Letos bylo do soutěže zasláno kolem 50 000 fotek a tou vítěznou se stal záběr fotografa Brenta Stirtona. Jeho fotografie zachycuje situaci po velké brutalitě - mrtvý nosorožec zabitý pro svůj vzácný roh, který má velkou hodnotu.
Nejen National Geographic organizuje mnohé fotografické soutěže zaměřené na přírodu, ale známá je například i soutěž Wildlife Photographer of the Year, na níž se podílí The National History Museum z Britských ostrovů. Ne vždy to však je jen o milých fotkách zvířat, čehož důkazem byl i nejnovější ročník za rok 2017, kdy se absolutním vítězem stala fotka, která vám na tváři spíše vyvolá slzy než úsměv.
Letos bylo do soutěže zaslánýo kolem 50 000 fotek a tou vítěznou se stal záběr fotografa Brenta Stirtona. Jeho fotografie zachycuje situaci po velké brutalitě - mrtvý nosorožec zabitý pro svůj vzácný roh, který má velkou hodnotu. Nosorožec dvourohý je kriticky ohroženým druhem od roku 1996 a pokud to chcete v procentech, jeho populace klesla od roku 1960 o neskutečných 97,6 procenta. No ani to nebrání pytlákům je nadále zabíjet, protože roh má obrovskou hodnotu, dokonce větší než zlato či kokain. Ty jsou následně využívány v tradiční medicíně či jen jako obyčejná dekorace, ale pytlákům to je vlastně jedno, hlavně že mají vyděláno.
Brent Stirton se snaží prostřednictvím těchto fotografií upozornit svět na tento problém (nejen u nosorožců) a nejenže se jeho fotografie stala absolutním vítězem, taktéž za celý zprostředkovaný příběh vyhrál ocenění Wildlife Photojournalist Award. Na jeho dalších fotkách tak můžeme například vidět ženu objímající mládě nosorožce jménem Lulah, jehož mámu nemilosrdně zabili pytláci nebo další zvířecí oběti lidí.
Zaměstnanec The National Historic Museum Richard Sabin věří, že právě takové fotografie jsou klíčové pro otevření dialogu o ochraně přírody. „Soutěž The Wildlife Photographer of the Year není jen o krásných záběrech či technických dovednostech fotografů. Je také o provokování a zahájení debat.“
Nosorožce ostronosé bychom kdysi našli po celé Africe na jih od Sahary, přežít se jim však podařilo už jen v pěti zemích - Jižní Africe, Namibii, Keni, Zimbabwe a Tanzanii. Nejhorší období přišlo v roce 1995, kdy na světě žilo jen 2410 nosorožců tohoto druhu, v roce 2010 byla jejich populace dvojnásobná, nynější počty jsou však stále o 90 procent menší než několik generací zpátky, a to kvůli mezinárodnímu obchodu s rohy.
V Číně či Vietnamu se roh z nosorožce využívá v tradiční medicíně, ačkoli neexistuje vědecký důkaz o jeho účinku, v jiných zemích zas slouží jako ozdoba, dělají se z něj šperky či zbraně. Poslední roky navíc cena za roh stoupla a stoupl tím pádem i počet útoků na tyto bezbranné tvory. „Přestože nejsem kvalifikovaný k tomu, abych kritizoval tradiční kultury a jejich využití rohů, myslím si, že je to hlavně chamtivost, bezohlednost a ignorace, které podporují obchod s rohy. Musí zde být lepší vzdělávací systém. Jsem zoufalý a beznadějný, když vidím obrázky zvířat, které hrají důležitou roli v našem ekosystému, jak jsou bezcitně zabíjena. Ztráta těch zvířat navždy by byla tragédie pro lidstvo,“ řekl Richard.
Jsou zde také samozřejmě snahy zachránit zbývající nosorožce ostronosé, všechny druhy tohoto zvířete jsou chráněny pod CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Mezinárodní obchod s rohem z nosorožce je také zakázán od roku 1977 a na území Jižní Afriky od roku 2009. Věřme tedy, že se nám podaří tento boj proti pytlákům vyhrát.
