Jedno ze dvou místo, kde Evropská unie sdílí pozemské hranice s africkým kontinentem.
Migrační krize z roku 2015 byla pro hranice jednotlivých evropských zemí řádnou zkouškou. Ukázalo se, že vnější linie nejsou ideálně chráněny, a proto došlo k problémům. Všichni z nás si pamatují, jak se dennodenně v médiích neřešilo nic jiného než počty uprchlíků z mimoevropského prostředí. Přicházely desetitisíce osob nejrůznějšího původu, častokrát bez dokladů a evidence. Objevily tři „brány“ do Evropy - skrz Balkán, od jihu Itálie a Španělska. Poslední jmenovaný stát nás bude zajímat i blíže. Jak jsme zmínili v nadpisu, jdeme si představit nejvíce opevněnou a nejstřeženější hranici Evropské unie.
Pěkně zpracovanou a přehlednou mapku poskytl web economist.com:
Jak je již jasné, prvenstvím disponuje právě Španělsko. Zajímavý a možná matoucí je fakt, že daná hranice se nenachází na evropském, ale africkém kontinentu. Jak to? V nejsevernějších končinách Maroka se nacházejí dvě španělské enklávy - Ceuta a Melilla. Pojmy enkláva a exkláva jsme si vysvětlovali už dříve. V krátkosti si je připomeneme na níže přiloženém obrázku.
C je z pohledu státu A enklávou, ale pro B jde o exklávu:
Pro lepší geografickou představu, kde se vůbec nacházejí:
Nás bude blíže zajímat Melilla. Kdysi šlo o svobodný přístav na břehu Středozemního moře a součást provincie Málaga. V roce 1995 však oblast obdržela status autonomie. Stále však jde o území patřící Španělsku a Evropské unii. Nicméně fakt, že region leží v Africe, vzbuzuje bezpečnostní otázky. Jelikož lidé toužící se dostat do EU nemusí překročit vody moře, stačí jim dostat se sem.
Pláže, euro, Španělé a mohutné ploty. Tak vypadá Melilla. Hranice je tvořena z hned několika částí - několikametrová šikmá zeď s ostnatým drátem, dále několik „rolí“ ostnatého drátu, další plot, vysoká stěna a jako bonus ještě hlídka. Aby toho nebylo málo, na marocké straně je příkop a dva ploty s ostnatým drátem + patrola. Migranti z Afriky (většinou) sem přicházejí s jediným cílem, a to dostat se do místního azylového centra, kde pro ně platí všechny evropské normy a zákony. Přijít do jeho útrob je však mimořádně náročné. Pokud „vetřelce“ chytne hlídka/policie, automaticky ho posílá ven za hranici, tedy deportují ho.
Migranti to však jen tak nevzdávají, uchýlí se v neevropských uličkách a čekají na další příležitost. Zkoušejí to pořád dokola, jak sami tvrdí, nic jiného jim nezbývá. V jejich zemích buď není práce, jsou války, nepokoje, hlad, nestabilita a mnoho dalšího. A proto raději prchají pryč s domněnkou, že se v Evropě budou mít několikanásobně lépe. Realita je však častokrát jiná. Díky reportáži od Vox víme, že v kopcích nad Melillou stanují desítky lidí, kteří permanentně pokoušejí štěstěnu. Jde o dlouholetý problém a můžeme očekávat, že intenzita náporu se v následujících letech zvýší. Pokud tedy Španělé území nepředají Maročanům.
