Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
13. ledna 2019 v 12:31
Čas čtení 0:00
Antonín Havlík

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Zdroj: David Turnley/Corbis/VCG via Getty Images
ZAJÍMAVOSTI ČESKO
Uložit Uložené

Porevoluční euforie je v 90. letech příliš silná. Zákony a předpisy se nacházely teprve v plenkách a tehdejším podnikavcům se zdálo možné skoro vše. Pojďme se podívat, jak Češi prožívali přechod z komunistického systému do demokracie.

18. srpna 1990. Na pražském Strahově se nervózně mačká obří dav lidí. Je jich tu na sto tisíc. V ruce třímají lístek na koncert, za který dali 250 Kč, což je tehdy vlastně docela dost. Na vstupence je nepřehlédnutelný nápis „Rolling Stones“. Celý den prší, přesto to však nikomu nevadí. Dnes se okusí ta pravá svoboda.

Když Mick Jagger napsal přímo Václavu Havlovi dopis, že si jeho osobnosti váží a že by tedy chtěl koncertovat právě při příležitosti pádu totality na našem území, nebylo o čem dále jednat. Rolling Stones byli obrovským pojmem, Havel miláčkem národa. Nadcházející koncert se sloganem „Tanky odjíždějí, Stouni přijíždějí“ se stal symbolem přicházející svobody. Jde o největší událost této doby. 

„Nic tady nefungovalo. (...) Management skupiny měl třeba požadavek na tunu suchého ledu, což znamenalo výrobu litvínovské fabriky asi na celou sezónu. Byl to velký střet s úplně jiným světem, kdy nás taky překvapilo, jak profesionálně celý tým kolem Stounů fungoval,“ vzpomínal pro Denik.cz Lubomír Schmidtmajer, který koncert tehdy pomáhal organizovat.

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky Zdroj: Miroslav Zajíc/CORBIS/Corbis via Getty Images

Brzy po usilovných přípravách nadejde den D a nad Prahou propuká obrovský liják. Nikoho to neodrazuje. Lidé mají oblečení promočené, čekat venku je nepříjemné, vypadá to, jako by se koncert zrušil.

Půl hodiny před avizovaným začátkem koncertu se náhle vyjasňuje a pak to nadejde. Moment, na který se všichni těšili. Ne, už žádný spartakiádní sraz. Teď je tu pravý britský rokenrol.

Na pódium kráčí Václav Havel, který je uvede. Přesně ve 21:42 vystupují na pódium. Kameny se přivalily, dav je rozradostněně vítá. Začíná koncert, na který nikdo z přítomných nikdy nezapomene. Z totalitního černobíla se stává barevná svoboda.

I to je jeden z příběhů, který se stal po sametové revoluci. V devadesátých letech totiž odstartovalo něco, co tehdejší pamětníci nazývají jako porevoluční euforie. Možnost dostat se k většímu kapitálu najednou mohl každý a touha byla příliš silná. 

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky Zdroj: Ami Vitale/Getty

V tomto článku se dozvíš:

  • S čím se museli lidé potýkat, když vznikalo Česko
  • Jak probíhá přerod komunismu v kapitalismus
  • Co je to „pomlčková válka“
  • Čím se pro lidi změnil běžný život
  • Jak se přejmenovaly dnes už neexistující ulice i města
  • Kdo to je „typický Čech“

Listopad 1989, sametová revoluce. Zemi čeká obrovská výzva.  S přicházející politickou i celospolečenskou proměnou přišly pocity štěstí, radosti i (občas naivních) očekávání. Obyvatelé Československa, do té doby postihnutí totalitou, si mohli najednou zplna hrdla užívat svobody. Mohli vycestovat, podnikat a u toho za ně nerozhodoval kostrbatý a přísný režim.  

Každý se k tomuto faktu postavil po svém a oslavy byly bouřlivé. Jenže pak přišel běžný život a najednou byli lidé vystaveni každodenní realitě. Podívejme se na několik porovnání aspektů běžného života v průběhu devadesátek a současnosti.

