I tento měsíc jsme pro vás připravili průřez filmovou historií s více než třemi desítkami titulů, které se vyplatí zhlédnout.
Nový rok je za dveřmi a naše pravidelná rubrika pokračuje. Na každý den v měsíci vám souhrnně doporučujeme jeden film od 30. let po současnost. Z každé dekády vybíráme tři počiny a zbývající dny doplňujeme stále nějakými bonusy. Výběr je vždy různorodý, takže kromě největších pecek a klasik doporučujeme i méně populární, ale vždy zajímavé snímky z různých koutů světa, které se oplatí vidět. Nejde o žádný žebříček, ale o tipy na rozšíření kinematografického vzdělání. Doufáme, že vás náš Filmový kalendář osloví a získáte množství inspirace na to, co zhlédnout. Lednové tipy jsou následující.
30. léta
Mumie (The Mummy, režie: Carl Freund, 1932)
Jeden z nejméně populárních, ale stále velmi kvalitní příspěvek k původnímu Monsters Cinematic Universe. Příběh je téměř totožný s populárnějším remakem Stephena Sommerse a nabízí se tak pěkný příklad na srovnání, jak ke stejné látce tvůrci přistupovali v éře černobílého filmu. Hlavně pokud je již na obzoru nová verze s Tomem Cruisem. Režíroval kameraman Langova slavného Metropolis.
Láska mezi umělci (Design for Living, režie: Ernst Lubitch, 1933)
Pokud si člověk odmyslí, že hlavní hrdinka, se kterou by měl divák sympatizovat je zákeřná, sobecká bytost, ničící životy všech chlapů, kteří ji milují, tak zůstane vynikající a na svou dobu odvážná komediální vztahovka se supersympaťáky Garym Cooperem a Fredericem Marchem, hromadou výborného humoru a správnou dávkou tragiky. Výborně namixovaný koktejl.
Leopardí žena (Bringing up Baby, režie: Howard Hawks, 1938)
Jedna z nejslavnějších screwball komedií vyniká ďábelským tempem a skvělými hereckými výkony legendární dvojice Cary Grant/Katherine Hepburn. Ve své době komerční propadák se postupem času přetransformoval v nesmrtelnou klasiku, u níž moderní komedie blednou závistí.
40. léta
Ztracený víkend (Lost weekend, režie: Billy Wilder, 1945)
Slavná studia alkoholismu z dob, kdy se o podobných tématech příliš nemluvilo. Z rukou režisérského génia a žánrového chameleona vznikl film, který je stále aktuální a neuvěřitelně silný. Držitel čtyř Oscarů se možná dívá na závislost až příliš jednoduše a naivně, filmařsky a herecky však jde o nezapomenutelné a strhující dílo.
Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, režie: William Wyler, 1946)
Jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších amerických filmů své doby. Tříhodinová studie o dopadech války a změně lidí, kteří v ní bojovali. Sedminásobná oscarová pecka režiséra Ben Hura nebo Prázdnin v Římě patří k počinům, díky nimž se člověk dokáže zamilovat do staré hollywoodské tvorby.
Zloději kol (Ladri di biciclette, režie: Vittorio De Sica, 1946)
Jeden z nejdůležitějších evropských filmů všech dob a asi i nejvýraznější dílo italského neorealismu. Strhující a skutečně dojemný příběh otce se synem bojujících o vlastní existenci by měl vidět každý fanoušek kinematografie, i když ho sociální dramata tematicky nezajímají. Také jde o nejoblíbenější počin Leonarda DiCapria.
50. léta
V pravé poledne (High Noon, režie: Fred Zinnemann, 1952)
Téměř v reálném čase vyprávěný western a jedna z inspirací pro Smrtonosnou past. Boj osamělého šerifa s bandou desperátů ve vyprázdněném městečku je napínavý i přes půlstoletí od svého vzniku. Ze sedmi oscarových nominací si odnesl čtyři pozlacené sošky a stal se nesmrtelnou klasikou. Tento žánrový skvost by vám neměl proklouznout mezi prsty.
Okno do dvora (Rear Window, režie: Alfred Hitchcock, 1954)
Alfred Hitchcock byl génius a tento minimalistický thriller patří k jeho nejlepším dílům. Provokativní, napínavá a fascinující studie voyerismu zabalená v žánrovém kabátě téměř nestárne. Rovněž James Stewart a Grace Kelly zde potvrzují, proč jsou nesmrtelnými hereckými legendami. Skutečný kinematografický skvost s množstvím následovníků.
