Porevoluční euforie je v 90. letech příliš silná. Zákony a předpisy se nacházely teprve v plenkách a tehdejším podnikavcům se zdálo možné skoro vše. Pojďme se podívat, jak Češi prožívali přechod z komunistického systému do demokracie.
18. srpna 1990. Na pražském Strahově se nervózně mačká obří dav lidí. Je jich tu na sto tisíc. V ruce třímají lístek na koncert, za který dali 250 Kč, což je tehdy vlastně docela dost. Na vstupence je nepřehlédnutelný nápis „Rolling Stones“. Celý den prší, přesto to však nikomu nevadí. Dnes se okusí ta pravá svoboda.
Když Mick Jagger napsal přímo Václavu Havlovi dopis, že si jeho osobnosti váží a že by tedy chtěl koncertovat právě při příležitosti pádu totality na našem území, nebylo o čem dále jednat. Rolling Stones byli obrovským pojmem, Havel miláčkem národa. Nadcházející koncert se sloganem „Tanky odjíždějí, Stouni přijíždějí“ se stal symbolem přicházející svobody. Jde o největší událost této doby.
„Nic tady nefungovalo. (...) Management skupiny měl třeba požadavek na tunu suchého ledu, což znamenalo výrobu litvínovské fabriky asi na celou sezónu. Byl to velký střet s úplně jiným světem, kdy nás taky překvapilo, jak profesionálně celý tým kolem Stounů fungoval,“ vzpomínal pro Denik.cz Lubomír Schmidtmajer, který koncert tehdy pomáhal organizovat.
Brzy po usilovných přípravách nadejde den D a nad Prahou propuká obrovský liják. Nikoho to neodrazuje. Lidé mají oblečení promočené, čekat venku je nepříjemné, vypadá to, jako by se koncert zrušil.
Půl hodiny před avizovaným začátkem koncertu se náhle vyjasňuje a pak to nadejde. Moment, na který se všichni těšili. Ne, už žádný spartakiádní sraz. Teď je tu pravý britský rokenrol.
Na pódium kráčí Václav Havel, který je uvede. Přesně ve 21:42 vystupují na pódium. Kameny se přivalily, dav je rozradostněně vítá. Začíná koncert, na který nikdo z přítomných nikdy nezapomene. Z totalitního černobíla se stává barevná svoboda.
I to je jeden z příběhů, který se stal po sametové revoluci. V devadesátých letech totiž odstartovalo něco, co tehdejší pamětníci nazývají jako porevoluční euforie. Možnost dostat se k většímu kapitálu najednou mohl každý a touha byla příliš silná.
V tomto článku se dozvíš:
- S čím se museli lidé potýkat, když vznikalo Česko
- Jak probíhá přerod komunismu v kapitalismus
- Co je to „pomlčková válka“
- Čím se pro lidi změnil běžný život
- Jak se přejmenovaly dnes už neexistující ulice i města
- Kdo to je „typický Čech“
Listopad 1989, sametová revoluce. Zemi čeká obrovská výzva. S přicházející politickou i celospolečenskou proměnou přišly pocity štěstí, radosti i (občas naivních) očekávání. Obyvatelé Československa, do té doby postihnutí totalitou, si mohli najednou zplna hrdla užívat svobody. Mohli vycestovat, podnikat a u toho za ně nerozhodoval kostrbatý a přísný režim.
Každý se k tomuto faktu postavil po svém a oslavy byly bouřlivé. Jenže pak přišel běžný život a najednou byli lidé vystaveni každodenní realitě. Podívejme se na několik porovnání aspektů běžného života v průběhu devadesátek a současnosti.