Lidé

  1990 1995 1999 současnost
Počet obyvatel 10,36 mil. 10,32 mil.  10,27 mil. 10,61 mil.
Průměrný věk 36,3 let 37,3 let 38,5 let 42,2 let
Sňatky 90,9 tisíce    54,9 tisíce 53,5 tisíce 52,5 tisíce
Novorozených 130 tisíc 96 tisíc 90 tisíc 114 tisíc
Potratů 126 tisíc 61 tisíc 52 tisíc 35 tisíc
Sebevražd 1,9 tisíce 1,7 tisíce 1,6 tisíce 1,3 tisíce
Přistěhovalí  12,4 tisíce 10,5 tisíce  9,9 tisíce 45 tisíc

Bydlení      

  1990 1995 1999 současnost
Dokončených bytů 44,5 tisíce 12,9 tisíce 23,73 tisíce 28,5 tisíce
Dokončených domů  14,6 tisíce 5,4 tisíce 9,2 tisíce 15,1 tisíce

Práce 

  1990 1995 1999 současnost
Průměrná mzda 3 792 Kč 8 307 Kč 12 797 Kč 31 646 Kč 
Minimální mzda 2 000 Kč* 2 200 Kč 3 600 Kč 12 200 Kč
Nezaměstnaní 221,7 tisíce** 153,0 tisíce  487,6 tisíce 231,5 tisíce
Podnikatelů, firem 178 tisíc 1,3 milionu  1,9 milionu 2,8 milionu

*Data za rok 1991, minimální mzda v ČR platí od tohoto roku.

**Data za rok 1991.


Spotřeba

  1990 1995 1999 současnost
Chléb  54,4 kg 58,5 kg 55,2 kg 39,7 kg
Těstoviny  3,5 kg  3,8 kg  5,6 kg  7,1 kg
Maso  96,5 kg 82 kg 83 kg 80,3 kg
Ovoce  59,7 kg 72,1 kg  75,6 kg  84 kg
Zelenina 66,6 kg  78,0 kg 85,3 kg 87,3 kg
Nealkoholické nápoje 110,1 l  121,3 l  180 l  247,8 l
Alkohol 177,2 litru 180 litrů 184,2 litru 173,5 litru
Cigarety 2152 ks  2185 ks 2090 ks 1986 ks

Hodnoty jsou na 1 osobu.


Komunikace    

  1990 1995 1999 současnost
Časopisy a noviny 1,8 tisíce 4,3 tisíce 3,8 tisíce 5,2 tisíce
Knihy 4,1 tisíce 8,9 tisíce 12,5 tisíce 17,8 tisíce
Domácností s počítačem 2,5 % 6,7 %  14,7 % 75,6 %
Domácností s internetem - - - 76,1 %
Pevná linka 1,6 milionu 2,3 milionu 3,7 milionu 1,7 milionu  
Aktivních SIM karet - 45,8 tisíce 1,9 milionu 14,2 milionu

Kriminalita

  1990 1995 1999 současnost
Odsouzených 18,8 tisíce 54,9 tisíce 62,5 tisíce 61,4 tisíce
z toho za vraždy 73 134  182 96
Trestné činy 282,9 tisíce 368,6 tisíce 426,6 tisíce 218,4 tisíce

Veškerá data jsou převzata z Českého statistického úřadu


Válka o pomlčku 

Listopad 1989. Na Václavském náměstí vrcholí početné demonstrace studentů, kteří jsou nespokojeni s aktuální situací v Československu. Nestabilní komunistický režim padá nedlouho poté a 29. prosince se stává prezidentem Václav Havel. Studentské stávky končí a nastává demokratizace české společnosti. Co přijde v dalších týdnech, nikdo netuší.

Před nově vládnoucí garniturou stojí celá řada různých výzev. Mezi prvními z nich je například ta, jak naložit s územím společným pro Čechy i Slováky, jestli je současný koncept Česka a Slovenska jako společného státu udržitelný. 

Vzniká roztržka známá pod pojmem „pomlčková válka“. Spor vzniklý v lednu 1990, spočíval v Havlově návrhu pojmenovat osvobozené území jako Československá republika. Někteří poslanci pak podali návrh na použití názvu Československá federativní republika. Na tom by nebylo nic složitého.

