Vznik státu Izrael byl podmíněn rozdělením Palestiny. Pro podrobný obrázek však musíme zajít ještě hlouběji do historie.
V tomto článku se dozvíš:
- Jakými útrapami si prošli Židé a proč skončili jako kočovný národ
- Proč stát Izrael vznikl na území Palestiny a za jakých okolností
- Jak probíhaly konflikty mezi Židy a Palestinci
- Jak se z prachu zabrané země zrodil terorismus
- Proč konflikt mezi Palestinou a Izraelem možná nikdy neskončí
Přesně před 70 lety, 14. května 1948, vznikl v tehdejší Palestině židovský stát zvaný Izrael. Cesta k tomuto veledůležitému dni pro židovský národ byla trnitá a plná obětí a útrap, jež bohužel trvají dodnes. Židé hledí na svůj stát jako na zemi zaslíbenou, kterou hledali po celou dobu své existence.
Palestinci se však se záborem vlastní půdy nedokázali smířit a Izrael považují za okupační správu, proti níž brojí už celé dekády. Jedná se o velmi citlivé téma, které doprovází spletitá historie. Pojďme se společně podívat na krvavou historii vzniku Izraele, jejíž poslední kapitola musí být ještě dopsána.
Vzestup a pád biblického státu Izrael
Abychom pochopili důvody, proč se Židé rozhodli založit svůj stát právě na území dnešního Izraele, musíme se vrátit hluboko do historie. A to až přibližně do roku 4 tisíce před naším letopočtem, kdy byla oblast osídlena semity – kmenem Kanaánejců.
Díky tomu dostala název Kanaán. Přibližně ve 13. století př. n. l. mělo dle biblického příběhu dojít k vyhnání Židů z Egypta, kteří tak byli nuceni osídlit území Kanaánu, načež původní obyvatele početně převážili.
Merenptahova stéla obsahující první zmínku o Izraeli
Západně od řeky Jordán mělo dle Bible dojít ke střetu Izraelitů s Kanaánejci a s národem Filištínů. Vítězné tažení vedlo k vzniku biblického židovského státu Izrael. Ten měl existovat mezi lety 1 020 až 926 př. n. l. a jeho prvním vládcem byl král Saul.
Ten však padl v boji s Filištíny, a tak převzal královskou korunu David. Legendami opředená osobnost následně dobyla Jeruzalém a vyhlásila jej hlavním městem země.
Izrael pak nejvíce vzkvétal za vlády Davidova syna Šalamouna, který nechal mimo jiné postavit takzvaný První chrám v Jeruzalémě.
Po smrti Šalamouna se Izrael rozdělil na severní Izrael a jižní Judeu. Jejich oslabení využili Asyřané, kteří obě země v roce 722 př. n. l. dobyli a původní obyvatelstvo z velké části povraždili.
Následovala staletí, během nichž se o územ Izraele, a především pak Jeruzaléma přetahovaly tehdejší mocnosti – Babyloňané, Peršané či Ptolemaiovci a Seleukovci.
Mapa severního Izraele a jižní Judee z 9. stol. př. n. l.
Židé se stávají zotročeným národem Římské říše
Až v roce 142 př. n. l. se Židům podařilo vymanit z otrocké ruky, kterou nad nimi po staletí držely cizí národy, když pod vedením tří bratrů Makabejských v povstání proti Seleukovcům dobyli Izrael zpět do svých rukou.
Ani to však nemělo mít dlouhého trvání. Neustále se rozpínající Římská říše dosáhla svými chapadly v roce 63 př. n. l. až do Izraele a pod vedením vojevůdce Pompeia si jej podrobila. Namísto přímé vlády nad místním obyvatelstvem se Řím rozhodl dosadit do vůdčích postavení Židy, kteří však byli jen loutkami v jeho rukách.
Až v roce 6 n. l. vyhlásil tehdejší římský panovník Caesar židovské území jako provincii Judea, která měla být spravována římským prokurátorem.
Tím byl ve letech 6–36 n. l. mimochodem Pilát Ponský, jehož jméno vám zřejmě zní velmi povědomě. Byl to totiž právě on, kdo svým mandátem dal Židům do rukou rozhodnutí nad osudem Ježíše Krista.
Třicet tři let po ukřižování budoucí modly milionů křesťanů propuklo v Judee velké židovské povstání. To se Římanům sice díky vojenské převaze podařilo potlačit, jako trest však nechali zbořit Jeruzalém.
Umělecké ztvárnění rozsudku nad Ježíšem Kristem
Rozhněvaní Římané Judeu přejmenovali na Syrie-Palestina (přičemž jméno „Palestina“ odkazovala na největší nepřátele Izraelitů – Filištíny). Jeruzalém byl přejmenován na Aelia Capitolina.
Židé se ještě několikrát poté pokusili povstat, ale jejich odpor byl pokaždé zlomen. Spousta Židů v bojích zahynula, podstatná část jich skončila v římském otroctví a ostatní se rozprchli. Jen zlomek z nich v zemi zůstal.
Do země zaslíbené přichází křesťanství
Veliký dopad nejen na území nově ustavené Palestiny, ale i celého světa, mělo rozšíření křesťanství. To bylo ve svých začátcích potlačováno, nakonec se však stalo legální vírou, a to díky byzantskému císaři Konstantinovi, který k ní dokonce konvertoval. To bylo v roce 331 n. l.
O dvě stě let později zde císařovna Theodora nechala vyhledat důležitá místa z biblického příběhu o Ježíši Kristovi a nechala na nich vystavět chrámy.
V roce 614 dobyli Palestinu Peršané. Dlouho se však v těchto končinách nezdrželi. Čáru přes rozpočet jim udělali Arabové, kteří v té době zažívali největší expanzi ve svých dějinách.
