I z kontejneru se dá vybudovat krásný a ekologický domov.
Lukáš a Martina Černí jsou český pár, který už před lety v Praze založil prosperující kadeřnictví Joshua. Dobrodružná povaha je však zavedla na exotické Bali, kde se nakonec rozhodli i zůstat. Na ostrově, který je rájem nejen surfařů, ale i dovolenkářů, se rozhodli uskutečnit netradiční nápad. Postavili si domov z lodních kontejnerů. Jejich ambice se však nezastavily u jedné stavby, a tak jich dnes už stojí několik a dvojice má dokonce do budoucna v plánu postavit z kontejnerů celý komplex, který by návštěvníkům nabízel prostor pro trávení volného času a vzdělávání sebe sama. O jejich životním stylu a nápadech, které možná v budoucnu zrealizují, jsme si pohovořili s Lukášem a Petrem Vančurou, který s nimi na stavbách z lodních kontejnerů spolupracuje od začátku a je nedílnou součásti celého projektu, v rozsáhlém rozhovoru.
Ahoj Lukáši, naši čtenáři tě mohou znát díky kadeřnictví Joshua v Praze a vašemu rodinnému projektu Joshua Design, s nímž operujete na exotickém ostrově v Indonésii. Jak bys sebe a svoji rodinu představil ze svého pohledu?
Jsme taková normální rodinka, co si zamilovala aktivní cestovaní a oblíbila si surfing. Odjeli jsme na roční zkušenou na Bali, trochu si odpočinout od života ve městě. Vyčistit si hlavu a užít si nejlepší roky společně u oceánu a nabídnout dětem jinou alternativu vzdělání a lifestylu. Dnes jsme na Bali 5 let. Starší syn Jakub (20 let) zakončil střední školu IB Diploma Cambridge a odstěhoval se zpět do Čech. Má vlastní zaměstnání a pravděpodobně nám v blízké budoucnosti bude svými zkušenostmi pomáhat se značkou Joshua District. Mladší syn Matěj žije v současnosti v Jakartě a živí se modelingem. V květnu se stěhuje do Paříže, a také nám pomáhá s našimi projekty. Zejména napojováním na zajímavé lidi, se kterými se při své práci potkává, No a já s ženou Martinou... budujeme, tvoříme, vyrábíme, co nás baví... ať je to Joshua Design, Joshua District, VeryMary, Salon Joshua. A občas se u toho zhádáme jak psi.
Jako rodina jste se před několika lety sebrali a odcestovali na Bali. Co vás k takovému radikálnímu rozhodnutí vedlo a proč jste si vybrali právě tuto zemi?
Vždy jsme spolu společně cestovali. Když byli kluci malí, byly to zejména hory, Čechy, Chorvatsko, pak jsme přidali celou Evropy, bydleli jsme v dodávce a v zimě vyrazili do Asie. Při cestování jsme si prvně vyzkoušeli surfing a další dovolené se začaly točit jen kolem surfingu. Jenže jsme došli k poznání, že surfovat 2x v roce, ač na měsíc, je nedostačující. Musíš to žít. Bali bylo jasnou volbou. Asie, lidé, úsměvy, krásné vlny, teplo, rýže. Naše dovolené směřovaly už jen sem, až jsme se rozhodli zůstat. Původní myšlenka byla dát si roční pobyt na Bali a vrátit se do Čech. Nějak jsme tu však zůstali a naše životy se otočily naruby.
Jak bys porovnal život na Bali a v České republice. Jsou ceny za tamější potraviny a služby výrazně jiné? Pochytil jsi za ta léta základy indonéštiny, nebo si bohatě vystačíš s angličtinou?
Pokud bych měl porovnat život na Bali a v Praze, jedná se o dva rozdílné světy. Bylo by to na na dlouhé filozofické povídání, ale vezmu-li to z hlediska služeb a cen, tak jsou náklady zhruba stejné. Dá se zde žít opravdu za málo peněz, čímž jsme si prošli a jedli několik měsíců jen rýži. Chceš si dát ale také dobré kafe, potřebuješ mít dobré připojení na internet a tak dále.
