V našich končinách roste počet mladíků, kteří by se velmi rádi stali součástí scény, ovšem přibližně 99 % z nich nemá absolutně nic z toho, co dělá rapera úspěšným.
Jak už jistě všichni pravidelnější návštěvníci našeho portálu zaregistrovali, co se týče hudby, nejvíce prostoru věnujeme bez pochyb zahraniční, ale i české či slovenské rapové tvorbě. Pravidelně vás informujeme o většině důležitých novinek a čas od času přidáme i nějakou tu recenzi či žebříček. O čem však množství čtenářů nemá ani potuchy je to množství začínajících raperů, kteří nejen nám do redakce dennodenně píší, abychom například zveřejnili jejich nejnovější pecku, v některých případech dokonce i videoklip. Tím chceme říci, že všechny dnes zmíněné postřehy nejsou žádným výmyslem, ale reálně existující fakta, která je dokonce možné i dohledat, což ale nedoporučujeme.
Ale o čem tento článek vlastně bude? Nuže, jak jste si už přečetli v názvu, po asi stém začínajícím raperovi, který byl přibližně tak neposlouchatelný jako těch 99 před ním, jsem učinil rozhodnutí sepsat alespoň pár základních bodů důležitých pro to, aby mělo význam se vůbec o hudbě bavit. Většinou jde o ty, kteří nám psali do redakce případně mně osobně, ale hodně jsme toho objevili i na českém internetu. Dnes si tedy představíme 10 hlavních faktorů, které ti sice booking nezaručí, ale alespoň nebudeš svým uvědomělým kámošům pro smích. Možná vytáhneme i pár skutečných perel, ale v konečném důsledku chceme hlavně pomoci. Pomoci vám, ale vlastně i nám a všem zaběhnutým interpretům, jejichž Inbox se pravidelně plní zprávami typu: „Čau, můžeš si prosím poslechnout mou skladbu a sdílet ji?“ (A to dokonce jen výjimečně gramaticky správně.) Tak tedy pojďme na to.
Obrázky jsou pouze ilustrační.
Jméno
Jednoduše, nemůžeš být raper a říkat si jménem, které je přeloženo ze zapomenutého indiánského nářečí či latiny. Je to směšné a hodně to o tobě napoví ještě předtím, než si někdo tvou skladbu pustí. Pokud vůbec. A ani dolary místo písmene S, hashtag nebo V místo písmene A či Ypsilon se také nenosí. Každý by si měl uvědomit, že první kontakt s potenciálním fanouškům je ten nejdůležitější. Jasně, ani aktuální působící a relativně úspěšní rapeři možná nemají ty nejoriginálnější jména, ale je podstatné si uvědomit, že za poslední dekádu narostl počet těch, kteří by z hudby rádi profitovali tak tisícinásobně, což v překladu znamená, že kdo chce uspět, musí být originální. U tohoto bodu nebudeme uvádět konkrétní příklady, protože by to bylo pravděpodobně velmi snadno nabyté promo. I když, amen, s velkou pravděpodobností by nepomohlo ani to.
Ego
Rozumím, komunikace na internetu je složitější, než tvorba mnoha obecných raperů, ale když neumíš pozdravit a namísto pokorné zprávy mi napíšeš, že mám o tobě psát, tak nejsi můj typ. Podobné negativní zkušenosti jsou spíše výjimkou, ovšem co se opakuje pravidelněji je reakce po odmítnutí. Chápu, že nikdo přirozeně nesnáší kritiku nejlépe, ale když tě naše odmítnutí motivuje k tomu, aby si nás zmínil ve své příští písničce, tak asi nebude vše v naprostém pořádku. Aby to nebylo jen o kritice, tak je třeba poznamenat, že se najde i mnoho těch, kteří alespoň trochu chápou, proč si jejich skladba nenajde místo tam, kde by ji rádi viděli. Inu, sebereflexe je velmi užitečná vlastnost a každý, i ten nejpovolanější představitel hudebního žánru se stále má co učit a musí snášet konstruktivní kritiku.
Začínat kariéru dissem?
Ne, ani Separova kariéra nezačala dissem a ani žádného z momentálně úspěšných raperů. Snad mi dáte za pravdu, že na to, abych mohl na někoho udělat řekněme ofenzivní skladbu, kde mu vyčítám to, jak je špatný, pravděpodobně bych v tom měl být lepší. Nejhorší však je, že když jednou ten diss uděláš, už se to nedá vrátit a velká část rapového publika, která o tebe potenciálně mohla mít zájem, dokáže rozeznat, že na to ten potřebný kredit prostě nemáš. Zjednodušeně, pokud jsi nic nedokázal, nemáš absolutně žádné právo někoho dissovat. Zvláštní kategorie jsou ti, kteří se snaží udělat si jméno (i špatné jméno z bodu 1) na známých interpretech, což je ten úplně nejhorší případ, jak začít.
Videoklipy
Asi je pravda, že v dnešní době by měli nejen čeští rapoví interpreti vydávat singly hlavně s videoklipy a je v podstatě jedno, zda se jedná o tradiční a většinou nízkonákladové reprezent vizuály nebo propracované minifilmy. Týmů, které se momentálně tvorbě klipů věnují je dostatečně mnoho, a tak je nepochopitelné, jak se můžeš ucházet o přízeň fanoušků, aniž bys do své tvorby něco investoval pro alespoň jakž takž kvalitní výsledek. Netvrdíme, že musíš vybavit vizuálem hned svou první nahranou skladbu, ale správná prezentace tímto způsobem může pomoci. Opačným případem jsou zase ti, kteří mají finance na kvalitní techniku, avšak se samotnou realizací je to už o něco těžší a pak vznikne například něco takového.
