Zbraně Rudé armády jako pýcha sovětského zbrojního průmyslu. Od granátů až po plamenomety

Kromě pásových bestií se však na nelítostných bojištích po celém světě objevovaly i zbraně nejrůznějšího druhu. Ať už byly sovětské, německé, britské, japonské, čínské, americké, italské, francouzské, finské, polské, československé nebo mnohé další, v novém seriálu si prozradíme pár informací o nejznámějších a nejzajímavějších kouscích, takže toho nebude málo. Opět ale důkladně připomínáme, že níže nenajdete jakýsi žebříček seřazený na základě kvality či jiného kritéria, ale seznam deseti zbraní (pušek, samopalů, ...), které rozhodně stojí za seznámení. Pravděpodobně pokud patříte k nadšencům vojenství, jste již o některých četli a možná se vám poštěstilo je držet i v ruce, ale článek o každé jednotlivé zbrani pouze v krátkosti informuje a nerozebírá její historii do nejposlednějšího detailu. Po Spojených státech amerických přišlo na řadu Německo, nyní SSSR.

Mosin-Nagant

Pokud jste někdy hráli Call of Duty nebo jakoukoli jinou hru z období let 1939 až 1945, na trojliniovku jste alespoň jednou narazit museli. Samotná puška je dílem dvou mužů, a to Sověta Sergeje Ivanoviče Mosina a Belgičana Léona Naganta. Díky kompromisu komise určené na modernizaci tehdejší sovětské výzbroje se obě ideje sloučily dohromady a vznikla tak legendární 7,62mm puška. K jejím prvním testům došlo v posledních letech 19. století, konkrétně v 1890 a o rok později ní byli vybaveni první vojáci. Div se světě, vyráběné byly až do roku 1965, kdy byly definitivně nahrazeny novějšími. Během své existence zažily i první či druhou světovou válku a rozšířené byly do mnoha končin světa. Fantastické výkony s ní podával i legendární finský odstřelovač Simo Häyhä.

 PPŠ-41

Mimořádně populární sovětský samopal přezdívaný také jako Špagin (originální název - пистолет-пулемёт Шпагина) se poprvé ocitl ve službě v roce 1941. Za jeho vznikem stál Georgij Semjonovič Špagin, který svým kvalitním kouskem rozběhl výrobu v sovětských zbrojovkách na plné obrátky. Zbraň se stala ikonickou především díky svému bubnovému zásobníku s 71 náboji, ale později byl nahrazen jiným typem s 35 náboji. Získal tak velkou kadenci o hodnotě 900 ran za minutu, díky čemuž byl oblíbenou kořistí i pro německé vojáky. Jeho sláva přesáhla hranice SSSR a samopal se objevil i v dalších zemích světa a zasáhl i do mnoha válek. Je velmi pravděpodobné, že ho uvidíte vyobrazený na různých sochách a památnících připomínajících 2. světovou válku nejen u nás, ale i jinde v Evropě.

 Degtyarev

Podobně jako měli Němci svůj ikonický MG-42, i Sověti vlastnili ve svém arzenálu kvalitní kulomet s originálním názvem Пулемёт Дегтярёвa Пехотный. Šlo o lehkou zbraň s nenáročnou obsluhou, což naznačovalo vysoký potenciál, který si jako první uvědomil Василий Алексеевич Дегтярёв, tedy po našem - Vasilij Aleksejevič Degtjarjov. Začal na ní pracovat v roce 1923 a jak je známo, dávku inspirace čerpal od anglického konkurenta s názvem Lewis používaného i za první světové války. Sice se v jistém směru na sebe i podobají, v realitě měly odlišnější bojové schopnosti. Sovětská mašina měla kromě kadence 500 až 800 ran za minutu i slušnou hmotnost, rovných 8,5 kilogramů. Podobně jako u jiných zbraních, vyrobených bylo několik prototypů.

