Hrady jako z pohádky? Ale kdepak. Toto jsou místa jako vyšitá z hororu.
Navštěvování historických památek patří k oblíbeným prázdninovým aktivitám nejen nás Čechů a Slováků. Celá desetiletí pořádáme rodinné výlety za honbou dávné minulosti na staré hrady a zámky. Rodiče nás vždy nutili poslouchat často nudná vyprávění o starodávných šlechtických rodech a jejich životech, my jsme se mnohem raději klouzali v ochranných návlecích po dlouhých a studených zámeckých chodbách.
Ale věřte tomu, že výklad o minulosti nemusí být na podobných místech vůbec nudný. Stačí se jen vydat tam, kde se v minulosti odehrávaly opravdu zvláštní věci. Tak zvláštní, že vám z nich mohou vstávat vlasy hrůzou a srdce bít jako zběsilé. Každý správný starý hrad má totiž mít i svá strašidla. Někde uslyšíte jen nevinné povídačky o bílé paní, jinde zase krvavé příběhy, které vám jen tak nedají v noci spát. Vítejte na prohlídce tří nejstrašidelnějších hradů v Evropě, kam se, pokud nepatříte mezi strašpytle, na podzim můžete vydat. Ponuré počasí totiž přímo vybízí k dobrodružnému cestování.
Hrad Bran, Rumunsko
Temné hvozdy transylvánské krajiny ukrývají nejedno tajemství. Jedná se o jedno z nejdivočejších evropských území tam, kde se v černých lesích vyskytují dravé šelmy a zlé, neživé bytosti. Alespoň tedy podle známých legend a „babských povídaček“. Nacházíme se totiž v působišti snad nejznámější postavy tajuplné říše nemrtvých – Draculy.
Historky o upíru Draculovi pocházejí z pera spisovatele Brama Stokera, který si postavu mocného rumunského vladaře půjčil a poněkud zromantizoval. Nicméně spojitost Vlada III. s všemožnými černými silami po celém světě už natolik zlidověla, že jen těžko si dnes v této souvislosti představíme jinou postavu.
Ačkoliv je tedy příběh o upírských praktikách Vlada Draculy smyšlený, ani jeho opravdový život nebyl ochuzen o pěkně děsivé věci. A hrad Bran ze 14. století byl jejich svědkem. Najdeme ho asi 30 kilometrů jižně od Brašova, jak se „prorostlý“ skálou tyčí nad malou vesničkou. Vlad Tepeš na něm pobýval během jeho válečných tažení a nutno podotknout, že jeho současná podoba je stále dobře zachovaná.
Na první pohled se tak může zdát, že se snad nacházíte v pohádce. Realita je ovšem poněkud jiná. Vlad III. na tomto místě prováděl své oblíbené popravy naražením nepřátel na kůly. Těm často předcházelo strašlivé a zdlouhavé mučení v místních šatlavách. Dodnes se tedy vypráví, že celý hrad je posedlý ďáblem, ovládaný temnými silami nebo plný zbloudilých duší nešťastníků z kůlů.
Hrad Moosham, Rakousko
Středověká pevnost ze 13. století Moosham se nachází blízko rakouského Salzburgu a záhadology je považována za jedno z nejděsivějších míst vůbec. Je totiž opředena velmi pochybnou minulostí, ve které sehrály svou roli čarodějnice, krvavá mučírna nebo vlkodlaci.
Těžko asi hledat místo, ke kterému by se pojilo více hrůzostrašných legend a pověstí, než je právě hrad Moosham. Krutá minulost, která se v místní mučírně představila opravdu bestiálně, napovídá, že je lepší se rakouskému „čarodějnickému hradu“ vyhýbat.
V minulosti bylo právě zde sídlo soudního tribunálu, které mělo za úkol potírat kacířství. Odborníci tvrdí, že mučeny a popraveny zde byly stovky nevinných žen i mužů. Všichni ti, kteří byli obviněni z čarodějnických praktik. A odplata za jakékoliv podezření z čarodějnictví byla vskutku brutální – sekání končetin, lití rozpáleného železa na odkrytou kůži, natahování na skřipcích nebo odřezávání kůže zaživa.
