Je to následek globálního oteplování, nebo jde o běžný jev?
Naše životy jsou neustále doprovázeny hrozbami a výhružnými zprávami, mluvícími o globálním oteplování, špatném stavu naší planety, případně i konspiračními teoriemi o blízkém zániku světa, pokud se nezačneme chovat ekologicky a šetrně. Jak je to skutečně s globálním oteplováním a nakolik dokážeme ovlivnit klima na Zemi, jsou však příliš komplikované otázky na to, abychom je dokázali zodpovědět v pár větách. Ať už jsme následující jev způsobili my, nebo to učinila sama příroda přirozeným vývojem v průběhu let, jde o zajímavou a relativně výjimečnou událost.
Kolem roku 2011 (přesné datum se neví) se začala pomalu, ale jistě vytvářet prasklina na nejjižnějším kontinentu světa –Antarktidě. Místo dění je její největší poloostrov, Antarctic Peninsula, přesněji ledovec Larsen, část C. Naposledy se z jeho území odlomil kus ledu v polovině 80. let a zdá se, že historie se již brzy zopakuje. Prasklina za poslední období výrazně pokročila a zůstává jí posledních 20 kilometrů, aby uvolnila masu ledu s průměrnou tloušťkou 350 metrů a rozloze 5000 kilometrů čtverečních, tedy zhruba rozloze Ústeckého kraje.
Výzkumníci z MIDAS project se vyjádřili, že není známo, zda se ledovec rozpadá v důsledku globálního oteplování. „Trhliny tohoto typu jsou přirozeným jevem a nejsme si vědomi jakékoli přímé souvislosti se změnou klimatu. Prostě je to přirozený způsob praskání ledu,“ tvrdí vědci. „Očekáváme, že se uvolní v příštích měsících, avšak je těžké toto načasování upřesnit. Je pravda, že oddělení velkého kusu by mohlo destabilizovat celkový ledovec. Nejsme si však jisti, zda je na to dostatečně rozměrný.“ Zajímavostí je, že celá západní Antarktida obsahuje dostatek vody na zvednutí hladiny světového oceánu o 3 až 4,5 metru. Toho se však my a velmi mnoho dalších generací nikdy nedožije. Jestli tato obrovská kostka ledu způsobí další praskání a sjíždění zmrzlé vody do oceánu, nebo ne, uvidíme až časem.
Barevné zobrazení postupného praskání ledovce
