Hlava císařské dynastie, která měla dle proroctví vládnout nejlidnatější zemi světa do konce věků.
Panovník prvního sjednoceného, multietnického a centralizovaného státu v zemi zlatého draka. Osoba povýšena na samotné božství a zároveň strůjce revolučních reforem a zákonů. Později však nenáviděný zrádce národa, který vlastní říši uvrhl do plamenů chaosu a decentralizace.
V dobách, kdy se narodil Š'-chuang-ti, mělo čínské území roztříštěný charakter, celek tvořily menší mocnosti, které se utápěly v nekonečných konfliktech o nadvládu nad nejlidnatější zemí světa. Narození prvního císaře se datuje na rok 259 p. n. l. Jako jediný mužský potomek vládnoucí dynastie ve státě Čchin (z tohoto názvu pochází dnešní pojmenování Čína) zdědil Š'-chuang-ti po smrti svého otce pomyslné žezlo moci. Protože však nedosáhl plnoletosti (po nástupu na trůn měl pouze 13 let), zastupovala ho v otázkách politických i vojenských jeho matka a její milenec, ministr Lü Pu-wej. Oficiální korunovace tak proběhla až v roce 238 p. n. l., kdy se 22letý Š'-chuang-ti přes své mládí a nezkušenosti, ale s obrovským entuziasmem a vervou pustil do vládnutí. Aby si vydobyl prvotní respekt, obrátil se proti své milované matce, kterou kvůli křivdám z minulosti odsoudil na domácí vězení. Tímto krokem zároveň umlčel opozici a započal expanzivní politiku trvající dlouhých 15 let. Během tohoto období takticky zapaloval jiskry mezi spojenci, přičemž soustředěně verboval nové síly do vojska a cílevědomě zvětšoval rozlohu území státu Čchin. Před tím, než bylo toto území sjednocené, hlava státu užívala označení "král", jakmile však došlo k zmiňovanému sjednocení, Š'-chuang-ti sám sebe označil za Prvního císaře – syna Nebes, vazala bohů a svrchovaného panovníka odvozující svůj původ od bájných bytostí, takzvané Vznešené trojky. Tento titul se dědil po následujících 2000 let až do zrušení císařství a ustanovení Čínské republiky roku 1921.
Po válečném období započal reformy v oblasti zemědělství, armády i vnitřní politiky. Sjednocenou zemi postupně začal rozdělovat na 36 prefektur, ty rozdělil na okresy, do jejichž čela postavil úředníky a vojáky zodpovídající se výhradně jeho osobě. Mezi nejzářivější reformy patří například reforma písma, kdy v celé Číně unifikoval soustavu znaků. K tomu se přidaly reformy vah a mír, stanovilo se i právo. Před sjednocením státu se také používaly různé měny, ale i na to si první císař posvítil a nařídil jednotné platidlo, které však zaniklo ihned po pádu vládnoucí dynastie. V době vlády Š'-chuang-tiho se začalo i se stavbou Velké čínské zdi. Na stavbu nejdelšího pohřebiště světa bylo mobilizovaných přes 300 000 lidí, kteří za dvanáct let vybudovali na severu země přes 5000 kilometrů dlouhý obranný val. Pod panovníkovou záštitou vznikl první říční průplav na světě s délkou až 2000 kilometrů. Revoluční projekt nesl název Lingqu a spojil řeky Xiang a Li, aby vytvořil cestu bojovým lodím, které měly za cíl rozdrtit nepoddajné kmeny "barbarů" na jihu říše.
Později, v roce 213 p. n. l., přichází zlom. S cílem upevnění moci a umlčení svých politických přešlapů, se Š'-chuang-ti rozhodne zničit dějiny své vlasti, spaluje dobové spisy, historické knihy, ničí se sochy i náboženské stavby. Vrcholem tohoto barbarství jsou popravy učenců, kněží a vojenských velitelů. Během následujícího desetiletí tak šílený císař vyhlašuje válku všemu a všem, kteří se staví otevřeně do opozice vůči jeho autokratické vládě. Bezmeznou krutost demonstruje i zazděním 450 konfuciánských uprchlíků do jedné z palácových zdí. Tento destruktivní způsob vlády ještě umocnil zvýšením daní, přísnými tresty, vysokými náklady na stavění jeho paláce a hrobu, náklady na zhýralý život či stavbou megalomanské Čínské zdi. Celá země se tak během několika letech ocitla v trápení a beznaději, což se však později vymstilo i samotnému vazalovi bohů.