Je tedy zřejmé, že je to právě prostor bývalé mučírny, kde si lidé stěžují na nejrůznější podivnosti – od strašidelných zvuků po omdlévání přes pocity chladu a husí kůži. Okolí pevnosti ale sužuje další záhada. Místní říkají, že z nedalekých lesů často slýchávají zoufalé vytí. Vlci se v těchto místech už dávno nevyskytují, a tak jej lidé přiřkli vlkodlakovi, který podle pověsti o čtyřech bratrech každou noc bloudí lesem a hledá své zmizelé bratry.
Leap Castle, Irsko
Historie a strašidelné pověsti předešlých dvou hradů vypadají oproti Leap Castle jako disneyovské pohádky. Právě jsme se dostali do Irska, kde se nachází král všech strašidelných hradů a zámků. Dodnes není úplně jasné, kdy přesně byl hrad Leap postaven, ale za tu dobu se zde odehrálo tolik věcí, které by nestačily na dvacet hororových snímků.
Už samotné základy hradu napovídají, že s celým objektem není něco v pořádku. Je údajně vystaven na pohřebišti keltských druidů, jejichž nespokojené duše místo proklely. Od té doby se zde odehrálo mnoho vražd a historky o nich jsou jedna děsivější než druhá.
Za zmínku stojí také záhadná skvrna od krve v komnatě „Murder Hole Room“, kterou nelze nijak vyčistit. Její původ je však zcela neznámý. Na hradě se střídal jeden krutý panovník za druhým a každý ve velkém přispěl do počtu obětí ztrestaných nebo popravených v mučírně. Ty zde samozřejmě nyní straší jako duchové. Svědci tvrdí, že se v něm v noci, přestože byl hrad zcela prázdný, například často sama rozsvěcovala světla.
Mezi nejznámější duchy tohoto hradu pak patří žena v rudých šatech a dýkou v ruce, jenž byla do hradu zavlečena a znásilněna nebo dvojice malých sester, které viděli někteří návštěvníci hrát si ve vstupní hale. Mělo by se jednat o dvojčata, která zde tragicky zahynula v 17. století. Jedenáctiletá Emily se údajně zřítila z hradeb a její sestra Charlotte si sem za ní chodila hrát.
To, co ovšem za zdmi tohoto panství údajně vyvolává největší děs a hrůzu, je jakýsi tvor zvaný Elementál. Jedná se o kreaturu, která je napůl ovce a napůl člověk, místo očí má ve tváři pouze temné otvory a provází ho strašlivý zápach hniloby a síry. Podle místních se snad jedná o jakýsi zvláštní druh ducha, který byl na svět vyvolán při neopatrné seanci.
Pokud pro vás tyto povídačky nejsou dostatečně děsivé, vsadím se, že to, co se našlo během rekonstrukce v žaláři hradu Leap Castle, by vás mohlo už trochu nahlodat – přes 150 lidských koster, z nichž některé byly stále ještě nabodnuty na kůl. Smrt tady tedy potkalo o mnoho více lidí, než se původně myslelo. Malou zajímavostí pak podle zdrojového webu je samostatné umístění cel. Žalář se nacházel strategicky tak, aby vězni cítili slastnou vůni jídel z kuchyně a slyšeli veselící se davy hostů z vrchních sálů.
Mnohem větší zajímavostí však v současnosti je, že hrad vlastní soukromý majitel, který místo rekonstruuje a dokonce i obývá. Těžko si jen představit, jak se na místě, jako je toto, může večer klidně složit hlavu na polštář. Ale očividně se takoví odvážlivci najdou. Z toho vyplývá, že hrad není veřejnosti celoročně otevřený, ale prohlídky si můžete samostatně domluvit přímo se soukromníkem.