Hirošima, má láska (Hiroshima mon amour, režie: Alain Resnais, 1954)
Trochu vyčerpávající, ale o to více pohlcující zážitek pro náročnější diváky. Vyrovnávání se s druhou světovou válkou skrz romantickou zápletku možná ne zcela pochopíte, ale můžete pak o této klasice dlouhé hodiny diskutovat. Vizuálně nádherné, atmosférou podmanivé, režijně progresivní artové dílo
60. léta
Skalní v ofsajdu (režie: Ján Lacko, 1960)
I v našich končinách se rodily žánrovky s potenciálem zabavit. Příběh fotbalových fanoušků pokoušejících se dostat na důležitý zápas je vtipný, výborně odsýpá a je sympaticky zahraný. Množství situací ze života a zoufalé řešení problémů, u kterého se mnohokrát poznáte, potěší i při opakovaných zhlédnutích. Jedna z nejlepších slovenských komedií všech dob.
451° Fahrenheita (Fahrenheit 451, režie: Francois Truffaut, 1966)
Od originálně vymyšlených úvodních titulků až po nesmírně působivý závěr nabízí toto utopistické sci-fi úžasný a hlavně mnohovrstevný filmový zážitek. Jediný anglicky mluvený počin francouzského klasika má mnoho následovníků hlavně v současnosti populárních young adult sériích. Toto je však úplně jiné kafe, než všechny Divergence, Hry o život nebo Labyrinty dohromady.
Tváře (Faces, režie: John Cassavetes, 1968)
Komorní, živelná a místy skutečně nepříjemná vztahovka. Duchovní otec amerického nezávislého filmu zde naplno ukazuje, proč se jeho tvorba stala tak inspirativní pro mnoho tvůrců pracujících s minimálním rozpočtem a bez očekávání komerčního úspěchu. Pro lidi, kteří dávají přednost Jarmushovi před Spielbergem jde o absolutní povinnost.
70. léta
Rozhovor (The Conversation, režie: Fransis Ford Coppola, 1974)
Příběh experta na odposlech zamotávajícího se do labyrintu tajemství a vlastního strachu. Vynikající paranoidní thriller ze zlatého období tohoto subžánru. Pro někoho možná příliš pomalá, ale po celou dobu vtahující a Genem Hackmanem úžasně zahraná studie člověka posedlého svou prací. Tři oscarové nominace.
Maratónec (Marathon Man, režie: John Schlesinger, 1976)
Některé filmy se stanou legendárními na základě jediné scény. Výslech Dustina Hoffmana nacistickým zubařem Laurencem Olivierem k takovým scénám rozhodně patří. A jaký je zbytek filmu? Atmosférický, napínavý, výtečně zahraný, zkrátka skvělý. Takže se není třeba bát. Je to sázka na jistotu.
Hoši z Brazílie (The Boys from Brazil, režie: Franklin J. Schaffner, 1978)
Opět nacistická tématika a opět Laurence Olivier, tentokrát na straně dobra. Svou první zápornou postavu si zde zahrál Gregory Peck. A víc nepotřebujete vědět, protože tento počin režiséra původní Planety opic je filmem, o kterém se vyplatí vědět co nejméně. Odkrývání tajemství titulních hochů je překvapivé a parádně vygradované. Zapomenutý žánrový klenot.
80. léta
Správna posádka (The Right Stuff, režie: Philip Kaufman, 1983)
V našich končinách neznámá, ale za mořem mimořádně uznávaná pecka o počátcích vesmírného programu. Silné tematicky, příběhově i emočně podpořené skvělými herci. Je obrovská škoda, že tento film je u nás tak zapadlý, protože je to neuvěřitelná jízda a skutečně strhující zážitek.
Šestnáct svíček (Sixteen Candles, režie: John Hughes, 1984)
John Hughes kromě scénáře k vánoční klasice Sám doma točil ty nejlepší filmy pro teenagery. S humorem, inteligencí a obrovským srdcem se dokázal podívat do duše a problémů dospívání a přitom pobavit množství diváků. Jeho debut je vyprávěn z dívčí perspektivy, ale užít si ho mohou i kluci.
Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin, režie: Wim Wenders, 1987)
Poetický, atmosférický a nádherný německý kousek, remakovaný v populárním Městě andělů. Pokud byla americká verze univerzální romantikou, tato je spíše vyznání německé metropoli ještě za dob železné opony. A má v ní překvapivou roli představitel Columba Peter Falk. Jeden z klubových filmů s šancí oslovit i mainstreamového diváka.
90. léta
Zesil to! (Pump up the Volume!, režie: Allan Moyle, 1990)
Další v našich končinách neznámá generační pecka. Škoda trochu přepáleného závěru, ale i tak jde o výbornou věc se životní rolí Christiana Slatera. Problémy s dospíváním jsou v každé době a ve všech koutech světa podobné, takže mimo nostalgie zde funguje i stále aktuální příběh o rebelii a hledání místa ve světě.
Wyatt Earp (režie: Lawrence Kasdan, 1994)
Jeden z největších komerčních propadáků 90. let a zároveň jeden z nejméně zasloužených. Tři hodiny jsou možná hodně, ale pokud se vyplní perfektní kamerou, skvělou hudbou, fantastickým obsazením a strhujícím příběhem o muži, který nastartoval konec divokého západu, jde o epický zážitek v nejlepších tradicích hollywoodského westernu.
