. Krutost a zbabělost jeho činu však spočívá v tom, že nerozhodl pouze za sebe, ale i za celou svou rodinu. Pomocí ručního granátu spáchal sebevraždu, aby unikl potrestání ze strany spojenců. Zabil sebe i celou svou rodinu. Tato událost je zachycena i ve filmu Pád Třetí říše (2004), kde Ernsta-Roberta Grawitza ztvárnil německý herec Christian Hoening.
Scéna z filmu Pád Třetí říše
