Fascinující život a odvaha americké válečné novinářky Marie Colvin.
Marie Colvin se narodila v New Yorku v roce 1956 a za svůj život toho stihla opravdu hodně. Už během střední odešla na výměnný pobyt do Brazílie, aby trochu poznala svět, a když se odtud vrátila, přihlásila se na prestižní univerzitu Yale.
Tam studovala antropologii, z níž získala i bakalářský titul, ale během mimoškolních aktivit ji zaujalo kreativní psaní. Dostala se do redakce univerzitních novin, kam přispívala svou tvorbou.
Na univerzitě si Marie získala reputaci díky své pronikavé osobnosti a brzy jí přischla přezdívka „hlučná spolubydlící“. Neoblomná povaha, inteligence a odvaha jí zprostředkovaly lukrativní pracovní nabídky hned po skončení školy.
Nejprve pracovala pro zpravodajskou agenturu United Press International (UPI), ale v roce 1985 dostala pozici v největších britských novinách z kategorie kvalitního vydavatelství The Sunday Times. Tam setrvala do konce života.
Marie Colvin zasvětila celý život práci. Ta ji nakonec stála i vlastní život, protože o něj přišla během bombardování syrského města Homs.
V tomto článku si nyní můžeš přečíst o její fascinující kariéře v žurnalistice a o přelomovém způsobu zpravodajství. Také se dozvíš, do jakých nebezpečných situací se dostala, protože u jedné z nich přišla o oko a při poslední dokonce o život.
Reportáže z konfliktních zón a záchrana životů
Svou kariéru začala jako reportérka Blízkého východu a byla první zahraniční novinářkou, která udělala rozhovor s tehdejším lídrem Libye Muammarem Kaddáfím. Rozhovor byl uskutečněn v roce 1986 po bombardování Libye Američany, které neslo jméno Operace El Dorado Canyon.
Během rozhovoru jí Kaddáfí řekl, že se snažil zachránit svou rodinu z jeho rozbombardovaného domu, a tak smíření diplomatických vztahů mezi USA a Libyí není v blízké budoucnosti možné, alespoň dokud bude Ronald Reagan prezidentem.
V roce 2011, kdy dělala reportáž o Arabském jaru v Tunisku, Egyptě a Libyi, se jí opět naskytla možnost zopakovat rozhovor s Kaddáfím. Mohla s sebou vzít dva další novináře a vybrala si známou válečnou korespondentku pro ABC Christiane Amanpour a BBC novináře Jeremyho Bowena.
Colvin o své nebezpečné kariéře tvrdila, že je neskutečně důležité, aby se mluvilo o situacích, kdy je lidstvo utlačováno do extrémů. Chtěla psát o vlivu konfliktů na lidské životy a to se jí podařilo.
I když se Marie specializovala na konflikty Blízkého východu, udělala také reportáže z nebezpečných oblastí jako Čečensko, Kosovo, Sierra Leone, Zimbabwe, Srí Lanka a Východní Timor. Za svou odvahu při reportážích v Kosovu a Čečensku jí byla udělena Mezinárodní cena pro ženy v médiích.
Ve Východním Timoru dokonce zachránila 1 500 žen a dětí, když se nacházela v části obklíčené indonéskými vojenskými jednotkami. Marie je odmítla opustit a místo toho o situaci psala články a dělala reportáže.
Po čtyřech dnech obklíčení a diplomatického vyjednávání přišly OSN jednotky a všechny evakuovaly. Za tuto mezinárodní záchrannou akci může právě Colvin, bez které by se o situaci nikdo nedozvěděl.
I když byla v kariérní oblasti opěvována do nebeských výšin, v osobním životě se jí moc nedařilo. Nejprve se dvakrát provdala za novináře Patricka Bishopa, se kterým se i dvakrát rozvedla, a později zkusila štěstí s bolivijským novinářem Juanem Carlosem Gumuciem.
Ten působil v Bejrútu během libanonské války a stres z práce zapříčinil, že se často snažil na své trauma zapomenout pomocí alkoholu. S depresí mu to však nepomohlo a v roce 2002 se zabil kulkou do hlavy.
