Už není potřeba mít nápad za milion a pořádný podnikatelský plán.
Thomas C. Corley se ve své studii "Rich Habits Study" věnoval návykům bohatých a mimo jiné přišel na věc, která vykouzlí mnohým úsměv na tváři. Vyzpovídal 233 bohatých lidí, z nichž až 177 bylo self-made, čili si své bohatství nahromadili sami. Každý z nich přitom měl aktiva minimálně v hodnotě 3,2 milionu dolarů + roční příjem ve výši alespoň 160 000 dolarů.
Většina z nás si při pomyšlení na milionáře představí podnikatele pracující 24 hodin denně na své vizi. Jak jim stále zvoní mobil, honí se a v duchu svého poslání budují něco obrovského. Co však překvapilo i samotného Thomase, byl fakt, že až 39 % ze self-made milionářů, které zpovídal, ke svému majetku přišli tak, že pracovali pro někoho jiného. A většina z nich se při tom držela těchto pravidel:
Nebáli se přesčasů
Lidé, na které si Thomas posvítil, pracovali v průměru až 51 hodin týdně. To je o něco více než deset hodin denně. Téměř polovina z nich, 44 %, začínala svůj pracovní den o tři hodiny dříve než zbytek pracovního kolektivu. Čas posunout budík!
Vybudovali si svoji pozici
Ideální podmínky se často nedají najít, ty si člověk musí vybudovat. Právě tito úspěšní lidé se nebáli náročnějších rolí vyžadujících delší dobu učení. Jejich práce a status pak byly ve firmě mnohem více vážené.
Upevňovali vztahy s výše postavenými
Budovat si dobré kontakty s lidmi „držícími páky“ se vždy vyplatilo. A to nejen ve své společnosti. Boháči zúčastnění v anketě se snažili udržovat v kontaktu s manažery z jiných společností ze stejného odvětví, což jim pomohlo při krocích po zaměstnaneckém žebříčku. Také se mnoho z nich účastnilo dobrovolnických akcí se svými šéfy. Vtírání se vyplácí.
Vzali si na sebe dodatečnou odpovědnost
Nebáli se říci ano na úkoly, které sice zabraly více času, ale dokázaly dát člověku jinak nezískatelné know-how. Často byli posíláni jako přednášející do jiných společností, kde mohli předvádět své dovednosti a budovat si tím nejen společenské postavení. Odpovědná práce člověka hodně naučí a oni to dobře věděli.
Vybudovali si trpělivost a vytrvalost
I když nebyli povýšeni po prvním „fantastickém“ roku, tak se nevzdali. Většina lidí má totiž dojem, že pokud nestoupá ve firmě stále výš, měli by odejít. To je nesprávné – tito to nevzdali a díky této vytrvalosti jsou tam, kde jsou dnes.
Ovládali své emoce
Vybudovali si dva zvyky. První zvyk – být stále pozitivní a energický. Druhý zvyk – nebýt negativní a snadno podrážděný. Když se všichni ostatní zaměstnanci v jejich společnosti cítili dobře, tak logicky při výběru pracovníka na vyšší pozice prst ukázal vždy na ně. Náhoda? Ne, to je dobře promyšlená taktika.
Šířili pozitivní drby
Klepy jsou většinou negativní. Šíří se rychle a zajímají (téměř) každého. Oni šířili za zády druhých samé chvály. Ostatní zaměstnanci jim díky tomuto začali věřit a vyprávět podobné věci. A i to jim pomohlo v cestě za úspěchem.
Ne každý má dostatečně silného podnikatelského ducha na to, aby mu jeho byznys naplnil kapsy penězi do konce života. Možná je i pro tebe lepší cesta být nenahraditelný zaměstnanec.
