Ročně se pro umělé přerušení těhotenství rozhodne mnoho žen.
Po světě chodí mnoho dívek a žen, které již mají podobnou zkušenost za sebou. Věk, kdy začínají ženy sexuálně žít, je velmi individuální a není žádným tajemstvím, že mladé dívky jsou zvědavé a láká je nepoznané, ocitnout se v náručí chlapce či muže. To, že velmi často nejsou ani plnoleté, je dnes jen strohým konstatováním. Samotné povědomí o sexu a výchově k rodičovství je v našich končinách žalostné. Navzdory erotice v médiích a rozsáhlému obsahu pro dospělé na internetu je v rodinách a na školách téma sexu spojeného s jeho potenciálními riziky absolutně tabu. Není divu, že nezkušení, velmi často nezletilí chlapci a zejména slečny podlehnou pokušení pohlavního styku dříve, než by to v jejich případě bylo vhodné. Bohužel, neznalost problematiky vede mimo jiné k tomu, že se slečny ocitnou v ordinaci gynekologa, který v dané situaci konstatuje těhotenství.
Až tato „diagnóza“ probere mnoho dívek do reality a ve směsi nejrůznějších pocitů a prvotního šoku jsou postaveny před jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě, které do značné míry ovlivní jejich budoucnost. Mnohé volí jako jediné východisko ze situace interrupci. Jejich rozhodnutí nepochybně ovlivňuje i rodinná situace, okolí a v dané chvíli i jiná představa o životě. Potenciální otec se také ke své partnerce za daných okolností příliš nemá - ono to tak už bývá, když děti mají děti. Samozřejmě, že podobné případy se dějí i ženám po dovršení dospělosti, ale v principu dochází k podobnému výsledku. Proč je to tak? Co v dané situaci hrozí? Je to správně? Tuto náročnou problematiku se pokusíme nastínit v následujících řádcích.
Z lékařského pohledu rozumíme pod potratem každé ukončení těhotenství, během kterého embryo nebo plod zaniká; dále ukončení jakéhokoliv mimoděložního těhotenství a v neposlední řadě umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů. Na to, abychom mohli mluvit o potratu, musí být splněny alespoň tyto podmínky: plod nesmí projevovat ani jednu ze známek života (akce srdeční, pulzace pupečníku, dýchací nebo jakékoliv spontánní pohyby), jeho porodní hmotnost musí být nižší než 500 gramů a z dělohy ženy musí být vybrány buď plodové vejce bez plodu, nebo alespoň těhotenská sliznice.
Samotný zákrok probíhá v narkóze tak, že po dezinfekci gynekolog zachytí děložní čípek a pomocí kovových tyčinek - dilatátory roztáhne kanál hrdla dělohy v závislosti na stádiu těhotenství (čím pokročilejší těhotenství, tím větší roztažení). Následně se pomocí podtlakové odsávačky odsaje plodové vejce a důkladnou kontrolou se prověří, zda v těle ženy nezůstaly možné zbytky plodových obalů. Hospitalizace většinou nebývá potřebná a ženy odcházejí z nemocnice ještě týž den.
Samozřejmě, stejně jako u jiných invazivních zákroků, i při tomto hrozí určité komplikace. Při umělém potratu může dojít k proděravění dělohy - pokud se taková situace vyskytne, je možné ji velmi promptně vyřešit laparoskopicky bez trvalých následků na plodnost. Během zákroku dochází také k určitým ztrátám krve, ale téměř zásadně k zanedbatelnému množství. Klinicky významnou je taková ztráta krve, která přesahuje množství 500 ml. S odstupem času po zákroku se může vyvinout zánět dělohy - charakteristickými příznaky tohoto stavu je bolest v podbřišku, silnější krvácení a zvýšená teplota. V tomto případě by žena měla urychleně vyhledat gynekologa, který jí nasadí antibiotickou léčbu.
Na danou věc se musíme podívat i z pohledu lidské psychiky. Jistě nemusíte být diplomovaným psychologem, aby vám došlo, že v žádném případě nejde o snadné rozhodnutí, které se s danou ženou bude nést celý život. Jen málokterá dokáže své rozhodnutí držet v absolutní tajnosti a minimálně se o něm dozví nejbližší rodina či nejlepší kamarád/kamarádka. Ženy trápí otázka, zda se rozhodly správně, co na to řekne jejich rodina, jak to vezme muž, kterého se tato věc také v podstatné míře týká. Při náhodném prohlížení internetu jsem narazil na odpověď psychologa, který odpověděl ženě, která prožívala podobné pocity, ale v tomto případě šlo o potrat v důsledku diagnostikované vrozené vývojové vady končetin. Plné znění odpovědi přikládáme zde.
Legální potraty v prvním trimestru mají téměř všechny evropské země, Kanada, USA a Rusko. Ve Finsku, Velké Británii a na Islandu může žena podstoupit interrupci, pouze pokud ji plod ohrožuje na životě, jsou prokazatelné vývojové poruchy nebo došlo ke znásilnění. Rusko bylo první zemí, která legalizovala umělé potraty, a to v roce 1920. Ale například u našich sousedů v Polsku byly potraty legalizovány od roku 1956, ale od roku 1993 je postavili mimo zákon. I proto chodí Polky k nám či Slovákům - velmi často tajně a osamocené. Tato informace také neušla nejednomu domácímu či zahraničnímu médiu.
