Další snímek oscarové Kathryn Bigelow vypráví o jedné krvavé noci roku 1967, která poznamenala celé Spojené státy.
Být černochem v USA nebyl v minulosti žádný med. Na území Ameriky se v drtivé většině dostali jako nedobrovolně přivlečení otroci, po celá staletí snášeli útlak bílé většiny a stejná práva neměli dokonce ani během druhé poloviny 20. století. Dnes je situace Afroameričanů podstatně lepší, přesto však i nadále americkou společností hýbou například neadekvántní zákroky bílých policistů. Rasismus je tak i nadále velkým tématem v USA (ale nejen zde), a tak není divu, že se mu věnují i filmaři. Letos se v rámci kritiků i diváků asi v nejlepším světle vyloupl snímek Detroit, v němž si zahrálo hned několik hereckých es. A protože jde opravdu o dobrý film, pojďme si přiblížit, proč byste ho měli vidět.
Na začátek ale uveďme, že za Detroitem stojí režisérka Kathryn Bigelow, která již dříve prokázala své kvality ve snímcích Zero Dark Thirty nebo The Hurt Locker. Tentokrát měla navíc k ruce výborného Johna Boyegau (Star Wars: The Force Awakens), nadějného Willa Poultera (The Revenant) a řadu dalších dobře zvolených herců. Její film vypráví o skutečné události z roku 1967, kdy policejní razie na podnik bez licence spustila v Detroitu jedny z největších občanských nepokojů v historii USA. Ústředním motivem snímku jsou podivné události, které se během nepokojů odehrály v motelu The Algiers. Policejní zákrok zde skončil smrtí tří černochů a brutálním zbitím dalších devíti osob. Ty později popsaly brutální psychický i fyzický teror, kterému je policisté bezdůvodně vystavili.
V první řadě je třeba připomenout, že film je historickou rekonstrukcí natočenou na základě výpovědí svědků, příčemž některé scény byly přidány, aby se spád dění ještě více zdramatizoval. Větší část snímku se však měla skutečně odehrát tak, jak je na plátně popisována. Klíčovou roli zde hraje volba ústředních postav, která se dle mého povedla na jedničku. Každá z nich má svůj jedinečný charakter a zatímco jednu budete z duše nenávidět, druhé budete křečovitě držet palce, aby se ze zapeklité situace dostala v pořádku. Detroit tak funguje přesně tak, jak by měl fungovat každý film - dokáže v divákovi vyvolat emoce a vtáhnout ho do děje natolik, že historickou událost prožívá společně s jejími aktéry.
Kromě emocionální složky patří k dalším tahounům filmu také dobře vykreslená dobová atmosféra. Filmový materiál občas vkusně doplňují reálné záběry z minulého století a k tomu vhodně pasující soundtrack plný jazzu a dobové hudby. Atmosféra by se dala krájet takřka po celou dobu stopáže, která je nebývale dlouhá, přesto bych z ní však vystříhl jen máloco. Po čistě řemeslné stránce tak snímek nikde nepokulhává a není divu, že zahraniční kritici diskutují o dalším Oscarovi pro režisérku Kathryn Bigelow.
Detroit je však problematický ve své hře s fakty. Událost vykresluje zcela jednostranně a vyhýbá se zobrazení psychologických tlaků a strachu jednajících policistů, které sehrály v jejich jednání jistě významnou roli. Tím samozřejmě nemíním jejich chování obhajovat, ale pro komplexní vylíčení situace by to bylo jednoznačně záhodno. Místo toho dostáváme velmi intenzivní atak na divákovi city, který je sice úspěšný, ale zůstává po něm pachuť. Jako film přibližující svízele Afroameričanů v USA 60. let, však funguje výborně a po stránce herecké i řemeslné mu nemám co vyčíst. Přesto si však troufám tvrdit, že oproti jiným snímkům Kathryn Bigelow je tento slabší a ztrácí svůj potenciál ve prospěch většího napětí. 7,5/10
