Stopy po lidské civilizaci zůstanou na Zemi navždy.
Lidstvo jako takové má několik výjimečných vlastností, i když ne všechny jsou prospěšné pro naši přírodu a ostatní druhy zvířat. Dokážeme vybudovat ohromná města za relativně krátkou dobu, změnit zem k našemu obrazu, regulovat řeky, ale také znečistit prostředí, vyhubit celé druhy zvířat nebo zlikvidovat pralesy. Geologové se nejnověji podívali právě na lidský odpad, který je obrovským problémem pro životní prostředí a není snadné ho odstranit. Celkově vyčíslili váhu odpadu, který je roztroušený po celém světě, na více než 100 000 násobek váhy všech lidí na zemi. Toto číslo má daleko od toho, aby se dalo nazývat zanedbatelné a abych tě neobtěžoval tak nenáviděnou matematikou, jde o více než 30 bilionů tun odpadu. Jedná se přitom o první výzkum z hlediska množství odpadu, a přestože je číslo hrubým odhadem, výzkumníky nemile překvapilo.
Povrch, respektive zemská kůra, je tvořen několika vrstvami, přičemž ty nejmladší se nacházejí rovnou pod našima nohama a k těm nejstarším jsme se ještě ani neprokopali. Všechen ten odpad, který se nachází na našem povrchu, začíná pomalu vytvářet novou geologickou vrstvu, vědci nazývanou jako technosféru. Započteny jsou přitom nejen plastové lahve, igelitky či staré spotřebiče, ale i římské ruiny a další pozůstatky lidské civilizace. Lidé svou činností neúmyslně přispívají k tvorbě zcela nové vrstvy, ale má to háček. Organický odpad, který byl před lidskou civilizací jediným druhem odpadu na Zemi, dokáží zvířata a rostliny znovu použít a čerpat z něj živiny. Naproti tomu náš odpad se nerozpustí a nedá se použít, čili se neustále hromadí.
Časem se však může z technosféry stát usazenina, kterou v budoucnu pohřbí písek a hlína. Tlak a teplo, které v jednotlivých vrstvách pod povrchem působí, zapříčiní ztvrdnutí této vrstvy. I po několika tisíciletích budou beton, cihly a plasty pohřbeny v této vrstvě důkazem existence lidské rasy. Skládky potravinového odpadu se změní na černé uhlí a po velkých městech zůstanou obrovské betonové bloky naskládané na sebe jako sendviče. Rovněž i méně obydlené oblasti jako farmy a továrny si zachovají lidskou stopu v podobě chemikálií, které zůstanou zakonzervované v technosféře. Tak jako my v současnosti zkoumáme pozůstatky starověké civilizace, bude možné zkoumat pozůstatky naší moderní konzumní společnosti v daleké budoucnosti. Ať už to bude samotnými lidmi, nebo nějakou mimozemskou existencí, která zavítá na naši planetu, těžko říct, jaký obraz budou o naší civilizací mít. Záleží jen na nás.
