Seznam se antickou filosofickou školou sofistů a udělej si názor na způsob, jímž vedli argumentaci.
Sofisté byli svérázní antičtí filosofové působí mezi 4.–5. st. př. n. l. Díky kritice poznávacích schopností je můžeme označit za jakousi předzvěst budoucích skeptiků. Hodně relativizovali. Byli zdatní v umění řečnictví a rétoriky. Fungovali jako úspěšní diplomaté, přenašeči informací. Putovali od města k městu.
Tvrdili, že ctnost (arété) je učitelná pro všechny a není k tomu třeba urozené krve a z ní plynoucích výsad. Učili tedy každého. V tomto duchu bývají považováni za předchůdce Osvícenství.
Za svůj um si nechávali platit
Na rozdíl od ostatních filosofů ale předávali své znalosti za poplatek, za což je také řada dalších antických velikánů odsuzovala. Mezi nimi i Platón a Aristotelés. Jejich řečnickému umění se věnoval i další velký filosof, jen o několik tisíciletí později. Mluvíme o Arthuru Schopenhauerovi. Sofistické umění rétoriky se ti pokusíme přiblížit právě na základě srovnání kritik Aristotela, ve spisu O sofistické argumentaci, a Schopenhauera, z knížky Eristická dialektika.
Podle Aristotela nejsou sofisté filosofové
Aristoteles zahlíží nejen na sofistickou argumentaci, ale na celou sofistiku o poznání hůře než Schopenhauer. Záporný postoj k sofistickému učení sdílel se všemi příslušníky Akademie. Jistě byl ovlivněn svým učitelem Platónem, který sofisty nemilosrdně kritizoval zejména proto, že se tváří jako skuteční filosofové. Sofistika podle něj pěstuje pouze zdánlivou moudrost, na rozdíl od filosofie, která znamená lásku k moudrosti skutečné.
Totožně na sofisty později pohlížel i Aristoteles. Opovrhoval jimi také kvůli tomu, že si za svou práci nechávali platit. Na druhou stranu však s nimi sdílí zájem o rétoriku a problematiku jazyka a uznává jejich velký kulturní a společenský význam.
Sofisté matou klamnými argumenty
Ve svém spisu O sofistických důkazech podrobuje Aristotelés nemilosrdné kritice sofistický způsob argumentace. Ten je podle něho založen na vědomém využívání věcných a logických chyb. Využívá tak neobratností protivníka v diskuzi ve svůj vlastní prospěch. Následně se snaží popsat všechny záludnosti a záhady, které přináší sofistická argumentace a podává návod, jak se proti nim bránit. Bránit se musíme jednak proti klamné argumentaci, jednak proti úskočnému způsobu vedení diskuze.
Obecné otázky soupeře znejistí
Sofisté v diskuzi kladou velmi obecné otázky, jimiž protivníka lehce zmatou. Tyto otázky se totiž často ani minimálně netýkají problému, který je předmětem diskuze. Během tohoto postupu vycházejí ze zkušenosti, že pokud je diskuze namířena obecným a abstraktním směrem, lidé bývají zmateni, panikaří a dopouští se chyb.
Snaží se soupeře uvést do rozpaků, oslabit jeho pohotovost, reagovat vhodnými argumenty, podnítit jeho vznětlivost a celkově ho dezorientovat a zmást.
Schopenhauer proti sofistům nebrojí
Schopenhauer nahlíží na sofistickou argumentaci veskrze pozitivně. V Eristické dialektice tvrdí, že každý má svůj logický závěr. Pokud tedy chceme vyhrát, musíme ve sporu užít promyšlené formy sofistické eristiky. Čistou poctivou logikou totiž spor nevyhrajeme. Logická eristika se tak dle něho stává logikou v praxi.
Chceš vyhrát v rozhovoru? Musíš být v právu
Samotnou eristickou dialektiku pak Schopenhauer chápe jako umění vést rozhovor tak, aby ses vždy ocitl v právu – ať už legálně, nebo ilegálně. Na rozdíl od Aristotela či Platóna tedy Schopenhauer nezavrhuje ani úskočné a ne zcela férové triky.