Studie chtěla odhalit odpovědi na vícero otázek spojených s procesy probíhajícími před i po smrti.
Smrt člověka je tradičně definována jako moment, kdy mu přestane bít srdce nebo fungovat mozek. Pravdou však zůstává, že smrt není pouze izolovaným bodem v naší biologické soustavě, ale jde o souhru procesů, které se odehrávají před i po samotném bodu označovaném jako smrt.
Lidské tělo zažívá pár hodin po smrti ztvrdnutí a napnutí, ale vědci z University College London a Washington University při výzkumu červa s názvem Caenorhabditis elegans poprvé objevili podobné procesy i v jeho těle. Posmrtné napnutí těla se v lidském těle nazývá rigor mortis a odborníci přišli na to, že i maličcí červi tento proces prožívají. V jejich tělech však začíná již před samotnou smrtí a projevuje se umíráním jednotlivých buněk v hlavním svalu.
Umírající buňky v sobě nadále nedokáží udržet vápník, který pak vypouštějí kolem, načež začnou umírat i sousední buňky. Vědci popsali rigos mortis v těle červa jako pohled na hořící dům, který pomalu celý pohlcují plameny, a nakonec shoří až na popel. Červi přitom nemohou zažít stejný rigos mortis jako lidé, protože jim chybí oběhová soustava zabezpečující cirkulaci kyslíku k přežití.
Studie malých červů může pro laika vypadat bezvýznamně, jenže vědci připomínají, že získané poznatky nám mohou pomoci se zkoumáním smrti i u lidí. Zajímá je zejména smrt způsobená stárnutím a příčiny toho, že buňky přestávají být schopné produkovat energii ve formě ATP a udržovat ve svém nitru vápník. Šéf studie, profesor David Gems, dokonce prohlásil, že by tato studie jednou mohla odborníkům pomoci i při zabraňování úmrtí u smrtelně nemocných pacientů.
