Přestavba s respektem k formě starého statku. Přírodní materiály spolu s ručně opracovanými povrchy vytvářejí autentické prostředí pro život na samotě.
Autentické domy a chalupy na samotě nebo na vesnici jsou čím dál vyhledávanější formou víkendového bydlení. Zájem vyvážit rychlé tempo města souvisí s touhou po něčem originálním a tradičním. Přitom se však pouze neradi vzdáváme svých nároků na komfort. Paradoxně se stává, že až příliš „dokonalá“ rekonstrukce a „standardní řešení“ tento žádaný charakter ve výsledku úplně potlačí.
Není jednoduché vyhovět současným nárokům, a přitom zachovat původní charakter stavby. A dá se vůbec navodit v případě, kdy se chalupa musela kvůli špatnému stavu (i přes snahu ji zachovat) téměř celá zbourat a postavit znovu? Do jaké míry má pak smysl opakovat to původní?
Rekonstrukce hledá odpovědi prostřednictvím respektování původní logiky staveb a použití tradičních postupů. Snaží se o přirozenost spíše než formální napodobování.
Přírodní materiály jako dřevo, kámen a hlína a jejich ruční opracování vnášejí do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Návrh už od počátku pracuje s přírodní patinou a stárnutím.
Víc podobných článků najdete na Archinfo.sk.
Usedlost, zakreslenou už na mapě z roku 1750 tvoří dva objekty. Chalupa a stodola, které vytvářejí v půdorysu tvar písmene L, jsou osazeny do svahu svažující se louky.
Zvenku se návrh držel co nejvěrněji původní podoby staveb. Zásadní změny se děly v interiéru. Hlavní obytné prostory jsou otevřené až po krov, aby vynikl charakteristický prvek původního domu – v chalupě černá kuchyně, v stodole průhled přes původní vrata. V obou domech je navíc vestavěný nový černý „komín“, který v sobě ukrývá hygienické zázemí a nese schody vedoucí na patro. V stodole se tyčí tato dostavba jako dominanta, v chalupě je záměrně nenápadná.
Dualita domů se nese celým návrhem – jejich odlišný charakter a původní využití se promítají do rekonstrukce a celkového přístupu k ní.
Stodola je doplňková stavba – slouží jako letní obývací pokoj, prostor pro hosty a technické zázemí. Náplň se odrazila i na pojetí rekonstrukce, která je méně „formální“.
Původní kamenné stěny zůstávají uvnitř odhalené. Zdivo doplňuje stěna z pohledového betonu s otisky bednících desek, která ukrývá schodiště a saunu. Na pozadí světlého zákrytu vyniká původní krov a velký otevřený prostor. Interiér se nerušeně otevírá díky skládacím proskleným křídlům do zahrady i na louku za domem. Prosvětlení zajišťuje i prosklení ve štítu stodoly. Pomyslné srdce domu tvoří otevřený krb na kameni z nedaleké stráně.
„Celý proces trval přes čtyři roky a i když se během té doby návrh ještě různě vyvíjel, jeho podstata se časem možná ještě víc vytříbila. Zásadní podíl na výsledku má především osvícený a tvůrčí investor i stavbyvedoucí, neboť většina stavebních prvků a vnitřního vybavení byla řešena a vyráběna na míru - občas podle lidové moudrosti, občas i jako experiment,“ dodávají autoři.
Dřevostavba je využívána celoročně. Stavba je pojatá tradičně i přesto, že většina konstrukce musela být pro špatný technický stav nahrazena. V duchu starých chalup zůstala záměrně tmavší, uzavřená a intimnější. Hlavní roli zde hrají tradičně opracované povrchy – tesané trámy a srub, hliněné omítky, ručně štípaný šindel... Nové prvky, jako vložené patro nebo zádveří, se snaží být nenápadné. Obytné místnosti dominuje velká pec s vyhřívaným ležením, protože srub je využíván celoročně.
Autoři: Ing. arch. Lenka Míková & Ing. arch. Ivan Boroš
Podlažní plocha: 365 metrů čtverečních
Návrh & realizace: 2013–2016 / 2014–2017
