V okolí Masarykova nádraží se usilovně kopalo už od loňského října. Jaké vzácnosti archeologové našli? Výzkum přináší své výsledky.
Pravděpodobně málokdo, kdo v posledních měsících projížděl kolem Masarykova nádraží, si všiml probíhajících prací hned vedle historické železniční budovy. Nešlo o standardní dělnický výkop, ale o pozoruhodný archeologický výzkum, který dokáže stovky let starou generaci lépe přiblížit současným Čechům.
Ještě než se místo zaplní betonovými základy k nově budovanému komplexu kancelářských výškáčů, můžeme se na chvíli přesunout zpět do minulosti, kdy na tomto místě sídlili středověcí řemeslníci.
Píše se říjen 2017. Martin Vyšohlíd je archeolog z firmy Archaia Praha, který byl přítomen už u velkého výkopu v místech dnešního blaze i neblaze proslulého nákupního centra Palladium před patnácti lety, případně na Národní třídě při stavbě Quadria. Nyní vede i tento průzkum. Zatímco počasí se pomalu ukládá do zimního klidu, archeologové tu pilně rozkládají svá stanoviště.
Právě na této 6 tisíc metrů čtverečních rozlehlé ploše, ohraničené z jedné strany zmíněným Masarykovým nádražím a z druhé strany ulicí Na Florenci, bude následujících 7 měsíců probíhat intenzivní výkop všeho cenného, co tu místní půda ukrývá. V plánu je zde postupně vyzkoumat na 350 sond o rozměrech 4×4 metry. Očekávání jsou veliká. Periferie Nového města je doslova nabitá historií.
V prvních vrstvách, vzhledem k umístění, našli památkáři stavby z roku 1845 spjaté k nádraží Státní dráhy, tedy Masarykovu. V oblasti byly nalezeny betonové nádrže na vodu pro parní vlaky nebo zbytky dobových dlaždic. „Také jsme tu našli základy celních skladů,“ řekl archeolog Martin Vyšohlíd. Ty prý byly zbourány teprve nedávno.
Stavba nádraží sebou přinášela nejen 3 metry silnou vrstvu sutě, ale i bourání vzácných staveb. Vlaky se z nádraží nějak musely dostávat dál, což nebylo zrovna jednoduché, vzhledem k tyčící se barokní hradbě. Ta musela být tedy zdemolována, tedy alespoň částečně. Dnes s nimi už nejde manipulovat na úkor nových staveb, protože jsou památkově chráněné.
V jedné oblasti nalezli archeologové i jakousi venkovní kuřárnu, která tu sloužila lidem v dobách třicetileté války. Právě tak si vysvětlují nález většího množství dýmek. „Podle dýmek, které jsme nacházeli, si sem lidé chodili zakouřit. Podle růžence či krucifixů, které jsme také nalezli, sem možná také chodili spočinout v modlitbě,“ vysvětluje archeolog. Pozůstatky této války, případně války s Pruskem pak ukazují fragmenty z granátů a dělové koule.
Dominantní prvek této vrstvy jistě tvoří rozlehlé zahrady. „Skrývala kromě několika dokladů zavlažovacích zařízení také poměrně velké množství ztracených předmětů. Drobné mince, medailonky, součásti oděvů,“ prozradil Vyšohlíd. Kromě knoflíků, spon, přezek a nášivek našli také rolničky nebo růženec (kostěné korálky a drobný mosazný krucifix).
Archeologický výkop ale usiloval o nalezení i dalších vrstev. Takových, jejíž historie je zakořeněna mnohem hlouběji v historii. Už v zimě výzkumníci nalezli v oblasti na 290 beden artefaktů. Nepříznivé klimatické podmínky archeologové vyřešili stavbou velkokapacitních stanů, kde se dalo svítit a vytápět. Na místě vypomáhalo kolem 50 pracovníků denně. Práce na místě tedy probíhala velmi efektivně.
Nálezy tvoří hlavně keramické nádoby, ale i dobové obklady, někdy i celé kachle. Výzkum odhaluje zvířecí kosti, železné výrobky, barevné kovy, sklo. Martin Vyšohlíd zmiňuje vtipný návrh Víta Vidláčka (známý hrnčíř ze 16. století), který se na jednu kachli dokonce osobně podepsal.
Návrh vyobrazuje tzv. „váženého měšťana“, který se ale po obrácení kresby vzhůru nohama promění v šaška. Jiné kachle na sobě měly motivy sv. Jiří zabíjejícího draka, sv. Pavla s mečem, sv. Martina dělícího se o plášť se žebrákem a podobná vyobrazení. Zajímavé jsou též nálezy nože, spouštěcího mechanismu vytvořeného z kostí a pinzeta.
Dobu Karla IV. pak vykreslují nejstarší nálezy z tohoto místa. Ve druhé polovině 14. století tu totiž začaly vznikat nové domky. Nebydlela tu žádná bohatá vrstva – tehdy šlo o periferii města pro chudou vrstvu a řemeslníky. Podle Vyšohlída je právě toto na celém výzkumu nejvíce unikátní. Nikdy se na okrajích žádný podobný výzkum nekonal.
Archeologové v ruinách dokázali zmapovat ulici Na Florenci, která byla v této době mnohem užší. Identifikovat se podařilo nejenom domy, ale i jejich dvorky a zahrady spolu se studnami a toaletními jímkami. Odpad se ve středověku nekopal jen kvůli hygieně – s tím si průměrný středověký dělník opravdu příliš hlavu nelámal – šlo hlavně o mimořádně dobrý zdroj kvalitního stavebního materiálu. Zahradní architekturu reprezentuje nalezený zavlažovací systém nebo přilehlá studna.
Archeologické práce budou v dubnu končit, čas přeměnit historii v budoucnost nastal. Nalezené artefakty spadají do majetku státu a budou sloužit k dalšímu výzkumu – dva roky se budou dokumentovat. Oblast brzy nahradí dělníci, kteří tu vybudují komplex kancelářských budov, zahrnujících obchody, restaurace a další moderní subjekty, které jednou – možná – přespříštím generacím ukážou zase něco o naší současné společnosti.