Co se týče osobnosti prvního císaře, říká se, že patřil k strašným a despotickým tyranům, a že navzdory sjednocení a přínosu způsobil i pád říše. Dovolil provádět nelidské popravy jako například prosekávání v pase, pohřbívání zaživa, rozčtvrcování, uvaření ve vroucí vodě apod. Během života se neustále honil za věčností života, protože se bál, že se stane obětí zlých duchů minulosti. Z tohoto důvodu dokonce nakázal svým poddaným, aby ve všech jeho palácích (bylo jich přes 200) vyhloubili podzemní katakomby, jelikož si myslel, že skrýváním se v labyrintech unikne neodvratitelnému hněvu těchto mýtických bytostí. Každý, kdo odporoval myšlence nesmrtelnosti nebo se naopak vydával za alchymistu se "skutečným" elixírem věčnosti, byl okamžitě popraven. Zájem o mystiku a nesmrtelnost se tak s jeho přibývajícím věkem změnil na absolutní posedlost. Kvůli stále stoupajícímu počtu atentátů byly informace o aktuální poloze císaře přísně tajné, hlídala ho vojenská elita říše a jen málokdo z vnějšího světa měl tu "čest" být v jeho přítomnosti. Navzdory těmto opatřením je jeho smrt o to absurdnější. Měl přesně 50 let, když se rozhodl užít údajný lék (rtuť) na nesmrtelnost, což pro něj skončilo tragickou otravou. V obrovských bolestech ještě z posledního dechu provolával jméno svého nejstaršího syna a zároveň následníka trůnu. Chu-chaj ale nepatřil k velmi schopným císařům, dokonce měl ještě krutější manýry než jeho otec, což vyvolalo velké rolnické povstání v roce 206 p. n. l., které nadobro zvrhlo krutovládu dynastie Čchin.
To, že se První císař během života zabýval otázkami nesmrtelnosti a posmrtného života, se projevilo i při jeho pohřbívání. Hrobka prvního císaře měla 115,5 metrů do výšky a její základy měřily 485 x 515 metrů (v současnosti není tak vysoká, pravděpodobně vlivem dešťů či větru, jiný předpoklad ale hovoří o menší výšce kvůli nedokončení hrobky). Monumentální mauzoleum údajně chrání mnoho důmyslných pastí jako například otrávené šípy či padací dveře. Staré čínské texty se zmiňují o tom, že pokud někdo poruší chodby hrobky, spustí se do chodeb tekuté stříbro, což by měla být podle všeho vysoce koncentrovaná rtuť. Je zajímavé zmínit, že při stavbě se používala hlína zpevněná pojícím materiálem, ze které se odstraňovaly pomocí silného udupávaní průduchy, čímž vznikl nečekaně silný materiál podobný betonu. Císařská hrobka patří v současnosti k jedním z nejpozoruhodnějších a rozměrově největších pohřebních komplexů světa. Z respektu k císaři se v ní nikdy nekopalo, díky dobovým dokumentům však víme, že strop pohřební komory září hvězdnými souhvězdími, zatímco podlaha připomíná císařovu říši s její pohořími a řekami. Mezi ně se údajně vynořují repliky všech jeho paláců, čekající na uvítání jeho duše. Císař tak byl obklopen vším, co by mohl potřebovat, aby vládl ve věčnosti. Hrobku "hlídá" terakotová armáda v životní velikosti v počtu 8000 kusů. Celý tento výjev doplňují bronzové a jílové sochy bojových vozů, akrobatů či důležitých úředníků a dokonce i konkubín. Největší zajímavostí je při tom fakt, že každá ze soch má svůj jedinečný výraz tváře. Posmrtný život starověké Číny fascinuje a vyvolává otázky i nepochopení vládců, kteří bydleli na sklonku života většinou příliš ctižádostiví, marniví a krutí. Vše si však vyžádá svou daň a chamtivost po věčném životě nezůstala ani v tomto případě bez následků.