Lidé
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Počet obyvatel | 10,36 mil. | 10,32 mil. | 10,27 mil. | 10,61 mil. |
Průměrný věk | 36,3 let | 37,3 let | 38,5 let | 42,2 let |
Sňatky | 90,9 tisíce | 54,9 tisíce | 53,5 tisíce | 52,5 tisíce |
Novorozených | 130 tisíc | 96 tisíc | 90 tisíc | 114 tisíc |
Potratů | 126 tisíc | 61 tisíc | 52 tisíc | 35 tisíc |
Sebevražd | 1,9 tisíce | 1,7 tisíce | 1,6 tisíce | 1,3 tisíce |
Přistěhovalí | 12,4 tisíce | 10,5 tisíce | 9,9 tisíce | 45 tisíc |
Bydlení
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Dokončených bytů | 44,5 tisíce | 12,9 tisíce | 23,73 tisíce | 28,5 tisíce |
Dokončených domů | 14,6 tisíce | 5,4 tisíce | 9,2 tisíce | 15,1 tisíce |
Práce
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Průměrná mzda | 3 792 Kč | 8 307 Kč | 12 797 Kč | 31 646 Kč |
Minimální mzda | 2 000 Kč* | 2 200 Kč | 3 600 Kč | 12 200 Kč |
Nezaměstnaní | 221,7 tisíce** | 153,0 tisíce | 487,6 tisíce | 231,5 tisíce |
Podnikatelů, firem | 178 tisíc | 1,3 milionu | 1,9 milionu | 2,8 milionu |
*Data za rok 1991, minimální mzda v ČR platí od tohoto roku.
**Data za rok 1991.
Spotřeba
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Chléb | 54,4 kg | 58,5 kg | 55,2 kg | 39,7 kg |
Těstoviny | 3,5 kg | 3,8 kg | 5,6 kg | 7,1 kg |
Maso | 96,5 kg | 82 kg | 83 kg | 80,3 kg |
Ovoce | 59,7 kg | 72,1 kg | 75,6 kg | 84 kg |
Zelenina | 66,6 kg | 78,0 kg | 85,3 kg | 87,3 kg |
Nealkoholické nápoje | 110,1 l | 121,3 l | 180 l | 247,8 l |
Alkohol | 177,2 litru | 180 litrů | 184,2 litru | 173,5 litru |
Cigarety | 2152 ks | 2185 ks | 2090 ks | 1986 ks |
Hodnoty jsou na 1 osobu.
Komunikace
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Časopisy a noviny | 1,8 tisíce | 4,3 tisíce | 3,8 tisíce | 5,2 tisíce |
Knihy | 4,1 tisíce | 8,9 tisíce | 12,5 tisíce | 17,8 tisíce |
Domácností s počítačem | 2,5 % | 6,7 % | 14,7 % | 75,6 % |
Domácností s internetem | - | - | - | 76,1 % |
Pevná linka | 1,6 milionu | 2,3 milionu | 3,7 milionu | 1,7 milionu |
Aktivních SIM karet | - | 45,8 tisíce | 1,9 milionu | 14,2 milionu |
Kriminalita
1990 | 1995 | 1999 | současnost | |
Odsouzených | 18,8 tisíce | 54,9 tisíce | 62,5 tisíce | 61,4 tisíce |
z toho za vraždy | 73 | 134 | 182 | 96 |
Trestné činy | 282,9 tisíce | 368,6 tisíce | 426,6 tisíce | 218,4 tisíce |
Veškerá data jsou převzata z Českého statistického úřadu.
Válka o pomlčku
Listopad 1989. Na Václavském náměstí vrcholí početné demonstrace studentů, kteří jsou nespokojeni s aktuální situací v Československu. Nestabilní komunistický režim padá nedlouho poté a 29. prosince se stává prezidentem Václav Havel. Studentské stávky končí a nastává demokratizace české společnosti. Co přijde v dalších týdnech, nikdo netuší.
Před nově vládnoucí garniturou stojí celá řada různých výzev. Mezi prvními z nich je například ta, jak naložit s územím společným pro Čechy i Slováky, jestli je současný koncept Česka a Slovenska jako společného státu udržitelný.
Vzniká roztržka známá pod pojmem „pomlčková válka“. Spor vzniklý v lednu 1990, spočíval v Havlově návrhu pojmenovat osvobozené území jako Československá republika. Někteří poslanci pak podali návrh na použití názvu Československá federativní republika. Na tom by nebylo nic složitého.
Věc se ale nebývale zkomplikovala a vyhrotila. Bylo potřeba rozhodnout, zda v názvu použít toto slovo jako jeden celek, který však Slovensko v očích jeho vlastenců v podstatě upozaďoval, nebo využít alternativního spojení Česko-Slovenská republika, jež se zase příliš nezdálo Čechům.