Pí (Pi, režie: Darren Arronofsky, 1998)
Černobílý, nezávislý debut jednoho z nejvýraznějších autorských osobností současné americké kinematografie. Už zde pracuje s tématem rozpadu osobnosti a nabízí depresivní pohled na geniálního matematika snažícího se vyřešit nevyřešitelnou záhadu. Skličující zážitek vyprávěný pomocí tradičně zajímavé audiovizuální složky.
00. léta
Interstate (režie: Bob Gale, 2001)
Skvělá oddechovka s přesahem a vynikajícím obsazením. Spoluscénárista Návratu do budoucnosti zde celovečerně debutuje a je škoda, že zůstalo u tohoto jediného pokusu. Interstate je totiž filmem, který si okamžitě zamilujete díky chytlavému námětu i výbornému zpracování.
Zátoka ticha (Mean Creek, režie: Jacob Aaron Estes, 2004)
Velmi depresivní, nezávislá pecka s minimálně jednou vyloženě nepříjemnou scénou. Po několika zhlédnutích už sice ztrácí na síle, ale jednu šanci byste tomuto dramatu měli dát. Podobné příběhy totiž vzhledem k jejich krutosti nejsou běžným tématem hollywoodských filmařů. A také nabízí skvělé herecké výkony všech zúčastněných.
Zběsilý útěk (Running Scared, režie: Wayne Kramer, 2006)
Pokud máte rádi drsné tituly, jste na správné adrese. Najdete zde množství brutality, akčních scén i příběhových překvapení. Audiovizuálně i dějově našlapaná akční pecka s Karlem Rodenem a Paulem Walkerem v jedné z jeho nejlepších rolí se v době premiéry našim kinům kvůli překvapivě slabým tržbám vyhnula.
10. léta
Super (režie: James Gunn, 2010)
Pro někoho až příliš psychopatická nízkorozpočtová komiksovka od režiséra Strážců galaxie. Více než k této populární marvelovce má blíže ke Kick Ass nebo Deadpoolovi. Pokud se vám v poslední době zdá tento žánr jednotvárný, sáhněte po této šílenosti. Nicméně, pozor! Možná budete znechuceni brutalitou a amorálnosti.
Moneyball (režie: Bennett Miller, 2011)
V našich končinách nepatří baseball k příliš populárním sportům, takže i toto vynikající sportovní drama zůstává i přes účast Brada Pitta trochu pod radarem. A je to škoda. Vynikající scénář z pera Aarona Sorkina, skvělá režie a hlavně prvotřídní herecké výkony dokáží zapůsobit, i když se budete v tématu občas ztrácet.
Stuck in Love (režie: Josh Boone, 2012)
Z poloviny hipsterská romantická komedie ve stylu 500 Days of Summer, Spectacular Now nebo Perks of being Wallflower a z poloviny dojemné rodinné drama. A v obou žánrech skvělá. Postavy jsou sympatické a skvěle zahrané, každý vrchol filmu trefí do černého a šlape to jako hodinky. Velmi příjemný malý film.
Němý Bonus: Križník Potěmkin (Bronenosec Poťomkin, režie: Sergej Ejzenštejn, 1925)
Pokud někdy půjdete na filmovou školu, tuto progresivní klasiku vám pustí mezi prvními pěti filmy. Povinný studijní materiál a úžasné dílo od člověka, který pomáhal tvořit filmovou řeč. Slavná scéna na Odesském schodišti patří právem k nejvíce citovaným scénám historie kinematografie.
Televizní Bonus: Žralokonádo (Sharknado, režie: Anthony C. Ferrante, 2013)
Neuvěřitelná šílenost se dočkala již tří pokračování a je asi úplně jedno, po kterém ve společnosti opilých kamarádů sáhnete. WTF faktor na maximum, množství odvolávek na Čelisti a skvělá zábava na nějaký mejdan. Přísný zákaz sledování o samotě a za střízlivá. Mohla by se vám samovolně aktivovat lobotomie.
Animovaný Bonus: Akira (režie: Kachuhiro Ótomo, 1988)
Legendární anime se jako jediné v dobách videokazet dostalo i do naší distribuce. Úžasná atmosféra, bombastický závěr a příběh, kterému možná nebudete na sto procent rozumět, ale i tak ho budete hltat po celou dobu této klasiky. Uvidíme jestli se dočkáme i dlouho připravovaného amerického hraného remaku.
Krátkometrážní Bonus: Xenogenesys (režie: James Cameron, 1978)
Spíše než o regulérní film jde o demo člověka stojícího za Titanicem, Avatarem, Terminátorem a Vetřelci. Na ploše 12 minut najdete také několik prvků připomínajících budoucí Cameronovy pecky. Už jen z toho důvodu je zajímavé ho vidět.
Které filmy jste z našich předchozích tipů zhlédli a které vás zaujaly z těch aktuálních?
Dejte nám vědět v diskusi a uvidíme se opět u únorové várky dalších skvělých filmů.
