Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rodina se dobrovolně vzdala části prostoru a peníze využívá na věci, které jsou pro ně důležitější.
Miriam žije s manželem a dvěma dětmi v bytě o rozloze 38 metrů čtverečních (nebo tří parkovacích míst). Na první pohled může představa čtyřčlenné rodiny v takovém prostoru vyvolávat otázky. Jak se ráno všichni vystřídají v koupelně, kde má každý své soukromí a zda se vůbec dá v malém bytě na chvíli „zmizet“ před ostatními. Podle Miriam však realita vypadá mnohem klidněji, než si mnozí představují.
„Mnoho lidí si myslí, že ráno je v malém bytě extrémní fronta na WC a všichni se mezi sebou hádají, kdo bude první. U nás to tak vůbec není. Manžel vstává první, pak vstávám já s dětmi a jednoduše se vystřídáme. Někdo jde do koupelny, někdo se obléká, někdo snídá, já se maluji. Každý má svůj komfort,“ říká Miriam pro Refresher.
V tomto článku si přečteš: → Jak menší byt ovlivnil jejich životní styl a na co dnes utrácejí ušetřené peníze. → Jak si čtyřčlenná rodina poradí se soukromím a každodenním fungováním na malé ploše. → Jak u nich funguje ložnice, dětský pokoj či pracovna. → Jaká praktická řešení jim umožnila využít každý metr čtvereční.
Malý byt podle ní výrazně ovlivnil i fungování celé rodiny. Tráví spolu hodně času, komunikují a pomáhají si. „Myslím, že to na nás působí velmi pozitivně. Máme se rádi, umíme spolu komunikovat a pomáháme si navzájem při různých činnostech.“
Miriam se jako interiérová designérka při návrzích často setkává s tím, že lidé automaticky očekávají velkou kuchyň, samostatnou ložnici či prostornou koupelnu. Podle ní však velikost prostoru sama o sobě ještě neznamená jeho kvalitu.
Do 38metrové domácnosti se Miriam s rodinou nedostala proto, že by od začátku plánovala minimalistický způsob života. Byl to jejich první společný byt a původně měli představu, že se časem přestěhují do většího.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak menší byt ovlivnil jejich životní styl a na co dnes utrácejí ušetřené peníze.
Jak si čtyřčlenná rodina poradí se soukromím a každodenním fungováním na malé ploše.
Jak u nich funguje ložnice, dětský pokoj či pracovna.
Jaká praktická řešení jim umožnila využít každý metr čtvereční.
Miriam se v té době vrátila z Prahy a nechtěla se vracet k rodičům. Když později otěhotněla, rozhodli se větší bydlení zatím neřešit.
„Řekli jsme si, že je to v pořádku. Ušetříme a víme ty peníze investovat. A to je podle mě obrovské plus bydlení na menší ploše. Člověk ví hodně ušetřit a hodně investovat, když si trochu sníží životní prostor.“
Miriam zároveň během šesti let denního vysokoškolského studia vychovávala dvě děti. Původně si představovala, že po škole přijde i větší byt. Postupně však zjistili, že ho vlastně nepotřebují tak moc, jak si mysleli.
„Vždy jsem si říkala, že dostuduji a pak změníme bydlení. Ale časem jsme si ten byt stále přizpůsobovali a měnili.“
Prostor se tak postupně měnil podle toho, co rodina právě potřebovala. Zmizela například klasická manželská postel a jednotlivé části bytu začaly plnit více funkcí. „Když jsme měli jen dceru, pamatuji si, že na její druhé narozeniny jsme měli v bytě skákací hrad. Reálně. Potom, když měla tři roky, se nám narodil syn a prostor jsme zase trochu předělali. Stále se to mění a vyvíjí.“
Dnes rodina podle Miriam velkou část svého života tráví mimo domov. Děti mají kroužky, rodiče práci a ona sama bývá někdy celý den na stavbách.