Když jsme přijeli na Bali, naše jazykové základy angličtiny byly minimální. Já jsem se domluvil tak akorát na letišti, žena vůbec a kluci měli základ angličtiny ze školy, což znamenalo napočítat do desíti. Dnes kluci mluví anglicky plynně. Občas mám pocit, že lépe než česky. Knížky a filmy sledují primárně v angličtině. Já a žena Martina po 5 letech mluvíme anglicky na běžné komunikační úrovni. Na státnici to není, ale vystačíme si. Bohužel, nebo spíš bohudík, pokud žiješ v neturistické části a každý den s Indonésany pracuješ, bez indonéštiny se neobejdeš. Není to možné, anglicky nemluví. Mohu tedy říct, že po 5 letech mluvíme i anglicky i indonésky. Můžeme diskutovat, na jakém levelu.
Bydlíte v zóně turistického ruchu, nebo jste se jí snažili co nejvíce vzdálit? Jak bys porovnal mentalitu tamějších lidí s tou českou?
První roky jsme bydleli v okrajové části, kam už zasahoval turistický ruch v Canggu, takovém hipsterském městečku plném surferů, umělců, skejťáků, motorkářu, ale tato část se dost zpopularizovala a začala být na nás moc rušná. Momentálně bydlíme v Joshua Districtu, který se nachází cca 13 km od Canggu ve středu rýžových polích 500 m od pláže s výhledem na oceán i sopky. Pravděpodobně se však bude vše posouvat i tímto směrem. Uvidíme, jak dlouho to bude trvat. Máme rádi klid, být vzdáleni, ale na druhou stranu i prostředí skateparků, barů a kaváren je nám blízké a rádi si odskočíme.
Mentalitu? Zkusím zjednodušit, jak to vnímám já. Balijci žijí ze dne na den, nenechají se ničím stresovat. Starší ani nevědí, kolik jim je přesně let, nejsou svázaní. Mají neuvěřitelně silnou víru a ta je na prvním místě. Vše se podřizuje ceremoniím, rodině, bohům. Přes to nejede vlak. Jsou usměvaví, přátelští, ale také to má druhou stranu mince. V pracovním procesu jistá nespolehlivost a žití přítomným okamžikem nejsou zrovna předností. V minulosti nepotřebovali ani neměli dostatečné vzdělání, které známe my. Někteří stále nevědí, že země je kulatá, ale zase umí chytit hada a vylézt na palmu. Uctívají bohy a démony. Mají vnímání, o které jsme my žijící ve velkých městech a shonu částečně přišli. Každá mince má dvě strany. Za sebe bych řekl, že taková kombinace Balijce a středoevropana zdá se býti ideální.
Po určité době jste došli k obdivuhodnému nápadu budovat domy z lodních kontejnerů. Jak jste k takové netradiční myšlence došli?
Před několika lety přišel kamarád Tadeas Kopca s konceptem pojízdného kadeřnictví z lodního kontejneru. Nápad zůstal v šuplíku, ale v hlavě na pozadí někde visel. Jednoho dne jsem plácl do větru, že když už bych zde stavěl, tak jedině z kontejneru a nebo ze dřeva. No a pak se to nějak hrozně rychle seběhlo. Objevení překrásného místa mojí ženou, otázka na Petra Vančuru, když jsem ho vezl z letiště: „Hele vole pojď, postavíme dům z konťáku, máme super místo.“ Vančus (Petr Vančura): „Tak jo proč ne,“ a pak už se vše semlelo nějak samo a hrozně rychle.
Jak časově a finančně nákladné je postavit domov z kontejnerů, který vyhovuje takovým podmínkám, které panují na Bali? Nezpůsobuje žhnoucí slunce pražící do plechových stěn domu vysoké teploty uvnitř?
Nechci se zde bavit o konkrétních částkách, ale řekněme třeba jako 2+1 v Praze. Dům je převážně hotov za 8 měsíců a doladěn a dodesignován včetně zahrady +2 měsíce. Nedáváme si zbytečně termíny. Ani od kámošů, pro které stavíme, žádné termíny nedostáváme.
Teplo problémy nezpůsobuje. Teda ne neobvyklé, vzhledem k tomu, v jakém podnebí žijeme. Domy jsou izolovány jak v interiéru, tak exteriéru. Navíc jsou vybaveny klimatizací.
Ostrov Bali není jen o slunné dovolené, hrozí zde i přírodní katastrofy jako tsunami nebo zemětřesení. Jaké bezpečí v takových případech kontejnerový domov nabízí?
