Bez medicínského vzdělání si dokázala zřídit vlastní sanatorium, ve kterém pacienty vedla k pomalé smrti.
Linda Burfield Hazzard byla sadistická a nenasytná šarlatánka, která přesvědčovala své pacienty, že jen hladověním mohou vyřešit všechny své nemoci. A mnoho z nich jí skutečně uvěřilo. Není tedy jistě překvapením, že mnozí z jejích pacientů zemřeli na vyhladovění. Pro své pochybné praktiky si dokonce neváhala zřídit i vlastní sanatorium. Zdravotnické zařízení časem lidé pojmenovali „Starvation Heights“, tedy „hladové výšiny"“. Místní obyvatelé rádi vyprávěli legendy o na kost vyhublých uprchlících, kteří se čas od času potáceli po cestičce a prosili o kousek jídla. Odebírání jídla však nebylo jediné, co Linda a manžel Sam pacientům dělali. „Pomáhat“ měli také prostřednictvím podvodů, padělání a okrádání.
Vraťme se však na začátek celého příběhu. Linda Burfield se narodila v Minnesotě v roce 1867 a i když neměla žádné lékařské vzdělání, na základě doložky doktora Edwarda Hookera Deweyho se stala lékařkou. Byla první lékařkou ve Spojených státech, která získala lékařské vzdělání jako „specialista na půst“. To bylo až do 20. století považováno za šarlatánskou praktiku. Avšak právě doktor Edward Dewey věřil v léčivou sílu přírody a v to, že půst dokáže tělo zbavit všech toxinů. Svými výroky okouzlil Lindu, která si jeho myšlenky vzala opravdu k srdci a věřila, že nadměrné jedení je příčinou většiny chorob a že právě dlouhodobější hladovka by měla lidem pomoci v očistě celého těla.
Po absolvování praxe v Minneapolis a později v Seattlu si nakonec otevřela vytoužené sanatorium ve městě Olalla ve státě Washington. Její pacientům bylo dovoleno jíst jen malé množství zředěné rajčatové a chřestové šťávy. Jejich váha šla dolů skutečně rychle. V roce 1908 vydala knihu Fasting For The Cure Of Disease (Půst jako léčba onemocnění) a hladovění podporovala jako lék na každé onemocnění včetně rakoviny. Příklad jedné z jejích diet můžeme prozkoumat díky zachovalému deníku, který si během celé léčby psal jistý Earl Edward Erdman, stavební inženýr ze Seattlu.
1. únor – Začátek léčby. Snídaně žádná. K obědu a večeři krémová polévka.
5.–8. února – Pomeranč k snídani. K obědu a večeři krémová polévka.
9.–11. února – Pomeranč k snídani. Čistá polévka k obědu i večeři.
12. února – Pomeranč k snídani, obědu i večeři.
13. února – 2 pomeranče k snídani. Žádný oběd ani večeře.
14. února – Rajčatová polévka v 6:00. Zbytek dne nic.
...22. února – Šťáva ze dvou pomerančů v 10:00. Bolest zad v pravé straně pod žebry.
Zhruba takto vypadalo hladovění pacientů v sanatoriu „Starvation Heights“. Tato dieta pokračovala až do jeho hospitalizace 28. března, Earlovi Erdmanovi už však pomoci nedokázali. Kromě držení hladovky byli pacienti vystavováni i bolestivým osteopatickým technikám a častým klystýrům. Pod rukama šílené šarlatánky mělo zahynout až 40 pacientů. Následné pitvy měla přitom provádět doma ve své vaně, přičemž docházela k zajímavým zjištěním. Příčinou smrti podle jejích slov nemělo být vyhladovění, ale různé typy nemocí, kterými nebozí pacienti trpěli.
Její manžel Samuel Hazzard také nebyl zrovna svatý. Spoluobčané si ho pamatovali díky časté opilosti, podvodům a na svědomí měl i bigamii, za kterou byl pravomocně odsouzen. Podle pozdějšího vyšetřování měli oba okrádat své pacienty o šperky, oblečení a jiné cennosti. Co je však ještě horší, některé pacienty falešně prohlašovali za duševně nemocné a neschopné, za což neprávem dostávali jejich plnou moc, aby tak mohli následně převzít jejich majetek. Penězi byli oba tak posedlí, že neváhali vybírat mrtvým pacientům zlaté plomb a prodávat je zpět zubařům.
Záblesk spravedlnosti se dostavil až poté, co jim do sanatoria zavítaly sestry Claire Williamson a později i Dora Williamson, vysoce postavené Britky, které bychom mohli charakterizovat jako finančně dobře zabezpečené. Claire, dychtivá po každé nové léčebné metodě a odhodlaná zkoušet nové věci, se rozhodla pro alternativní léčbu Dr. Hazzard. I když netrpěla žádnými vážnými zdravotními komplikacemi, dobrovolně se upsala hladovění, od kterého zřejmě očekávala zlepšení fyzického i psychického zdraví.
Případ jejich vyhladovění se dokonce dostal i do knihy Gregga Olsena – Starvation Heights. Popsané jsou jejich stále intenzivnější pocity únavy, problémy s chůzí, bolesti. Nakonec se staly příliš slabými, aby vůbec opustily nemocniční lůžko. V podstatě se staly dobrovolnými vězni. Jediný důvod, proč se informace o jejich nepříznivém stavu dostaly na veřejnost, byl, že Dora dokázala poslat poštu svému příteli. Než však stačili příbuzní zalarmovat příslušné úřady, Claire zemřela. V době smrti přitom vážila pouhých 20 kilogramů. Po pitvě Dr. Hazzard konstatovala, že příčinou její smrti byla cirhóza jater.
Co je však ještě více zarážející, je fakt, že Dora lékařce Hazzard nadále věřila. Maniakální šarlatánka se ji pokoušela přesvědčovat, že je psychicky nemocná a nemůže se o sebe starat sama, tímto způsobem se ji pokoušela získat do opatrovnictví, aby mohla spravovat její majetek. Kupodivu se jí vymývání mozku i náležitě dařilo, ale jen do chvíle, než zakročila rodina Williamsonových a Doru jí násilně ze sanatoria odebrala.
Případ se nakonec dostal až před soud, ale od spravedlivého rozsudku měl skutečně velmi daleko. Hazzardové obhajoba stála na tom, že všichni svědci jsou lháři a zdravotnické úřady se proti ní spikly, protože žárlily na její revoluční metodu léčení. Nakonec byla odsouzena ke dvěma až dvaceti rokům těžké práce, ale po dvou letech byla od trestu omilostněna. Po osvobození odešla na Nový Zéland, kde působila jako osteopatka a dietoložka po dobu pěti let. I tam si na ni však úřady posvítily a uznaly ji vinnou z provádění praktické medicíny bez licence, za což jí byla uložena pokuta. Vrátila se tedy zpět do USA, její licence ve státě Washington už ale byla zrušena. Spravedlnost do celého případu vnesla až její smrt v roce 1938, kdy zemřela poté, co se pokoušela sama vyléčit hladověním.
