Festivalový kousek Nicolase Pesceho opět potvrzuje, že nezávislý horor se oplatí sledovat.
Na The Eyes of my Mother jsem se těšil od té doby, co jsem viděl trailer a oficiální klip. Zdálo se, že se k nám blíží velmi zajímavá žánrovka, která se bude spoléhat spíše na důkladnou atmosféru než senilních poltergeistů. Kromě toho, vždy mě potěší, když se objeví režisér, který k hororu přistupuje jinak a nevydává se vděčnější cestou mainstreamu. V tomto případě byl tím režisérem 26letý (!) Nicolas Pesce, který tímto filmem debutoval. A jeho jméno bychom si měli zapamatovat, protože na hororovou mapu přibyl velmi zajímavý a osobitý tvůrce, kterého se vyplatí sledovat do budoucna.
The Eyes of My Mother je dobrý film. Velmi dobrý a velmi znepokojivý. Jeho děj se zdá být poměrně jednoduchý, ale je funkční a jde hlavně o to, jak je zpracován. Pokusím se vám ho nějak přiblížit (aniž bych spoileroval). Jih Ameriky, blíže neurčená doba. Na izolované farmě vyrůstá se svými rodiči mladá Francisca. Jednoho dne však na dveře zaklepe neznámý mladík Charlie a věci naberou dost děsivý spád. A to je vše, co k tomuto dílku prozradím, a více si ani nezjišťujte. Od tohoto momentu se začne odehrávat mrazivě hororové absurdní divadlo, které možná slabší povahy těžko rozdýchají.
Pokud jste v tomto momentě nadšeně přeskočili na konec recenze, přečetli si konečné hodnocení, a vyhradili si pro The Eyes of My Mother hezký předvánoční večer se svou drahou polovičkou, tak vás musím zchladit. Předtím, než se na film podíváte, je asi dobré ujasnit si, co vlastně čekáte. Lekačky? Ty zde nejsou (a ani nemají být). Nadpřirozené potvory? Opět budete zklamáni. Pesceho kousek je pro řadového diváka poměrně náročné sousto. Nejen tím, co zobrazuje, ale i stylem a atmosférou. Celý film je extrémně depresivní, není zde ani záblesk naděje. Tento pocit ještě podtrhuje zlověstné černobílé tónování. Všude dusná temnota, která skličuje a nedává dýchat. Už od začátku víte, že tu něco jakýmsi nedefinovatelným způsobem „nehraje“. Nečekejte ale, že vám režisér bude vše servírovat na stříbrném podnose. Kdepak. Zde musíte zapojit vlastní hlavu. Jak jsem zmiňoval, děj sice není složitý, ale Pesce se vyjadřuje v náznacích a některé scény nechává dráždivě otevřené představivosti. Na té zvláštní farmě se toho zřejmě odehrává a odehrávalo víc, než je režisér ochoten ukázat. Ale to nevadí, protože už z těch náznaků neuvěřitelně mrazí.
Abyste nebyli na omylu – užijete si spoustu nepříjemných výjevů. Jsou však natočené se zvláštním odstupem, jako bychom se na události dívali právě očima Franciscy. Od prvního záběru na ni (kdy ji vidíme jako malou holčičku) cítíme, že tato osoba není tak docela psychicky normální a vzhledem k tomu, co následuje, je to ještě velmi mírný výraz. A její nejbližší na tom nejsou o moc lépe. Co se týče technické stránky, film je naprosto precizní natočen. Dokonalá kamera a rámování obrazu dodávají Pesceho dílu neodolatelně temnou hypnotickou atmosféru. Hned několik scén byste mohli pozastavit a vystavit si je jako obrazy v obývacím pokoji. Sice nevím, proč byste chtěli vystavovat mrtvá těla ve vaně nebo useknutou kravskou hlavu, ale faktem zůstává, že The Eyes of My Mother je jakýmsi zvráceně groteskním způsobem krásný. Říká se v něm málo, záběry jsou dlouhé a hudba se ozve jen místy. Stylově se film dost podobá Hanekovi nebo nedávnému českému filmu Já, Olga Hepnarová. Je vidět, že režisér nejenže přemýšlel nad jednotlivými scénami, ale už při psaní scénáře měl v hlavě jasnou a specifickou vizi.
Herci jsou velmi dobří. Hlavní práci musela odvést zejména Kika Magalhaes jako Francisca a zvládla to na jedničku. Pohled na její velké oči a krásnou (ale prázdnou) tvář bez emocí nevyvolává zrovna příjemné pocity. Zbytek herců má spíše cameo. Například Will Brill (známý z Gothamu) či Diana Agostini v roli matky. The Eyes of My Mother kráčí v tradici artověji laděných hororových kousků jako Goodnight Mommy nebo Čarodějnice. Připomíná spíše noční můru stvořenou podvědomím, zkoumá extrémní podoby osamělosti a rodiny. Dokonce jsem měl dojem, že Pesce se tak trochu ironicky vysmívá všem těm proklamovaným klišé o amerických rodinných hodnotách. Jeho hlavní hrdinka totiž tyto hodnoty vzala pěkně radikálně a od podlahy. Pokud jste unaveni všemi těmi deriváty Jamese Wana či nekonečnými zástupy satanských hororů jako přes kopírák, The Eyes of My Mother by mohla být vaše krevní skupina. Všichni ostatní ruce pryč. 8/10
