Krásná a talentovaná herečka trpěla odchodem otce fašisty, nejednou nemocí i dvěma nevydařenými manželstvími, ale vždy s ochotou pomáhala druhým.
Vzhledem k tomu, že se nám v komentářích již vícekrát objevilo jméno Audrey Hepburn, o které byste si rádi přečetli něco více, rozhodli jsme se blíže nahlédnout do života této mimořádně charismatické herečky považované za jednu z nejkrásnějších žen vůbec a něco málo si o ní napsat.
Nezapomenutelná herecká a módní ikona Audrey Hepburn, vlastním jménem Audrey Kathleen van Heemstra Ruston, se narodila jako dítě holandské šlechtičny a bohatého britského bankéře dne 4. května 1929 v Bruselu. Pro oba její rodiče to bylo již druhé manželství v pořadí a pro její matku, baronku Ellu van Heemstra byla Audrey již třetím dítětem. Z předchozího, nezdařeného manželství měla dva syny.
Pokud se ptáte odkud se vzalo příjmení Hepburn, tak to si ke svému jménu Ruston podle vzoru své babičky přidal hereččin otec mylně se domnívaje, že je vzdáleným příbuzným Jamese Hepburna, třetího manžela Marie Stuartovny - francouzské a skotské královny. Jméno považoval za více aristokratické a po něm ho převzala i jeho dcera. Ta se narodila tři roky po uzavření manželství svých rodičů, ale už tři týdny po příchodu na svět ho téměř opustila. Záchvat černého kašle jí dokonce zastavil srdce a jen tak tak se maličkou holčičku podařilo zachránit. Sama si na tento okamžik (samozřejmě obrazně) vzpomněla slovy: „Pokud bych měla napsat svou biografii, začala bych takto - narodila jsem se 4. května 1929 v Bruselu a o tři týdny později jsem zemřela.“ Audrey naštěstí nezemřela, ale nemoci se jí nevyhýbaly ani nadále. Trpěla podvýživou, měla anémii a také žloutenku.
S rodiči žila střídavě v Anglii, Belgii a Nizozemsku, díky čemuž se naučila mluvit pěti světovými jazyky. K angličtině a holandštině od svých rodičů se později přidala i francouzština, španělština a italština. Ve věku pěti let byla poslána do internátní školy v Anglii a její největší vášní se stal balet. Děvčátko bylo nejen krásné, ale i moudré a mimořádně talentované, ale pohádkový život netrval dlouho. Už o rok později rodinu opustil její živitel a stal se sympatizantem fašistického režimu. Zpočátku mu finanční dary pro fašisty pomáhala shromažďovat i Ella, ale když pochopila, jaké zlo se na Evropu chystá, cesty s jejím manželem se navždy rozešly. Ten odešel, s manželkou se v roce 1938 rozvedl a o svou rodinu se více nezajímal, což Audrey později označila za nejvíce traumatický zážitek svého života. Už navždy byla poznamenána nečekaným odchodem svého otce a strach z opuštění ji nikdy nepřestal pronásledovat.
Jejím snem bylo stát se balerínou, avšak válka jí ho zničila
Po vypuknutí druhé světové války se s matkou a dvěma nevlastními bratry přestěhovala z Anglie do Holandska, kde doufali v zachování jeho neutrality. Když však do země vtrhli Němci, Audrey její matka ze strachu přejmenovala na Eddu van Heemstra a zakazovala jí mluvit anglicky. „Máma se o mě velmi bála. Holandsky jsem sice mluvila, ale v mé řeči byl slyšet anglický přízvuk a ulice byly plné Němců.“ Rozloučit se musela i s bratry, kteří byli odvlečeni na nucené práce a také se svým dosavadním životem, protože nacisté je ze dne na den připravili o veškerý jejich majetek.
Pokulhávající zdraví se jí s příchodem zimního hladomoru způsobeného německou blokádou potravin ještě zhoršilo a k těžké anémii, žloutence a podvýživě se přidalo astma. Aby přežila, vařila trávu a kopřivy, ze země vyorávala cibulky tulipánů a zajídala je psími suchary. Byly však dny, kdy nezvládala chodit a bez pomoci dokonce ani stát na nohou. Při výšce 170 centimetrů vážila sotva 40 kilo a nízkou váhou trpěla po zbytek svého života kvůli čemuž v budoucnu čelila nepříjemným řečem o anorexii. Nejednou byla svědkem střelby a poprav přímo v ulicích a také deportace židovského obyvatelstva do koncentračních táborů, což ji hluboce poznamenalo. Přesto se Audrey zapojila do nizozemského protinacistického odboje a stala se kurýrem. Potají doručovala dopisy a balíčky a vědomě tak riskovala svůj vlastní život.
Po skončení války se s mámou přestěhovala nejprve do Amsterdamu a pak do Londýna, kde získala stipendium na prestižní baletní škole. Byla však fyzicky slabá a za baletkami, které během války netrpěly hladem, výrazně zaostávala. Její sen o baletu se tak navždy rozplynul. Pracovala jako muzikálová tanečnice a kvůli výdělku i jako příležitostná modelka, zatímco její matka - kdysi bohatá baronka, zase jako občasná kuchařka a hospodyně pro zámožné rodiny. Netrvalo však dlouho a její výjimečné krásy si všimli i filmaři. Zpočátku obsazovala víceméně bezvýznamné role, ale i za ty byla Audrey vděčná. Zlom v její herecké kariéře nastal, když se během natáčení filmu Monte Carlo Baby seznámila s francouzskou spisovatelkou Colette, která spolu s americkými producenty hledala herečku do muzikálu Gigi. Když uviděli překrásnou Audrey, jejich hledání skončilo, za to kariéra štíhlé brunetky nastartovala na plné obrátky. Už několik dní poté cestovala do New Yorku a jako hlavní postava v jinak kritizovaném muzikálu doslova zářila. Pro Ameriku se zrodila nová hvězda a Audrey začala dobývat Hollywood.