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Zdroj: Peter Turnley/Corbis/VCG via Getty Images

Věc se ale nebývale zkomplikovala a vyhrotila. Bylo potřeba rozhodnout, zda v názvu použít toto slovo jako jeden celek, který však Slovensko v očích jeho vlastenců v podstatě upozaďoval, nebo využít alternativního spojení Česko-Slovenská republika, jež se zase příliš nezdálo Čechům

Spor vyvolal obrovskou vlnu emocí z obou stran. Hlasování o svých návrzích si národy navzájem blokovaly a celá situace vyvrcholila ve společný kompromis, byť však s gramatickou chybou. Dohodový výbor rozhodl: pomlčka má prý v češtině a slovenštině rozdílnou funkci. Zatímco Češi ji podle výboru využívají jako rozdělovník, Slováci jako spojovník. 

Státy se tedy pojmenovaly v české části jako Československá federativní republika, v té slovenské Česko-Slovenská federatívna republika, což je ale z hlediska gramatiky nesprávné, korektně by totiž mělo být „slovenská“ s malým s.

Není divu, že toto rozhodnutí nemělo dlouhého trvání a Slováci lpěli na další změnu názvu republiky. Oficiální název tedy zněl Česká a Slovenská Federativní Republika a byl též gramaticky nesprávný. Bizarní konflikt nakonec ještě více prohloubil vzájemné nepříliš dobré vztahy Slovenska s Českem. Bylo znát, že vzájemný tlak je příliš velký. Na konci roku 1992 se obě země rozdělily.

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky Zdroj: David Brauchli/Sygma via Getty Images

Když vzniká demokracie

Nový stát, nová pravidla. Bylo by samozřejmě velmi náročné popsat atmosféru a konkrétní body, které se změnily s příchodem svobody. Lidem se otočil vzhůru nohama. Zajímavý pohled nabídl na svém blogu pamětník a publicista Bohumil Doležal.

„Nápadně se proměnila každodenní kulisa našeho života. Městská centra (platí to nejen o Praze, ale i o maloměstech) zkrásněla. Obchody jsou zavaleny zbožím. Životní úroveň vzrostla (i když ne tak, jak si lidé slibovali) a nemusí se tedy jen závistivě dívat za výlohy a na regály,“ popisuje. Lidé v nové době nacházeli všudypřítomnou divokost, zároveň také klid a pohodlí,  najednou totiž nemuseli složitě shánět věci denní potřeby, které je dříve zatěžovali.

Mohli být kýmkoli, začít podnikat, odjet do Ameriky či prostě jen sedět v hospodě i po půlnoci, aniž by si připadali jako kriminálníci. Životní štěstí lidí po revoluci lze najít i ve statistikách ČSÚ: zatímco muži se v roce 1989 průměrně dožívali 68 let, dnes už je to 76 let a totéž ženy – 75 let oproti téměř 82 letům


Změny po revoluci

Abychom plně pochopili rozdíl oproti předchozímu režimu, podívejme se na toto zjištění. V roce 2009 prováděla agentura STEM výzkum o tom, jak lidé hodnotí svobodu za její tehdejší dvacetileté období. 

  Líbí se Nelíbí se
Možnosti nákupu zboží a služeb 93 % Čechů 7 % Čechů
Otevření hranic 89 % Čechů 11 % Čechů
Možnost projevovat svůj názor 89 % Čechů 11 % Čechů
Výběr z více politických stran  87 % Čechů 13 % Čechů
Svoboda tisku, rozhlasu a TV 86 % Čechů   14 % Čechů
Šance prosadit se podle svého  80 % Čechů  20 % Čechů
Šance na kvalitní vzdělání  76 % Čechů  24 % Čechů
Příležitosti pro chytré a pracovité lidi  75 % Čechů  25 % Čechů
Možnost mít rozsáhlé soukromé vlastnictví 71 % Čechů   29 % Čechů
Celková kvalita života  63 % Čechů 37 % Čechů
Rozdíly v příjmech a majetku mezi lidmi 33 % Čechů   67 % Čechů
Bezpečí občanů 32 % Čechů   68 % Čechů
Zabezpečení ve stáří a nemoci  28 % Čechů 72 % Čechů
Řád a pořádek ve společnosti 27 % Čechů   73 % Čechů
Morálka ve společnosti  22 % Čechů  78 % Čechů

Celé znění výzkumu je k dispozici na stránkách agentury STEM.


