O nedůstojných podmínkách se konečně podařilo rozproudit veřejnou debatu.
Lidé většinou touží bydlet v prostorných bytech, kde mají své soukromí a co největší pohodlí. Samozřejmě, ideální je, když je být prosvětlený a hraje příjemnými barvami. A pak jsou tu lidé žijící v nejhustěji osídlených místech na světě. Jednou z takových oblastí je Hongkong, kde se tlačí více než 7 milionů lidí. Míst k žití v důstojných podmínkách tam není dost, ale v těch nedůstojných a pořádně stísněných ano. A zejména ilegálním způsobem.
Miniaturním bytovým jednotkám se tam říká rakve. Pro ilustraci si zkus představit úzkou spíž, kde se skladují potraviny a pár zbytečností. V takových prostorech a provizorních bytech žije přitom v rámci Hongkongu až 200 000 lidí. Spí s poličkami nad nohama a záchody u hlav. Zboku je obklopuje řada dalších předmětů a provizorních zařízení.
„V ten den jsem se vrátil domů a rozplakal se,“ vzpomíná fotograf Benny Lam na zkušenost s fotografováním stísněných prostor určených k bydlení v Hongkongu. Podle něj neměl být takový způsob bydlení a žití nikdy považován za normální. Bohužel, realita je mnohem tvrdší. Život mnoha obyvatel Hongkongu se tam zúžil často jen na 1,9 metru čtverečních.
Nehostinná země vyhnala ceny nemovitostí v Hongkongu do astronomických výšek, což si nemůže každý dovolit. A tak tam žijí tisíce lidí v malých rozdělených bytových jednotkách, kde se spojuje postel, toaleta i kuchyň. To je nejen nepohodlné, ale i nehygienické. Kromě toho absolutně nevhodné pro ty, kteří trpí klaustrofobií. „Od vaření až po spaní, všechny aktivity se odehrávají v těchto malých prostorech,“ popsal Lam.
Nabízení takových provizorních bytů je přitom vcelku nelegální činnost. Majitelé jednoduše rozdělí větší byt na několik menších částí. V nich se tísní lidé, přičemž za takový nedůstojný prostor platí i více než 50 000 korun měsíčně. Tito lidé většinou pracují jako číšníci, strážníci v nákupních centrech, případně čistí ulice. Nejen Lam, ale i OSN říká, že jde přímo o urážku lidské důstojnosti. Obyvatelé rakví se většinou stydí za to, jak žijí, ale nyní se rozhodli o to podělit se světem. Doufají totiž, že se jim dostane podpory a že se něco i reálně změní.
Nebylo to přitom tak dávno, co si takové bydlení vyzkoušel i čínský korespondent pro deník Guardian Benjamin Haas. „Když jsem poprvé vstoupil do ‚rakve‘, okamžitě jsem zaznamenal silný zápach. Představoval jsem si lidi v jejich buňkách širokých 60 a dlouhých 170 centimetrů. Můj týden zde je však nic oproti těm, co takto žijí měsíce nebo roky,“ popsal situaci reportér.
Lidé si tam podle něj musí zvyknout na to, že slyší každé bouchnutí či aktivitu svého souseda a chybí jim tam přirozené světlo. Podle Haase tam čtvrtina lidí užívá drogy. Ty jim možná kruté chvíle v „rakvích“ v daném okamžiku usnadní, ale problém zdaleka nevyřeší. Právě proto je důležité, že se podařilo zveřejnit záběry z těchto otřesných podmínek a rozproudila se kolem toho veřejná debata. Ve hře je totiž lidská důstojnost i budoucnost více než 40 000 dětí, které tam žijí.