Audrey se před hereckou kariérou živila jako tanečnice a modelka
Následovaly Prázdniny v Římě a s nimi i zlatá soška, cena BAFTA a Zlatý glóbus, které vynesly mladou herečku mezi elitu. „Když ohlásili mé jméno, byla jsem tak překvapená, že jsem vůbec netušila co mám dělat. S mamkou jsme to chtěly oslavit, a tak jsme si po cestě domů koupily šampaňské. Bylo ještě teplé, ale bylo to to nejlepší šampaňské, jaké jsem kdy pila.“ Další úspěšný film Sabrina jí zajistil nominaci a spolupráce s Givenchy z ní udělala módní ikonu. Audrey se stala synonymem ženské krásy a svým vzhledem a kultivovaným stylem oblékání udávala nové trendy. Menší prsa, vosí pas, nevinná tvář a decentní šaty se staly tím, co bylo považováno za dokonalé. Navzdory uznání se Audrey nikdy nepovažovala za hezkou, dokonce měla neuvěřitelné komplexy a za svůj vzhled se styděla.
Po výhře Oscara za roli ve filmu Prázdniny v Římě a s hereckými kolegy při natáčení Sabriny
Na večírku u příležitosti evropské premiéry Prázdnin v Římě se úspěšná herečka seznámila s o dvanáct let starším hercem, režisérem a dvakrát rozvedeným otcem dvou dětí, Melem Ferrerem. Ještě dříve než si spolu zahráli ve filmu Válka a mír, se vzali. Audrey toužící po rodině otěhotněla, ale krátce na to samovolně potratila. Druhý potrat následoval po pádu z koně, avšak křehká kráska zažila ještě další dva potraty. „Byla to doba, kdy jsem se začala bát, že přijdu o rozum. Nedokázala jsem pochopit, proč nemůžu mít děti. Byl to pro mě ten nejhorší pocit, jaký jsem zažila.“ Audrey se však nakonec dočkala a v roce 1960 se jí narodil syn Sean. Mateřství si však dlouho neužila, čekala ji totiž Snídaně u Tiffanyho, která z ní udělala hereckou legendu a nezapomenutelnou módní ikonu. Po patnácti letech a několika krizích způsobených zejména diktátorským chováním jejího manžela se připravovala na rozvod.
S prvním manželem a jejich synem Seanem
Netrvalo však dlouho a do jejího života vstoupil nový muž, italský psychiatr Andrea Dotti. V roce 1969 se pár oddal a o rok později se jim narodil syn Luca. Herečku čekal ještě jeden potrat, po kterém se o další děti přestala pokoušet. Ani toto manželství však nevydrželo a po třinácti letech se pro nevěru jejího manžela rozpadlo.
S druhým manželem a jejich synem Lucem. Audrey toužila po třech dětech, ale po sérii potratů byla vděčná i za dvě
Vrátila se k natáčení, avšak to ji už nenaplňovalo tak jako kdysi. Snažila se být matkou na plný úvazek. „V jednom okamžiku svého života jsem se musela rozhodnout, zda chci být matkou nebo herečkou, zda se vzdám natáčení nebo svých dětí. Šlo však o velmi jednoduché rozhodnutí.“ Audrey opět našla lásku, tentokrát svou spřízněnou duši v nizozemském herci Robertu Woldersovi, se kterým podle vlastních slov prožila ty nejkrásnější okamžiky svého života a dokonce se po dlouhých letech bolestivého odloučení pomocí Červeného kříže zkontaktovala se svým otcem žijícím v Dublinu. Ten vůči ní zůstal i nadále citově chladným, ale herečka ho finančně podporovala až do konce jeho života.
Se svou největší láskou, Robertem Woldersem
Po Spielbergově filmu Navždy přijala úplně jinou roli a stala se velvyslankyní dobré vůle UNICEF. Svou aktivitou a dobročinností zaskočila i lidí, kteří se na ni s prosbami obrátili. Audrey nepropůjčila jen své jméno jak to u slavných lidí bývá zvykem, ale s obdivuhodnou ochotou cestovala po celém světě a pomáhala tam, kde to bylo potřeba. Prý nikdy nezapomněla na hrůzy války, které prožila a nepřála by je zažít ani tomu nejhoršímu nepříteli. Na cestách jí společnost dělal Robert, kterého si nikdy nevzala za manžela, ale ve svém nitru ho za něj považovala.
Audrey v Somálsku jako velvyslankyně dobré vůle, září 1992
Po návratu ze Somálska na konci září 1992 začala trpět bolestmi břicha, které zpočátku připisovala infekci po pobytu v exotické zemi. Během návštěvy Los Angeles jí však byla zjištěna rakovina v pokročilém stadiu s minimální šancí vyléčení. Po operaci nebyla schopna letět komerčním letem domů, a tak jí módní návrhář a blízký přítel Hubert de Givenchy poslal soukromé letadlo plné květin, které ji odvezlo do Švýcarska. Tam uznávaná herečka, ikonická kráska a laskavá žena pomáhající druhým strávila poslední okamžiky svého života. „Bude to znít neuvěřitelně nudně, ale moje představa nebe je sedět s Robertem, se syny a s našimi psy doma u skvělého jídla. Jako dítě jsem velmi chtěla mít dům se zahradou - a dnes to mám. To je to, o čem jsem vždycky snila.“ Audrey zemřela jako 63letá ve svém domě obklopena nejbližší rodinou - milovaným přítelem Robertem a svými dvěma syny přesně tak, jak si to ve své představě nebe přála.