To je obrovskou výhodou kontejnerů. Kontejner je sám o sobě pevnou konstrukcí. V případě zemětřesení se dům nemůže zhroutit, tsunami ho nemůže zbourat. Může se posunout, poničit, ale ne spadnout jako domeček z karet. Zažili jsme zde několik zemětřesení, žádné nemělo ničivý účinek, všechna do 6,2 max. Ale pokud bydlíš ve zděném domu, automaticky dům opouštíš. V kontejnerové stavbě zůstáváš dál v klidu, nemá ti co spadnout na hlavu. Další výhody jsou neabsorbování tolika vlhkosti do zdiva atd. Těch výhod je víc...
Potýkali jste se při staveni s nějakými problémy? Jak vůbec člověk sežene na Bali lodní kontejner?
Tak samozřejmě, že jsme se potykali s problémy a stále i potýkáme. Snažíme se vymýšlet nové prvky a ne vždy jde vše hladce. Na začátku byl největší problém vysvětlit místním firmám, co domy fyzicky staví, co vlastně chceme. První dům byl nejtěžší a s nejvíce problémy. Teď už je to o poznání jednodušší, ale zase se snažíme více ladit detaily. Kontejnery se dají běžně sehnat v přístavu či překladišti.
Budujete také celý komplex pod názvem Joshua District, o co se konkrétně jedná a jak dlouho bude trvat, než se vám ho podaří zrealizovat?
Joshua District byl zpočátku takový náš pracovní název, který samovolně tak nějak sám začíná získávat obsah, který to slovní spojení naplňuje. Vlastně tak jako všechno kolem, kdy se z ničeho, bez vize a plánu, stává fakt asi něco. Je to propojení Prahy, Bali, časem i možná jiných míst s podobně výjimečnou energií, nemělo by to být vnímáno jen jako Bali, což se teď tak pochopitelně jeví. Význam a myšlenka Districtu je v tom, že z toho místa (postupně z více míst na světe?) už teď vychází určitá energie postavená na lidech (osobnostech) a tom, co ti lidé reprezentují. Ti lidé se zde budou potkávat a společně se posouvat dál, posouvat jeden druhého, nebo třeba společný projekt, který je napadne třeba v JD nebo o sobě budou jen vědět, ukážou si navzájem, co umějí, co můžou nabídnout. V souvislosti s touhle myšlenkou, která v nás vždy tak nějak byla zasetá, se někdy v listopadu 2016 zrodila vize, takový finálnější koncept, kam by vše mohlo směřovat, kdy nám to docvaklo. Mohl by to být určitý vrchol, ale když na něj společně vylezeme, otevře se nám další obzor, tím jsme si jistí...
Když to shrnu. Vše začalo stavením domu z kontejnerů s prvky recyklace, získalo si to ohlas a fame nejen na Bali a v ČR, následně stavíme 3 domy pro kámoše, co nás bavěj a který chceš mít za sousedy, to trvá plus minus celý dva roky. Ozývají se lidi, že by chtěli postavit a kolik za to chceme atd. Tenhle zájem těší a nějakým způsobem řeší i finanční pokrytí životních nákladů, ale tak nějak si říkáš: „Ty vole ale já asi nechci celej život stavět baráky, takhle dobrý, ale...“ Do nějakýho bodu tě to naplní, dokážeš si, že to umíš, je na to krásnej pohled, lidi jsou spokojený, vydělat prachy se tím taky daj. Ale vlastně zjistíš, že kdyby to tím pokračovalo, seš vlastně jen nějakej recyklovanej developer, co nabízí zajímavý domy, to samozřejmě ani náhodou není vůbec málo. Postavíš 6 domů, ale co dál? Architektonický naplnění se nekoná, prostě nejsme architekti, ale zároveň ano.