Proč je však ženám odpírána možnost volby? Je to správně, aby zákony ženám diktovaly, co mohou a nemohou dělat se svým tělem? Na jedné straně spektra stojí skupina lidí „pro life“, kteří věří, že člověk je člověkem již od samotného početí, a proto se v jejich očích potrat rovná vraždě. Na druhé straně je zase skupina lidí „pro choice“, kteří bojují za ideu, že každá žena má právo svobodně rozhodnout o své budoucnosti a životě ještě nenarozeného potomka. Naším cílem v tomto případě není formovat něčí názor, aby byl nakloněn buď tomu, že podstoupení uměle vyvolaného potratu je správná věc, nebo tomu, že je to jedna z nejhorších věcí, kterých se žena a zákrok provádějící lékař může dopustit. Ale jsme web určený a priori pro vás, milé ženy.
V této souvislosti jsem oslovil i členky naší redakce a náhodně několik našich čtenářek ve věku 17 - 25 let s otázkou, zda jsou toho názoru, aby se měla žena právo za každých okolností rozhodnout jít na potrat i v případě, že čeká prokazatelně zdravé dítě. Názory na toto citlivé téma se různí, a proto jsem rád, že se naší miniankety zúčastnily zástupkyně obou táborů. Budu rád, pokud se v komentářích vyjádříte i vy a podělíte se s tím svým.
Vala, 24
„Jsem absolutně ‚pro choice'. Všechny se můžeme ocitnout v situaci, kdy nechtěně otěhotníme (i s ochranou), což může následně absolutně ovlivnit naši budoucnost. Proto bychom měly mít možnost volby a neměly by za nás rozhodovat zákony.“
Dominika, 22
„Určitě by žena měla mít možnost se rozhodnout, zda si chce dítě nechat, nebo ne. V mladém věku nebo když se na to žena necítí, nemá podporu od blízkých a podobně, nebo prostě dítě nechce, měla by mít možnost jít na interrupci a žádný zákon by jí to neměl zakazovat. Co když je žena znásilněna a následně čeká dítě? Musela by si ho nechat, aby jí navždy připomínalo to, že ji nějaké nemocné prase znásilnilo? Setkala jsem se s muži, kteří mi řekli, že kdyby se jim ‚podařilo' oplodnit babu, chtěli by si to dítě nechat protože je to JEJICH potomek. Takže opět, i když je to mužova spermie, je to tělo a budoucnost té ženy, které to změní. Z tohoto důvodu z mého pohledu určitě ‚pro choice'.“
Zuzana, 19
„Obecně nejsem za potrat, protože to může pro ženu mít v budoucnu následky a existují i další možnosti, jak se s danou situací vyrovnat. Může ho dát například do babyboxu. Ženy tohoto rozhodnutí i tak buď s odstupem času litují nebo jsou připraveny ho do babyboxu dát a během těhotenství změní svůj názor. A i kdyby jí lékaři řekli, že dítě bude postižené, vždy existuje šance, že to dobře dopadne - vždyť kolikrát se už stalo, že prognóza byla špatná, a nakonec dítě bylo zdravé. Uznávám, je to značně diskutabilní, protože jsem se v takové situaci nikdy neocitla, ale obecně za potraty nejsem.“
Patrície, 23
„Jsem proti interrupční kampani. V mých očích jde o zabíjení. V dnešní době ve velkém chráníme zvířata a rostliny před vyhynutím, bijeme se do hrudi, jak jsme za zrovnoprávnění všech etnik a ras, a přitom zabíjíme vlastní děti. Všichni urputně bojují za mír ve světě, odsuzují atentátníky, a zároveň miliony žen se rozhodnout zabít vlastní dítě, které nemá možnost se nijak bránit. Pokud se ženy nechtějí o své děti starat, je mnoho takových, kteří by přijali i postižené dítě a starali se o něj s láskou, vychovávali ho. Možná kdyby bylo na světě méně egocentrismu, narcismu a lidé by se více dívali jeden na druhého než na sebe, tak bychom dnes o tomto tématu nemuseli vůbec diskutovat.“
Radka, 23
„Z mého pohledu jako ženy, medičky a křesťanky je pro každou ženu - budoucí matku - volba potratu to nejtěžší a nejvíce poznamenávají rozhodnutí v životě. Myslím si, že pozornost by se více měla věnovat tomu, aby tyto ženy našly ve svém nejbližším okolí podporu a nenechat je samotné v situaci rozhodování o životě jejich dítěte, a to ať už jde o potrat indikovaný ze zdravotních důvodů, nebo z její vlastní vůle.“
Pavla, 17
„Myslím si, že žena by měla možnost se rozhodnout sama podle vlastního uvážení. Netvrdím, že to schvaluji, ale rozhodně jsou případy, kdy bych dané rozhodnutí určitě pochopila - například v případě znásilnění nebo pokud ví, že se o dítě nedokáže postarat.“
Co jsme tímto článkem tedy chtěli říct? V první řadě věřím, že tento článek zasáhne co nejmenší skupinu lidí, co nejméně dívek a žen, které o takovém činu budou vůbec někdy uvažovat. Předpokládám, že většina z vás, našich čtenářek, se teprve na mateřství chystá, přičemž o něm může, ale také nemusí ještě uvažovat a užívat si partnerský život se všemi slastmi, ale bez dítěte. Je to jen vaše věc. Proto si udělejte na tuto věc vlastní názor a budeme rádi, pokud se s námi o něj podělíte v komentářích.
Autor je student všeobecného lékařství. Názor autora se nemusí shodovat s názorem ostatních členů redakce.