Texty
Samozřejmě, rap je snad pro každého vyjádřením volnosti a každý si může napsat text dle vlastního uvážení, ale i přesto zde je pár klišé témat, o nichž většina z nás nechce slyšet, obzvláště od neinovativního nováčka. A ne, problémem není ani tak fakt, že o mnohých řekněme klasických tématech jako ženy, sociální sítě či vlastní úspěch už rapoval každý. Dokonce bereme v úvahu i skutečnost, že ne každý interpret musí být hned lyrický génius, ale když uděláš hned jako svůj první track lovesong o přítelkyni, se kterou sis půl roku psal přes instagram, tak nejdeš správnou cestou. Pak je tu ještě velká skupina těch, kteří udělají první track po těžkém rozchodu a pokud bychom měli číselně vyjádřit počet těch, kterým se takto podařilo zaujmout, tak je to přesně jeden člověk.
Výběr hudební produkce
Podle údajů statistického úřadu máme momentálně v Česku přibližně jednoho rapera na 5 tisíc obyvatel, případně, pokud jich obec ani tolik nemá, tak počítáme jednoho rapera na jeden kulturní dům. Producentů je už pomálu. Přece jen, je to o něco nákladnější hobby a když ho děláš špatně, tak je to v některých případech slyšet ještě dříve, než u samotného rapera. Na co bych ale chtěl v tomto bodě apelovat je souhra hudební produkce a tvého nešťastného projevu. Sám pocházím z končin, kde není o podněty začínajících raperů nouze, ale když neumíš odhadnout vlastní schopnosti a vybereš si beat, který netrefíš ani jednou, tak tvoje tvorba jen velmi těžko překročí hranice okresu, v tom lepším případě samosprávného kraje.
Móda
Povolání rapera v současnosti není jen o tvorbě a koncertech, ale z určité části i o trendech samotných. Pokud tento fakt popíráš, tak i to je pravděpodobně důvod, proč jsi tam, kde jsi. I když si to mnozí nepřejí, fanoušci v nich vidí vzory a snaží se je do určité míry napodobovat. K tomu se ale ještě dostaneme. U tohoto bodu je spíše důležité říci, že s úspěchem souvisí i to, jak se navenek prezentuješ, a to nehledě od své tvorby. Při pohledu na současný vrchol československé scény můžete znát, že na tom asi něco bude a že to bez toho asi nepůjde. Příklady uvádět nebudeme, protože je to každého osobní věc, ovšem poukázat na ni snad není na škodu. A na škodu určitě není ani projít si například tento článek, kde najdeš opačný protipól, když se snažíš být až příliš hluboko v "módě".
Ctrl+C, Ctrl+V
Snad je název tohoto bodu dostatečně výstižný a všichni už teď víte, o čem bude. Mít vlastní styl a charakteristický zvuk je přesně to, co dělá ať už zpěváka nebo i rapera úspěšným. Bez této vlastnosti se velmi často stává, že posluchač nedokáže rozeznat, kdo mu nakládá do uší a v konečném důsledku si ani nezapamatuje, koho to vlastně poslouchal. Zde by asi mnozí argumentovali tím, že všechny nebo alespoň většina těchto českých "unikátů", o kterých píši, kopíruje styl ze zámoří. Zda je to pravda zde řešit nebudeme, ale proč nezkusit najít zahraničního rapera, který by mohl být inspirací, něco si od něj vzít a vytvořit jedinečné alter ego? Že je vám to proti srsti? Nemyslím si.
Kvalitní nahrávka
Je rok 2016, což znamená, že je nemožné prorazit se skladbou, kterou jsi nahrál na mobil nebo mikrofon, který jinak využíváš na telefonování s rodiči přes Skype. Zaplatit si studio se slušnou technikou je záležitost pár stovek korun, a tak je nepochopitelné, jak můžeš hudbu kurvit doma u počítače a ještě se tváříš uraženě, když na to někdo poukáže. Klidně si to můžeš prředtím nacvičit i doma a nahrát najednou několik skladeb. I skutečný laik většinou dokáže rozeznat kvalitní a čistý zvuk od toho "domácího", ale s ním jde ruku v ruce i mix a master, což je již však práce pro člověka, který ví co dělá a také je třeba pustit za něj nějakou tu korunku navíc . Výsledkem je v první řadě mnohem příjemnější celkový dojem.
Koncerty
V tomto bodě jsem výrazně předběhl realitu, jelikož převážnou většinu živé vystoupení ani nečeká, ale přece jsou mezi námi i tací, kteří již alespoň jednou hráli. Jak jsem zmiňoval, pocházím z kraje, kde o rapery nouze není, a tak se nejednou stalo, že jsem se neplánovaně objevil na místě, kde právě tito hráli. Předsudky nemám, a tak jsem si je z bezpečné vzdálenosti vyslechl. Z pozorování se dá velmi jednoduše vycítit, zda ta chemie mezi publikem a pódiem funguje nebo ne a jde spíše o trapné interpretování textů, za kterými si už vlastně ani kluci nestojí, protože je psali už velmi dávno. O co mi ale jde je spíš připomenout, že k tomu, abys odehrál plnohodnotný koncert, musíš mít nejen dostatek vhodných skladeb, ale i alespoň trochu připravenou show, která se v opačném případě změní na náročných 45 minut rapování do prázdna.
Tak a jsme konečně na konci. Jen připomenu, cílem tohoto článku v žádném případě nebylo nikoho shazovat, spíše poukázat na chyby, kterým se většina přirozeně nevyhne. Některé názory jsou zcela subjektivní, u jiných zase mluvím za celou redakci, která se často se skladbami nováčků i nechtěně setkává.
