Slované, kteří preferují islám. Pijí, utíkají za lepším životem a s křesťany je spojuje zejména řeč

Slované během stěhování národů, kdy na etnika Evropy tlačily kmeny ze vzdáleného východu, obsadili rozsáhlé oblasti od Baltského až po Jaderské moře. Jak staletí ubíhala, došlo k nejrůznějším událostem.

Jednou z nich byla invaze Turků z Asie, kteří nejenže zabrali území na severu Afriky či na Arabském poloostrově, ale pronikli i na Balkán. Území dnešních států jako Bulharsko, Srbsko, Severní Makedonie, Srbsko, Bosna a Hercegovina či Chorvatsko a další se dostala pod vliv červeného půlměsíce.

Bosňáci

Procentuální podíl slovanských muslimů v Bosně a Hercegovině:

Pojďme se podívat zprvu na jeden z nejkomplikovanějších států Balkánu. Je jím Bosna a Hercegovina. Rozlohu má přibližně jako Slovensko, žije v ní 3 500 000 lidí. Co však málo lidí ví, je fakt, že země je dělena na dva celky, a to na Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou. Z toho vyplývá, že téměř polovinu obyvatelstva tvoří Srbové a Chorvati, zbytek jsou Bosňáci. A právě oni nás budou zajímat.

Jde o Slovany, konkrétně jižní. Bosňáci hovoří bosenštinou, která je podobná zbylým jihoslovanským řečem, avšak disponuje bohatší zásobou slov původem z turečtiny. Primárním rozdílem je však jejich náboženská příslušnost. Bosňáci vyznávají islám a jsou tedy takříkajíc slovanští muslimové. Kde k tomu přišli?

Příčiny je třeba hledat v dobách osmanské invaze na Balkán. Když Turci se svými vojsky dosáhli tamního regionu, usadili se v něm na několik dlouhých dekád. A právě přítomnost tureckého půlměsíce způsobila, že většina obyvatelstva konvertovala na islám, protože se to prostě vyplatilo, popřípadě byli donuceni a podobně. A jelikož Turci jen tak neodešli, orientální náboženství se hluboko zakořenilo do životů místních a udrželi si ho dodnes.

Nejsou však extrémně ortodoxní vyznavači islámu jako například v Saúdské Arábii. Ženy s hidžábem či jinými kusy oblečení typickými pro muslimský svět zde najdete výjimečně, Bosňané se ani neštítí pít alkohol. V současné době i v důsledku křížení rodin s bosensko-srbsko-chorvatským a jiným původem narůstá počet ateistů.

Torbeši

Modrou jsou zvýrazněny oblasti, kde je lze nalézt:

Jelikož je islámská tradice zakořeněna v rámci Evropy již staletí zejména na Balkáně, turecký vliv zanechal stopu i na Makedonii. Makedonci, kteří uznávají Alláha, jsou Torbeši. Obývají území přibližně na hranici mezi Albánií a Makedonií, ale najít je můžete i nedaleko hlavního města. Z celkového počtu obyvatel Makedonie, což je 2 000 000 občanů, tvoří minoritu o počtu 40 000 jednotlivců.

Nicméně jejich počty klesají vzhledem k migraci. Utíkají totiž do vyspělejších zemí západního světa, popřípadě dochází k tzv. albanizaci. Výjimkou není ani uzavírání manželství s jinými Balkánci, čímž dochází k odchodu ze země, přechodu na jiné náboženství a podobně. Tisíce jich žijí v zahraničí, ale je těžké dělat nějaké exaktní počty.

Pomaci

Mapa z 19. století. Pomaci jsou zobrazeni hnědou barvou na východě:

Obdobnou minoritu slovanských muslimů lze nalézt také v sousedním Bulharsku, které se k Turecku nachází ještě blíže, ba je s ním v přímém hraničním kontaktu. Bulharsko tak disponuje přibližně 68 000 Pomaky. Podobně jako v předchozích případech, jde o Slovany s islámskou vírou, ačkoli mají mnohem silnější vazby k Turecku. A právě tam jich je několikanásobně více – přes 350 000.

Pomaci mají s Turky podobnou kulturu, mnoho rodin je provázaných a ti, co raději odešli žít do Turecka, se průběhem času zaměňují, začnou mluvit turecky, jakoby ani Bulhary nebyli. Jejich domovem je primárně Východní Thrákie zahrnující malý evropský kus země patřící Turecku.

Gorani

Gorani žijí v jižním cípu Kosova (4):

A na závěr se vraťme ještě do Kosova. Ještě před jeho vznikem, když Jugoslávie hraničila s Albánií, na tamním rozmezí žila další skupinka slovanských muslimů, tentokrát nazývaná jako Gorani. Pokud byste se ptali, jaký je rozdíl mezi nimi a Torbeši, není skoro žádný. Jde o téměř identické skupiny, liší se drobnými rozdíly v nářečí a geografické lokaci.

I příběh Goranů je smutný, protože se postupně asimilují a ztrácejí svoji jedinečnou identitu. Buď se pokládají za Makedonce, Kosovany nebo Albánce. V Kosovu by jich mělo být kolem 10 000, v Makedonii 10 000, v Srbsku 8 000 a v okolních státech už jen stovky.

Pro Torbeše, Pomaky a Gorany platí, že je političtí představitelé považují za stejnou skupinu, jen je všude nazývají podle sebe – Albánci, Makedonci, Turci a podobně. Pokud jste se z článku dozvěděli alespoň něco nového, jsme rádi.