Pokud budou „jen“ domy pro kámoše, můžeš pronajmout i více lidem najednou, poskytnout nějaký aktivity kolem, ale tím to více méně končí, maximálně můžeš udělat cestovku, což byla taky fáze v našem vývoji. Cestovka zůstává jako nedílná součást budoucího servisu, ale vraťme se k listopadu 2016. Co když postavíme vilu ne na 3 arech, ale třeba na 4 arech a hned 4, každá bude mít styl a ducha. Jedna třeba ART, druhá IT, třetí FIT, čtvrtá bude hudebním studiem? Jednotlivý vily se budou moci propojit v jednu obrovskou. V týhle vile nebude komfort ubytování na prvním místě, ale dominatní bude prostor uprostřed, kde se bude moci společně tvořit? Pozveš někoho kdo je mistr v oboru, kdo má co říct a za ním přijedou lidé, co chtějí být s tímhle člověkem, dozvědět se, posunout se, seznámit se s podobně smýšlejícími lidmi z celýho světa? Workshopy nebo školení, říkej si tomu, jak chceš, to je jedno. Na výjimečným místě v rejži, tak akorát vzdáleným od civilizace, s pláží kde můžeš surfovat a sbírat odpadky, bejt sám, protože tam ještě turisti nedorazili, projet se na easy motokros trati, skateovat před barákem v half pipe, zacvičit si jógu v rejži, když si prostě kdykoliv budeš chtít odfrknout. Věříme, že v tomhle prostředí uvízne informace v tvým mozku líp než někde ve městě, nic tě prostě nebude ani podvědomě rozptylovat. A na tohle teď sháníme investora nebo přemýšlíme, jak to udělat, aby to bylo real. Tvůj kámoš si nepostaví takovouhle „hub vilu“, kámoš chce barák s bazénem, ten rozdíl je jasnej, a pokud by se tohle povedlo, pak to bude Joshua Distrct. Když někoho seženem, jsme schopný to realizovat během roku, roku a půl a můžou se začít dít věci, který nás budou mega bavit a i nějaký prachy budou. To je teď vize a asi i současný dohledný cíl. Co chceš víc, než se potkat v krásným prostředí s lidma, který ti maj co říct?
Do toho zapadá i Praha, kde by salon Joshua už neměl být jen kadeřnictvím, ale i místem kde se lidé budou moct potkat a inspirovat více méně v čemkoliv. Makáme na tom. Bali je v tomhle samozřejmě lákavější a větší, má víc prostoru, Praha v tom má ale taky svoje místo, a to celý dohromady je Joshua District. Kadeřnictví zůstane, je na profi úrovni se službama špičkový kvality, ale ono navíc nabídne „napojení se“ a „propojení se“, to v žádným jiným kadeřnictví v Čechách nedostaneš, v tu chvíli už přestáváme být kadeřnictvím, ale součástí myšlenky Joshua Districtu. Salon funguje od roku 1994, lidi, co prošli naší školou, dneska třeba makaj jinde, maj svoje hairsalony, vyhrávaj ceny, ale základ dostali u nás a tak to bude dál. Nejsme žádnej barber shop, jsem tu pro všechny chlapy, dámy, pány i děti. To, co barbershopy umíme taky, ale náš styl není se prostě vymezit a nabídnout jen tu a tu službu, protože je zrovna teď cool žrát hamburgery, mít vous a kadeřnictví, kde ti nalejou panáka. U nás je ten cíl jasnej, je to vývoj a ty lidi, co ti to nabídnou, což ve finále je styl jak prase, to je pravda. Nic jinýho než lidi samotný není větší úlet, než jakej ti může dnešní doba nabídnout.
Vaše ambiciózní plány pokračují až k vlastní cestovní kanceláři Joshua travel, čím se bude lišit od ostatních cestovek?
S tím slovem plány opatrně. To je v týhle věci hrozně důležitý, aspoň pro nás určitě. My nikdy žádný plán neměli a nemáme, s prvním domem to vše tak nějak začalo „téct“ a hledat si samo svojí cestu. V tuhle chvíli už máme vizi, to je pravda, ale ta asi taky neznamená konec, není prostě žádnej plán, žádnej cíl vedoucí ke generování peněz. Motivací jsou jiný věci. Na začátku to bylo prostě jen fantazírování s Vančusem a Martinou u společného stolu, takový sen, a ten je reálnější a reálnější. Tím, že uděláš jeden krok, se dostaneš dál a najednou vidíš věci a možnosti, který jsi prostě ten krok zpátky předtím neviděl, že jsou, že by mohly být. Asi zákon akce a reakce.
