Z Česka do Londýna a pak přímo na Mars, tak by se dala popsat cesta českého architekta Ondřeje Douleho.
Už v roce 2012, kdy vypomáhal s návrhy nejvyšší budovy v Londýně a celé Evropské unii – The Shard (tyčící se do výše 310 metrů), to byl architekt s přízviskem vesmírný. Ondřej Doule má nyní čerstvých 40 let a navrhuje budovy pro NASA, které jednou budou sloužit jako domov pro první obyvatele Marsu a Měsíce.
Domy budoucnosti, tzv. habitaty, musí být konstruovány tak, aby kosmonautům zajistily nejenom ochranu, ale i dostatečný komfort a také pokrytí všech jejich potřeb. Budovy tedy budou oplývat dle Ondřeje především funkcemi na úkor designu. Jeho měsíční habitat bude jednoduchá, nafukovací a extrémně hospodárná budova. Musí se umět přizpůsobit životním podmínkám svého majitele, pomáhat mu a vycházet mu vstříc.
Při návrzích údajně musel zavrhnout klasický model staveb, tak jak je známe dnes – tedy takovou, při níž si její obyvatel musí obstarávat vodu, vytápění a energie sám. To na Měsíci není možné. Je potřeba umět dostatečně spolupracovat s umělou inteligencí – tedy naprogramovat ji tak, aby byla např. schopná replikovat zemskou biosféru, což je naprosto neodmyslitelná součást měsíčního, potažmo marsovského habitatu. Budova musí umět i zpracovávat odpady.
Velký důraz je také kladen na záložní zdroje. Při nějaké přírodní katastrofě bude muset umět bude nějak čelit i těmto problémům. Při návrzích Lunar Base 10 se Ondřej Doule inspiroval barokními opevněními. Před malými meteoritky a všudypřítomnou radiací by domov chránil měsíční prach, který roboti spečou do speciální krusty. Ta pak bude moci stavbu ještě lépe izolovat od okolních vlivů.
Projekt nyní čekají zátěžové testy. Pomoct by mohl na místech zasažených nějakou epidemií, případně v polárních oblastech. Další výzkum chce poté Ondřej věnovat domovům na Marsu. Planeta má jiné podmínky pro život než Měsíc, a proto budou muset být architektonické postupy odlišné.