„Uvědomili jsme si, že teď jezdíme na více dovolených, více šetříme, více investujeme a domů často chodíme jen přespat. Některé dny se vlastně setkáme až večer. Tak na co by nám byl velký dům?“ Také proto nakonec přesvědčila manžela, aby se do stavby domu zatím nepouštěli.
Jejich největší každodenní problém? Postel
Život na 38 metrech čtverečních však rozhodně není bez kompromisů. Na otázku, co je největší nevýhodou jejich bydlení, Miriam vysvětluje, že je to každodenní rozkládání a skládání postele.
Právě multifunkčnost je totiž v malém bytě klíčová. Jeden kus nábytku musí často plnit více funkcí a prostor se během dne mění podle toho, co rodina právě dělá.
Přesto Miriam říká, že malé bydlení má i jednu velkou výhodu. Je v něm vždy rychle uklizeno. Zároveň člověka přirozeně nutí držet množství věcí pod kontrolou.
Zdroj: archív respondentov
Na návštěvy se k nim vejdou i další lidé
Pokud si teď představuješ čtyři lidi natlačené v miniaturním bytě, možná tě překvapí ještě jedna věc. Miriam a její rodina u sebe doma pravidelně hostí návštěvy. A dokonce i během svátků či oslav se setkávají právě u nich.
Pomáhá jim velký rozkládací stůl a propojená kuchyň s obývacím pokojem, která dokáže hostit nejen samotnou rodinu, ale i prarodiče či přátele.
Malá výměra tedy automaticky neznamená, že k vám nemůže nikdo přijít.
Z bytu pro dva vzniklo bydlení pro čtyři
Zajímavé je, že Miriam byt původně nenavrhovala pro čtyřčlennou rodinu. Jako interiérová designérka ho nejprve přizpůsobila sobě, manželovi a miminku. Když se rodina rozrostla, prostor se postupně měnil spolu s nimi.
Dnes mají děti vlastní pokoj o rozloze přibližně 16 m². Miriam přitom upozorňuje, že ve srovnání s dětskými pokoji, se kterými se setkává při návrzích novostaveb, to vůbec není málo.
Rodiče vlastní samostatnou ložnici nemají. Jejich prostor je součástí denní zóny a Miriam si svůj pracovní koutek vytvořila v dětském pokoji. Předtím pracovala z obýváku.
Soukromí se dá najít i v malém bytě
Rodina si podle ní našla vlastní systém i tehdy, když někdo potřebuje chvíli pro sebe. Velkou výhodou je, že bydlí blízko prarodičů. Děti tak mohou kdykoli zajít k nim na návštěvu a rodičům vznikne prostor na chvíli ticha. „Když mají děti potřebu, jdou navštívit babičku a dědečka. A to je obrovská výhoda. Když se rozhodnou jít k nim, máme chvíli klid.“
Čas pro sebe si však manželé vytvářejí i přirozeně během dne. Jednou je s dětmi jeden, jindy druhý, děti jdou ven nebo ke kamarádům. „Není to tak, že si řeknu: dnes chci být sama, všichni se zavřete a běžte pryč. Spíše se ten čas během dne nějak přirozeně objeví. Jednou jdu dělat svou práci, jindy si udělám nehty, přečtu si knihu. A stejně tak i manžel.“ I malý balkon může podle ní fungovat jako vlastní útočiště.
„Máme klasický panelákový balkón, nic velkého, ale vím si tam jít vypít kávu. Zavřu se na balkon a manžel je s dětmi. Nebo mi jednoduše řekne, že je vezme ven a nechá mi ten prostor. Vždy se nějak dohodneme.“
Zdroj: archív respondentov
Největší mýtus? Že do malého bytu se nevejdou věci
Miriam jako interiérová designérka odmítá představu, že malý byt automaticky znamená nedostatek úložného prostoru. Podle ní je však potřeba promyslet prostor úplně jinak než u velkého domu či bytu.