Spor vyvolal obrovskou vlnu emocí z obou stran. Hlasování o svých návrzích si národy navzájem blokovaly a celá situace vyvrcholila ve společný kompromis, byť však s gramatickou chybou. Dohodový výbor rozhodl: pomlčka má prý v češtině a slovenštině rozdílnou funkci. Zatímco Češi ji podle výboru využívají jako rozdělovník, Slováci jako spojovník.
Státy se tedy pojmenovaly v české části jako Československá federativní republika, v té slovenské Česko-Slovenská federatívna republika, což je ale z hlediska gramatiky nesprávné, korektně by totiž mělo být „slovenská“ s malým s.
Není divu, že toto rozhodnutí nemělo dlouhého trvání a Slováci lpěli na další změnu názvu republiky. Oficiální název tedy zněl Česká a Slovenská Federativní Republika a byl též gramaticky nesprávný. Bizarní konflikt nakonec ještě více prohloubil vzájemné nepříliš dobré vztahy Slovenska s Českem. Bylo znát, že vzájemný tlak je příliš velký. Na konci roku 1992 se obě země rozdělily.
Když vzniká demokracie
Nový stát, nová pravidla. Bylo by samozřejmě velmi náročné popsat atmosféru a konkrétní body, které se změnily s příchodem svobody. Lidem se otočil vzhůru nohama. Zajímavý pohled nabídl na svém blogu pamětník a publicista Bohumil Doležal.
„Nápadně se proměnila každodenní kulisa našeho života. Městská centra (platí to nejen o Praze, ale i o maloměstech) zkrásněla. Obchody jsou zavaleny zbožím. Životní úroveň vzrostla (i když ne tak, jak si lidé slibovali) a nemusí se tedy jen závistivě dívat za výlohy a na regály,“ popisuje. Lidé v nové době nacházeli všudypřítomnou divokost, zároveň také klid a pohodlí, najednou totiž nemuseli složitě shánět věci denní potřeby, které je dříve zatěžovali.
Mohli být kýmkoli, začít podnikat, odjet do Ameriky či prostě jen sedět v hospodě i po půlnoci, aniž by si připadali jako kriminálníci. Životní štěstí lidí po revoluci lze najít i ve statistikách ČSÚ: zatímco muži se v roce 1989 průměrně dožívali 68 let, dnes už je to 76 let a totéž ženy – 75 let oproti téměř 82 letům.
Změny po revoluci
Abychom plně pochopili rozdíl oproti předchozímu režimu, podívejme se na toto zjištění. V roce 2009 prováděla agentura STEM výzkum o tom, jak lidé hodnotí svobodu za její tehdejší dvacetileté období.
Líbí se | Nelíbí se | |
Možnosti nákupu zboží a služeb | 93 % Čechů | 7 % Čechů |
Otevření hranic | 89 % Čechů | 11 % Čechů |
Možnost projevovat svůj názor | 89 % Čechů | 11 % Čechů |
Výběr z více politických stran | 87 % Čechů | 13 % Čechů |
Svoboda tisku, rozhlasu a TV | 86 % Čechů | 14 % Čechů |
Šance prosadit se podle svého | 80 % Čechů | 20 % Čechů |
Šance na kvalitní vzdělání | 76 % Čechů | 24 % Čechů |
Příležitosti pro chytré a pracovité lidi | 75 % Čechů | 25 % Čechů |
Možnost mít rozsáhlé soukromé vlastnictví | 71 % Čechů | 29 % Čechů |
Celková kvalita života | 63 % Čechů | 37 % Čechů |
Rozdíly v příjmech a majetku mezi lidmi | 33 % Čechů | 67 % Čechů |
Bezpečí občanů | 32 % Čechů | 68 % Čechů |
Zabezpečení ve stáří a nemoci | 28 % Čechů | 72 % Čechů |
Řád a pořádek ve společnosti | 27 % Čechů | 73 % Čechů |
Morálka ve společnosti | 22 % Čechů | 78 % Čechů |
Celé znění výzkumu je k dispozici na stránkách agentury STEM.