 PTRD-41

Nyní přejděme na kategorii protitankových zbraní, kde si podobně jako při Degtyarevovi ukážeme příklad. O americké Bazooke jsme toho dost popsali v předchozím článku, a proto je čas na krátkou ukázku sovětské pýchy. Противотанковое однозарядное ружьё системы Дегтярёва образца 1941 года, pro neznalce ruštiny těžká záležitost, avšak ve zkratce se jedná o další „dítě“ zmíněného Vasilije Aleksejevič Degtjarjova, které navrhl v roce 1932. Jeho produkt se osvědčil jako dobrá zbraň proti německým vozidlům se slabším pancířem, no proti novější technice už ne. Kvůli hmotnosti nad 20 kilogramů tvořili častokrát obsluhu dva chlapi, kteří si s tímto přes metrovým kouskem museli vědět hravě poradit. Ráž činila 14,5 mm.

 NR-40

Přejděme k netradičnějšímu stroji na zabíjení. Hож разведчика, tedy nůž pro průzkumníka, byl populárním doplňkem pro každého vojáka v sovětské armádě. Zhotovený byl v roce 1940 a to nejen s účelem na krájení a natírání pečiva či podobných záležitostí, ale (samozřejmě) i na zabíjení nepřátel. Bylo doporučeno se k nim potichoučku přiblížit odzadu a díky jeho tvaru pouze šikovně podřezat krk. Inspirace byla každopádně čerpána z Finska, kde používali pukkoo, což byla oblíbená zbraň „sovětského podsvětí“. Posvítili si na něj zejména během Zimní války, a pak ho už jen upravili podle svých vlastních představ. Dnes se již v ruské armádě nepoužívá, avšak pro sběratele jde o vzácný kousek.

 RPG-40

Strach naháněly nepřátelům i známé sovětské granáty. 20 centimetrů dlouhé, přes jedno kilo vážící RPG-40 bylo zpočátku ideálním na poškozování i ničení německých vozidel i časných tanků, ale postupem času se uplatňovalo už jen na pěchotě.

 Tokarev TT

Podobně jako měli Němci Luger, svou oblíbenou pistolí disponovala i Rudá armáda. Konkrétně se jednalo o 7,62-мм самозарядный пистолет Токарева образца 1930 года, po našem pistole TT. Prvních akcí se začala účastnit v roce 1930 a své využití nachází i v současné době. Za jejím vznikem stojí Fedor Tokarev, který může být pyšný na fakt, že bylo vyrobeno více než 1 700 000 kusů. Jde také o vzor mnoha kopií, ať už z Číny, Maďarska, Polska, Severní Koreje, Vietnamu, Rumunska, Jugoslávie a podobně. Díky svým parametrům jde dodnes o jednu z nejpopulárnějších pistolí vůbec.

 PPS-43

Znovu tu máme místo pro samopal. Tentokrát si představíme Пистолет-пулемёт Судаева, tedy zbraň, jejíž počátky sahají do Němci obleženého Leningradu. Ve srovnání s populárním Špaginem je lehčí a lépe ovladatelný, díky čemuž si získal nemalou oblibu. Za jeho „otce“ se považuje Alexej Sudajev, který tohoto přes 3 kila těžkého a kovového zabijáka nepřátel dal dohromady. Během tuhých bojů války se vyrobily 2 miliony kusů a známé jsou především jeho dvě varianty, a to PPS-42 a PPS-43.

 SVT-40

Další kousek známý i ze hry Call of Duty. Jedná se o samonabíjecí pušku opět z dílny Fedora Tokareva, který jí vdechl život v roce 1938. Dodnes rozpoznáváme tři prototypy, a to SVT-38, SVT-40 a AVT-40, ale největší popularitu si vysloužil střední kandidát. Po přidaní puškohledu se z ní lehce stávala odstřelovačská puška schopná nadělat nemalou škodu.

 Plameňomet ROKS

A na závěr ještě pár slov o známém sovětském plamenometu. Vyráběný byl od roku 1935 až do 1941, ale používal se až do skončení druhé světové války. Celá souprava vážila kolem 22 kilogramů a účinným dostřelem disponoval do vzdálenosti 25 metrů. Podobné zbraně nebyly využívány během bojů velmi často, ale své místo si našly převážně během Kurské bitvy.

V další části si ukážeme něco z arzenálu Slovenského státu a Protekorátu Čechy a Morava.