Lidé často udělají chybu, když se snaží malou nemovitost zařídit stejným způsobem jako klasický byt. „Malý prostor si vyžaduje individuální, originální a promyšlené řešení,“ vysvětluje.
Základem je podle ní nejdříve rozdělit si prostor na jednotlivé zóny, určit, kdo a jak ho bude používat, a teprve potom řešit konkrétní zařízení. „Je potřeba se na prostor dívat logicky a ne tak klasicky. Když se člověk přestane dívat na byt jako na soubor místností a začne ho vnímat jako prostor, který má během dne různé funkce, najednou těch 38 metrů čtverečních může být mnohem víc, než se na první pohled zdá.“
Děti potřebují minimum, všechno okolo je marketing
Život na malé ploše rodinu naučil jednu zásadní věc. Nemohou si dovolit hromadit věci. Děti pravidelně třídí hračky a věci, které už nepotřebují, posouvají dál. Miriam dělá to samé s oblečením.
Při nákupech se snaží přemýšlet, zda tu věc skutečně potřebují a zda má v jejich bytě své místo. „Nikdy si nekupujeme velké věci, které by nám zabíraly prostor zbytečně,“ říká.
Její vztah k nakupování se přitom výrazně změnil. Jako dítě vyrůstala ve velkém bytě a sama kdysi ráda nakupovala oblečení. Dnes se více soustředí na kvalitu než na trendy.
A podobně se změnil i její pohled na věci, které člověk potřebuje po narození dítěte. Podle Miriam rodiče často nakupují mnohem víc, než je nezbytné. „S příchodem dětí to bylo asi nejintenzivnější. Zjistila jsem, že miminko potřebuje toho opravdu minimum a téměř všechno okolo je marketing.“
Co by dnes udělala jinak?
I když je se samotnou dispozicí spokojená, při dalším návrhu by několik věcí změnila. Více by investovala do kvalitních a trvanlivých materiálů, kuchyň by navrhla větší a více pozornosti by věnovala technickým detailům.
Dispozici by však neměnila. A možná právě to je největším důkazem, že i 38 m² může fungovat. Ne proto, že by čtyři lidé jednoduše „nějak přežili“ v malém bytě. Funguje to proto, že každý metr má svůj účel, rodina si zvykla vlastnit méně věcí a prostor se postupně přizpůsobil jejich životu. Miriam by proto lidem, kteří se bojí malého bydlení, vzkázala jediné:
„Vůbec se toho nemusíme bát. Průměrný člověk reálně potřebuje mnohem méně věcí, než vlastní.“
Pro Miriam a její rodinu tak malý byt není kompromisem, který by museli každý den překonávat. Je to spíše vědomá volba, která jim umožňuje šetřit, investovat a zároveň trávit více času mimo doma. „Naučili jsme se tak žít. A zatím nám ten malý prostor vyhovuje,“ říká na závěr.
Zdroj: archív respondentov
Jak zařídit malý byt? Miriam radí, na čem nešetřit:
1. Nejprve řeš dispozici Nábytek nekupuj dříve, než máš promyšlený celý prostor. Dobrý návrh může ušetřit peníze i předejít drahým chybám.
2. Využij prostor až po strop V malém bytě se vyplatí vysoké skříně, uzavřené úložné prostory a nábytek na míru. Méně otevřených polic zároveň pomáhá udržet prostor vizuálně čistý.
3. Vyber multifunkční nábytek Jeden kus může plnit více funkcí. Při dětech doporučuje například rostoucí nábytek či postel s přistýlkou.
4. Na kuchyni a úložném prostoru nešetři Pokud máš omezený rozpočet, investuj do kuchyně, sanity a kvalitních úložných řešení. Na dětském pokoji či posteli se naopak dá ušetřit, u matrace však doporučuje zvolit kvalitu.