Nešlo přitom jen o regály a liberalizace cen, při které už nemusí povinně rohlík stát 10 haléřů po celé republice. Jsou to slova, myšlenky a názory, které nyní dostávají prostor, včetně těch kontroverzních.
Bohužel však nejen ty pozitivní. Pokud se něco totiž nepodařilo revolucí vymýtit, je to jakýsi omezený pohled na svět kolem sebe. Díky masivní zakořeněnosti totality v žilách každého občana, který v této době žil, jsou Češi známí svou vysokou mírou obecné xenofobie: západ obývají nadřazení zbohatlíci, východ zase chudobní hlupáci. A podobné názory prosakují do různých společenských rovin.
Do podvědomí se (mj. také kvůli tomuto) vrývá další fenomén nazvaný „typický Čech“. Ten, kdo si na spousty věcí rád stěžuje, ale jen od své orosené pivní láhve, kterou zakoupil v ideálním případě ve slevě v dalekém hypermarketu, kam ale neměl přes celé město problém přijet, právě kvůli oné zmiňované slevě, aby si pak svůj nákup zabalil do igelitky s logem nákupního řetězce.
Takovýto Čech podle všeobecné definice zná všechno nejlépe, mimořádně rád si stěžuje, ale zásadně nedělá nic pro to, aby se stav zlepšil. Na definici zareagoval i výtvarník Martin Šútovec alias Shooty a vyobrazil typické Čecha jako Brouka Pytlíka, jenž má na sobě triko s nápisem EXPERT.
Prý typický Čech. To by nebylo však to nejhorší. Zřejmě i typický volič :-) pic.twitter.com/zhJWEnu6KI
— RA (@reflektorbob) March 17, 2016
Už žádný Gottwaldov, už žádná Leninova
Devadesátá léta se kromě jiného nesla také ve vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Lidé měli dost jmen a jejich nositelů, které museli falešně uctívat před rokem 1989. Právě proto se toto období neslo v masivním přejmenovávání měst, ulic, zastávek nebo stanic metra.
„Během prvního roku se změnily ty nejkřiklavější názvy asi 40 ulic," vysvětlila pro Denik.cz Martina Ptáčníková z Akademie věd. Praha se totalitních názvů ulic zbavovala až do poloviny 90. let. Ze dne na den tak lidé úředně bydleli na zcela jiné ulici.
Své jméno dříve dostávaly podle sovětských vůdců i důstojníků či jiných prorežimně významných osob, skoro by si tehdejší Pražané mohli myslet, že bydlí v Sovětském svazu. To se muselo očistit. Volily se názvy, které nepodléhaly žádnému ideologickému proudu.
Název místa za totality | Nový název místa |
náměstí Krasnoarmějců |
náměstí Jana Palacha |
Říjnové revoluce | Vítězné náměstí |
Pionýrů | Patočkova |
Obránců míru | Milady Horákové |
Fučíkova | Kolbenova |
Stalinova | Vinohradská |
Kubánské revoluce | Kubánského náměstí |
Praha střed | Masarykovo nádraží |
nábřeží B. Engelse | Rašínovo nábřeží |
Park kultury a oddechu Julia Fučíka | Výstaviště Praha |
Gottwaldovo nábřeží | Masarykovo nábřeží |
nábřeží Karla Marxe | Podolského nábřeží |
Jak už jsme zmiňovali, přejmenovány byly i stanice pražského metra:
Původní název stanice | Nový název stanice |
Leninova | Dejvická |
Dukelská | Nové Butovice |
Švermova | Jinonice |
Moskevská | Anděl |
Sokolovská | Florenc |
Fučíkova | Nádraží Holešovice |
Gottwaldova | Vyšehrad |
Mládežnická | Pankrác |
Primátora Vacka | Roztyly |
Budovatelů | Chodov |
Družby | Opatov |
Kosmonautů | Háje |
Češi procházeli v 90. letech obrovskými proměnami. To, co bylo ještě donedávna zakázáno, je najednou možné, a proto není divu, že se ve společnosti časem našli lidé, kteří novotou oslabeného systému s chutí zneužili. Aby vydělali peníze. Aby vydělali to, co předtím příliš vydělávat nesměli.