Natalie Portman v čele pětičlenné skupiny vyráží prozkoumat prostor, z něhož se ještě nikdo nevrátil živý a zdravý.
Režisér Alex Garland se už dříve ukázal býti vizionářským tvůrcem. Sám si napsal scénář k filmu Ex Machina, který natočil v roce 2014. Parádní sci-fi, které obdrželo Oscara za vizuální efekty, předznamenalo, v jakém stylu se ponese jeho kariéra.
Jako další projekt si zvolil opět sci-fi. Dostalo název Annihilation a mělo být adaptací stejnojmenné knihy Jeffa VanderMeera. Do hlavní role byla obsazena Natalie Portman a vypadalo to, že se dočkáme dalšího vizuálně podmanivého snímku s originální dějovou linkou a nabitým hereckým obsazením.
Pak ale studio Paramount zničehonic vycouvalo, zaleklo se a prodalo práva Netflixu na všechny země mimo Kanadu, USA a Čínu. Tuzemské návštěvníky kinosálů tak čekalo zklamání a zároveň napětí, zda vlastně Garlandův druhý film bude stát za to.
Příběh se tentokrát stočil směrem k záhadnému ekosystému, který se objevil na několika kilometrech. Oblast, která je ve filmu nazývána shimmer (třpyt), je ohraničena mihotavou hmotou. Jedná se o přísně střeženou oblast, do níž se vydala řada průzkumníků, žádný se však nikdy nevrátil.
Jednoho dne se ale zničehonic doma objeví jeden z vojáků (Oscar Isaac), kteří rok předtím do záhadného prostoru vstoupili. Brzy ale začne kolabovat a je spolu se svou ženou transportován do zařízení, které se nachází na dohled od perimetru podivné zóny.
Manželka (Natalie Portman) ho chce zachránit, a tak se rozhodne připojit k výzkumné skupině složené z žen, vědkyň. Sama je bioložkou, a tak je její ochota vítána. Spolu s dalšími čtyřmi společnicemi se vydá do neznáma, jen aby zjistila, že cesta nazpět ji bude stát spoustu sil.
V první řadě bych rád vzdal hold Netflixu, který se nebojí riskovat a podpořit projekty, jež vůbec nemusí být ziskové. Annihilation označilo studio Paramount za příliš intelektuální film, aby jej nasadilo do distribuce, streamovací síť se toho ovšem nezalekla. Jedním z důvodů by zřejmě mohlo být i to, že o zas tak hloubavé dílo nejde.
Pokud čekáte něco jako druhou Fontánu od Arronofskyho, jste vedle. Annihilation sice přináší metafory, nad nimiž musíte chvíli přemýšlet, ale film sám o sobě je klasickým sci-fi dobrodružstvím, které vám hlavu příliš nezamotá.
Dějová složka se sice odehrává ve třech časových rovinách, ty jsou však slepené do přímočarého kontinuálního rámce, a tak nemáte šanci se v příběhu ztratit.
Veškeré domněnky, které si postupem děje vytvoříte, jsou doslovně vysvětleny, takže Paramount buď divácké obecenstvo pořádně podceňuje nebo je něco špatně s námi. Sázka na hlavní ženské hrdinky ovšem vyšla parádně.
Žádných výjimečných hereckých výkonů se sice nedočkáte, ale po řadě mužských filmových sci-fi výprav je to příjemné osvěžení. Pětice ve složení Jennifer Jason Leigh, Natalie Portman, Tuva Novotny, Tessa Thompson a Gina Rodriguez hraje dobře, navzdory několika skvělým dialogům si s nimi však bližší vztah utvořit nestihnete.
Žasnout ovšem budete nad vizuálními hrátkami, které si pro nás tvůrci připravili. Svět za mihotavou mlhou je plný geneticky zmutovaných rostlin a živočichů, což vytváří rozmanitou flóru a faunu.
Lidé stojící za vizuálními efekty si opravdu vyhráli, a tak se dočkáte hned několika skvělých nápadů a dechberoucích obrazů, které by se přímo hodily na plátna kin.
Po řemeslné stránce toho příliš vytýkat nemohu. Se scénářem už ovšem problém mám. Diváckou koncentraci sice dokáže skvěle udržet, příběh je budován postupně a zajímavě, ale v posledních minutách tempo zvolňuje a přichází čekání na závěrečné rozuzlení.
Annihilation vás postaví přesně do pozice, kdy si říkáte, že pokud vás něčím závěr překvapí, budete nadšení, pokud ovšem přijde s nějakým klišé, vrhne to na dobře budovaný příběh stín průměrnosti. A světě div se, druhé sci-fi Alexe Garlanda přichází s obojím.
Na jednu stranu oceníte metaforický charakter závěrečných minut, na stranu druhou vás čeká předvídatelné rozuzlení. Posuďte sami.
Abych to shrnul, Annihilation je o něco slabší počin než režisérova předchozí Ex Machina. Nabízí však dosud nevídané vizuální hrátky a dějovou zápletku, která je originální a její potenciál je využit dostatečně. O tom, že se budete po celou dobu bavit není pochyb. Dopomůže vám k tomu postupně budované napětí a touha dozvědět se, co se v tom neznámém ekosystému vlastně děje.
Na cestě spolu se sympatickou pěticí žen vás navíc bude doprovázet parádní soundtrack. Hlavní postavy jsou však bohužel až příliš ploché, neutvoříte si k nim pořádný vztah, závěr se neubrání klišé a zamrzí také retrospektivní scény, kterých by mohlo být méně, aby nezpomalovaly děj.
Sečteno podtrženo, Annihilation je výborné sci-fi s několika mouchami, které přichází se zajímavou látkou a dokazuje, že Alex Garland ještě neřekl své poslední slovo. 7,5/10
