Sexsymbol Paříže a zároveň bojovnice za lidská práva a odpůrkyně rasové a náboženské diskriminace.
Dědeček našeho bývalého prezidenta Václava Havla, který byl majitelem pražské Lucerny, pro ni zřídil tajný vchod do své pracovny. Ernest Hemingway o ní řekl, že ho vzrušuje jako žádná jiná žena. Byla nazývána různými přívlastky: nádherný idol z hnědé oceli, černá perla, bronzová venuše, jazzová královna nebo kreolská bohyně. Ztělesněný skandál minulého století, vlastním jménem Freda Josephine McDonaldová, se zapsala do dějin mnoha způsoby. Žena jíž odolal jen málokdo, černošská tanečnice a zpěvačka, ale zároveň bojovnice za lidská práva.
Josephine Bakerová
Tato exotická, americká kráska byla vdaná hned několikrát. V patnácti letech měla za sebou už dva rozvody a své jméno si ponechala po druhém manželovi Bakerovi. Josephine Bakerová byla známa především svým nezkrotným temperamentem a lidé si ji zapamatovali skrz její tanec, při kterém měla na sobě trs banánových slupek okolo obnaženého pasu. Kromě tance a zpěvu v sobě objevila i komediální talent a jako pravá Američanka zkusila štěstí na Broadwayi. Uznávanou však byla všude jinde kromě Ameriky, a proto i její další kroky vedly do svobodné Francie, přímo do Paříže.
exotická tanečnice neskrývala svoji nahotu ani během vystoupení
Josephine přišla do Paříže v roce 1925 a atmosféru města si hned zamilovala. Kvůli barvě své pleti v Americe neměla možnost se projevit v celé své osobnosti. Pokud se i projevila, nebyla oceněna tak, jak ji ocenila Paříž. Město, které dýchalo v rytmu umění, sexappealu a krásy. Dokonce se na jeho adresu vyjádřila slovy: „Nač je dobré mít Sochu bez svobody, bez možnosti jít tam, kam člověk chce, jen kvůli barvě pleti? Ne, já dávám přednost Eiffelově věži, která nic neslibuje.“
Evropa si ji oblíbila. Poštou jí chodily tisíce dopisů, v nichž jí muži vyznávali lásku a navrhovali ji sňatek. Byla to právě Paříž v kombinaci s jejím domorodým tancem v sukni z banánových listů, co ji proslavilo. Josephine na vrcholu své slávy procestovala během svého turné 25 zemí světa, a to z ní udělalo nejbohatší černošku. V roce 1929 otevřela svůj vlastní noční klub Chez Josephine. Po letech se vrátila do rodné Ameriky a to přímo do New Yorku. Tam ji však nečekalo vroucné uvítání a Josephine opět odešla do Paříže, kde na základě svého dalšího sňatku přijala francouzské občanství.
pověstný tanec v sukni z banánových šlupek
V dětství vyrůstala v prostředí, kde na vlastní kůži cítila rasový problém, a to poznamenalo i její pohled na Ameriku. Během druhé světové války se proto rozhodla naplno angažovat v boji za lidská práva a pracovala pro Červený kříž a následně pro francouzskou kontrarozvědku. Měla výhodu, že ji znal téměř každý, a tak mohla během večírků sbírat tajné informace. Za svou aktivitu během války dostala o několik let později dokonce Stužku čestné legie. Nakolik byla černoškou a přijala židovskou víru, uvědomovala si své ohrožení během války. Odešla na jih Francie a odvážné skrývala belgické uprchlíky v zámku Les Milandes, ve kterém našla své útočiště. Odhodlání této ženě opravdu nechybělo. Později se přesunula do Portugalska, Španělska a do francouzské kolonie v severní Africe. Během svých cest Josephine nezahálela a nadále sbírala tajné informace, koncertovala a opět se zamilovala. I navzdory několika neúspěšným manželstvím se jí nikdy nepodařilo otěhotnět. Rozhodla se tedy se svým manželem Bouillonem adoptovat dítě.
Josephine se během války aktivně angažovala v boji za lidská práva
Jako odhodlaná bojovnice za lidská práva a odpůrkyně rasové a náboženské diskriminace si postupně adoptovala celkem 12 dětí, každé bylo jiné rasy a vyznání. Josephine si to ale nevypočítala nejlépe a postupně začala kvůli tak četné rodině bankrotovat. Opět následoval rozvod a s tím spojené i další problémy. Dluhy narůstaly, s tím přišly zdravotní problémy a v roce 1964 Josephine utrpěla dva infarkty.
Její sláva začala upadat a veřejně se začalo mluvit o jejím totálním dně. Zabavili jí majetky, rozprodali je v dražbách a přišla i o zámek. Její děti v podstatě vyrůstaly samy a se svou adoptivní matkou se odcizily. Josephine se zabarikádovala v kuchyni svého zámku, když ji chtěl nový majitel násilím odvléci. Fotka Josephine zoufale sedící v dešti na zadních schodech domu, obletěla svět a způsobila její veřejnou potupu. Tato žena si prošla v životě opravdu ledasčím, a to ji obrnilo natolik, že se ani po těchto selháních nadále nevzdávala. Monacká kněžna Grace Kelly ji v roce 1969 pozvala na benefiční večírek na podporu Červeného kříže, kde měla Josephine vystupovat. Sklidila obrovský úspěch a zdálo se, že jí to přinese ztracenou slávu.
zámek Les Milandes
Josephine na sklonku svého života začala znovu koncertovat, o nabídky na vystoupení neměla nouzi, ale zklamalo ji zdraví. Po jednom z jejích koncertů dostala mrtvici. V jejím pařížském bytě ji našla ležet v kómatu její přítelkyně, která ji přišla ráno probudit. 12. dubna 1975 Josephine Bakerová navždy odešla. Vzpomínka na její legendární vystoupení, charisma a jižanský temperament však ve světě zůstane navždy.