Cestovka je toho příkladem, pouze dalším spontánním krokem v tom, jak o Joshua Districtu přemýšlíme a jak nám začala přirozeně růst pod rukama. Nebyla v plánu, ale tím, jak se začnou věci propojovat a říkáš si, že bys lidem mohl ukázat tohle nebo tamto, že to prostě je dobrý a chceš se o to tak nějak podělit a poskytnout jim k tomu určitý servis, zjistíš, že už to nejde dělat jen tak na pankáče, že nechceme věci dělat tak, že budeme něco obcházet doma i tady v Indonésii, je pak cestovka logickým vyústěním toho, jak tenhle kompletní servis legálně poskytnout. V čem bude jiná? Těžko říct, najde si prostě svojí cestu. V září 2017 zkusíme první vlaštovku takovou spirituálně-recyklačně lehce poznávací a uvidíme. Pokud nás to bude bavit, budou následovat další vždy vycházející z toho, co baví nás, co máme rádi, s lidma, který nás bavěj, to je celý. Když to ale bude vopruz a nebude nás to bavit, dělat to nebudem, proč taky. Pro prachy? Chcem prachy vydělávat tak, aby nás to bavilo, ne? Největším motorem a vizí je sehnat investora na hub vilu, to by byla maximální satisfakce a je jasný, že tím by to nekončilo, že tahle věc by mohla růst dál, dostat další rozměr i třeba až do moderního pojetí vzdělání jak ho vnímáme my – předání informace, o kterou někdo stojí.
Mimo jiné se věnujete i výrobě recyklovaného oblečení pod značkou VeryMary a vaše projekty jsou plné recyklovaných materiálů. Je to dané blízkostí k přírodě, nebo se snažíte zbytečně neplýtvat zdroji?
Jak odpovědět... nepovažujeme se za žádné ekologické aktivisty. Sami žijeme v podstatě konzumním způsobem života. Máme telefony, motorky, létáme letadlem, používáme klimatizaci, ale v kostce je zbytečné dělat svinčík kolem sebe a můžeme něco málo ovlivnit. V praxi to znamená, že každou žárovku, baterku, hadr a odpadky se snažíme zrecyklovat... recycle or die... a přetvořit v něco trvalého. Na tom je postaven Joshua Design. Kontejnery, čištění pláže, vlastní zahrada, kompostery atd. Prostě neplýtvat. V Evropě máme jakési ekologické vzdělání, ale zde chybí. Samozřejmě tě ovlivní, když vidíš v krásné přírodě, na krásných plážích v deštivé sezoně tuny plastových odpadků. Dotýká se tě to a přemýšlíš, co s tím, alespoň maličko. Joshua Design a Joshua District momentálně pracuje na konceptu jakési udržitelnosti v našem okolí. Část zisku z recyklovaného designu, který aplikujeme do vil a vyrábíme na zakázku, vracíme zpátky do lokálního života.
Příští měsíc začneme stavět interaktivní dětské hřiště vyrobené z recyklace a poskytující určité vzdělaní formou hry, pravidelné čistění pláže. A zapojení Balijců do tohoto systému. Naučit je třídit a ukázat jim, že odpad lze prodat zpracovatelským firmám a peníze použít pro rozvoj vesnic a škol. Spojujeme se s jednou místní organizací, která má tento systém vymyšlený a chce ho aplikovat do místních komunit. Budeme se snažit být jakýmsi prostředníkem a myšlenku a system šířit dál. Propojit spolupráci s Green Books, což je charita našeho kamaráda, který po celé Indonésii distribuuje knihy a osvětu do škol o udržitelném způsobu života. Ze stejného principu vzešla i značka VeryMary, kterou mají žena Martina s Veronikou Hrubou a je součástí Joshua District. Byla postavena na secondhandových věcech, které holky předělávají, přešívají, kreslí po nich. V posledním roce k tomu přidaly i vlastní kolekci z teplákoviny, kde se však jedná o nové produkty. Závěrem, nejsme ortodoxní aktivisti, kteří by nekoupili nic nového a nepoužívali elektřinu, ale něco málo může udělat každý.
Pokud vás projekt zaujal, můžete ho nadále sledovat na oficiálním Facebooku nebo Instagramu.
Na Instagramu pak můžete najít i jednotlivé kontejnerové stavby, za nimiž stojí šikovná trojice Čechů.
(Urbansquad Villa, Seaway Villa, Oceanview Villa, Villa Kontiki)
