Prozkoumáno je zatím jen 15 % všech chodeb.
Podzemní chodby pod ukrajinským přístavem patří mezi nejrozsáhlejší labyrint pod povrchem, dokonce větší než katakomby v Římě či v Paříži. Ale výlet plný adrenalinu se může zvrtnout v boj o přežití, protože zmapovaných je dosud pouze 15 % prostor. A to i navzdory velkému počtu nadšenců, kteří vynakládají každoročně obrovské úsilí k odkrytí podzemního království. Každým rokem také mizí houfy lidí, kteří přecenili své možnosti a technické vybavení a z podzemního labyrintu už nevyšli. Co se týče záchranných prací, ty jsou obzvláště komplikované. Úřady lidí odmítají v podzemním bludišti hledat zejména pro nedostačující kapacity a nezmapované oblasti. Chtějí tak v první řadě zabránit dalším ztrátám na životech.
Dole je potřeba připravit se na různé nástrahy. Závaly, starou munici, která ještě může být aktivní, skupiny stovek hlodavců, rozkládající se odpad, kanalizaci, plynem zamořené chodby. V neposlední řadě se zde mohou nacházet lidé skrývající se před minulostí, resp. spravedlností. V síti chodeb existují místa, které návštěvností připomínají nákupní centra o víkendech, ale i úseky, kde lidská noha nevkročila celá desetiletí. Nikdo přitom nedisponuje informacemi, jakou rozlohu katakomby pod Oděsou zabírají. Většina internetových stránek informuje o délce v přibližném rozsahu 2 500 kilometrů. Fakt ale není možné nijak ověřit, tím pádem je jeho důvěryhodnost sporná. Prostupnost celého systému byla dosud testována jen dvakrát. Místní skupina nadšenců se rozhodla pro rozsáhlý, 27 hodin trvající výlet pod město. Stalo se tak v roce 1995 a za ten čas prošli úctyhodných 40 kilometrů, což je však ve srovnání s předpokládanou velikostí jen kapka v moři. Od místa vstupu do místa, kde opět zpozorovali světlo, je přitom dělilo vzdušnou čarou jen 13 kilometrů.
Depresivní skutečností je, že lidé jsou sice schopni a ochotni trávit v podzemním labyrintu celé dny, ale od místa vstupu se často pohybují jen několik málo kilometrů. Teprve nedávno, v roce 2010, se jiná skupina pokusila tento výkon překonat. Ne vše však šlo podle plánu. I přes fakt, že podzemím nachodili téměř 30 kilometrů a museli se potácet s mnoha problémy, vzdušnou čarou prošli sotva 10 kilometrů. Nelehký úkol mají také úřady, které se těžko vypořádávají s existencí městských chodeb. Vstup do podzemí sice není oficiálně zakázán, ale je povolen jen na vlastní riziko. Jednotlivé úřady od kanalizací až po úřady zastupující historické památky se však snaží situaci řešit betonovými zátarasy, kterými chtějí znemožnit přístup. V dnešní době je již takto zaslepených více než 1 300 vstupů a dalších 1 000 to zřejmě ještě čeká. Většina úřadů se ale tváří, jako by žádné prostory pod městem neexistovaly. S podzemním bludištěm jsou totiž jen problémy. Celá řada vstupů je rozmístěných po celém městě a často samozřejmě zasahuje i na soukromé pozemky a do sklepů domácností. Dobrodruhy může čekat u východu rozzuřený pes nebo strážní služba s nabitými zbraněmi.
Objevení nové lokality je svátkem pro mnohé labyrintové fanatiky. Neprobádané oblasti vyzařují historického ducha a atmosféru spjatou s legendami. Pod Oděsou můžete narazit na nefungující těžební stroje, obytné komplexy, zbraně a v neposlední řadě provizorní hroby ukrývající těla padlých vojáků, vrahů a uprchlíků před zákonem. Katakomby jsou do velké části zodpovědné za popraskané chodníky a promáčené základy domů, ale i za neexistující linku metra, která nebude nikdy touto metropolí jezdit. Katakomby naopak nabízejí silný historický odér, který připomíná odolnost města v dobách 2. světové války podobně jako Stalingrad. Po dobu několika měsíců se v podzemí skrývaly tisíce vojáků a partyzánů, někteří dokonce spatřili přirozené světlo až po dlouhých letech v úkrytu. Přežívání lidem usnadňovala zejména přítomnost nemocnic, kuchyní a kasáren. Nacistické pokusy o zajištění katakomb skončily vždy neúspěšně. Odhaduje se, že do dnešního dna jsou některé vstupy zaminované nebo zajištěné jinými výbušninami.
Během 2. světové války měli civilisté, ale i vojáci skrývající se před nacisty v podzemních chodbách o problémy postaráno. Suchý, nedýchatelný vzduch, nebo naopak 100% vlhkost a teploty jen kolem 15 °C. Bezútěšnou situaci umocňovalo depresivní ticho, tma, absence hygieny a rozšíření různých nemocí, zejména tyfu a malárie. Vydržet proto v takových podmínkách byl nadlidský výkon a mnozí to prostě psychicky nezvládli. Životnost jednotlivých skupin se tak často počítala na týdny. Chcete-li zažít dobrodružství jako z post-apokalyptického filmu, podzemní chodby v Oděse si dnes můžete zkusit i na vlastní kůži. Stačí si domluvit soukromého průvodce a vydat se do hlubin Oděsy. Je potřeba ale myslet na to, že se vydáváte do neprozkoumaných oblastí s neznámým člověkem. Nakonec je snad jen nutné důvěřovat a věřit v šťastný návrat.