Nešlo přitom jen o regály a liberalizace cen, při které už nemusí povinně rohlík stát 10 haléřů po celé republice. Jsou to slova, myšlenky a názory, které nyní dostávají prostor, včetně těch kontroverzních.

Bohužel však nejen ty pozitivní. Pokud se něco totiž nepodařilo revolucí vymýtit, je to jakýsi omezený pohled na svět kolem sebe. Díky masivní zakořeněnosti totality v žilách každého občana, který v této době žil, jsou Češi známí svou vysokou mírou obecné xenofobie: západ obývají nadřazení zbohatlíci, východ zase chudobní hlupáci. A podobné názory prosakují do různých společenských rovin.

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
Zdroj: Sean Gallup / Contributor

Do podvědomí se (mj. také kvůli tomuto) vrývá další fenomén nazvaný „typický Čech“. Ten, kdo si na spousty věcí rád stěžuje, ale jen od své orosené pivní láhve, kterou zakoupil v ideálním případě ve slevě v dalekém hypermarketu, kam ale neměl přes celé město problém přijet, právě kvůli oné zmiňované slevě, aby si pak svůj nákup zabalil do igelitky s logem nákupního řetězce.

Takovýto Čech podle všeobecné definice zná všechno nejlépe, mimořádně rád si stěžuje, ale zásadně nedělá nic pro to, aby se stav zlepšil. Na definici zareagoval i výtvarník Martin Šútovec alias Shooty a vyobrazil typické Čecha jako Brouka Pytlíka, jenž má na sobě triko s nápisem EXPERT.


Už žádný Gottwaldov, už žádná Leninova

Devadesátá léta se kromě jiného nesla také ve vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Lidé měli dost jmen a jejich nositelů, které museli falešně uctívat před rokem 1989. Právě proto se toto období neslo v masivním přejmenovávání měst, ulic, zastávek nebo stanic metra.

„Během prvního roku se změnily ty nejkřiklavější názvy asi 40 ulic," vysvětlila pro Denik.cz Martina Ptáčníková z Akademie věd. Praha se totalitních názvů ulic zbavovala až do poloviny 90. let. Ze dne na den tak lidé úředně bydleli na zcela jiné ulici.

Své jméno dříve dostávaly podle sovětských vůdců i důstojníků či jiných prorežimně významných osob, skoro by si tehdejší Pražané mohli myslet, že bydlí v Sovětském svazu. To se muselo očistit. Volily se názvy, které nepodléhaly žádnému ideologickému proudu.

Název místa za totality Nový název místa

náměstí Krasnoarmějců

náměstí Jana Palacha

Říjnové revoluce Vítězné náměstí
Pionýrů Patočkova
Obránců míru Milady Horákové
Fučíkova Kolbenova
Stalinova Vinohradská
Kubánské revoluce Kubánského náměstí
Praha střed Masarykovo nádraží
nábřeží B. Engelse Rašínovo nábřeží
 Park kultury a oddechu Julia Fučíka Výstaviště Praha
 Gottwaldovo nábřeží Masarykovo nábřeží
 nábřeží Karla Marxe Podolského nábřeží

Jak už jsme zmiňovali, přejmenovány byly i stanice pražského metra:

Původní název stanice Nový název stanice
Leninova   Dejvická
 Dukelská  Nové Butovice
Švermova  Jinonice
Moskevská  Anděl
 Sokolovská  Florenc
 Fučíkova Nádraží Holešovice 
 Gottwaldova  Vyšehrad
Mládežnická  Pankrác
 Primátora Vacka Roztyly 
Budovatelů Chodov
 Družby  Opatov
 Kosmonautů  Háje

Češi procházeli v 90. letech obrovskými proměnami. To, co bylo ještě donedávna zakázáno, je najednou možné, a proto není divu, že se ve společnosti časem našli lidé, kteří novotou oslabeného systému s chutí zneužili. Aby vydělali peníze. Aby vydělali to, co předtím příliš vydělávat nesměli.

Domů
Sdílet
Diskuse