Na Srí Lance jí vystřelili oko, ale svoji kariéru v žurnalistice nikdy nevzdala. V Sýrii nakonec přišla o život

Psal se rok 2001 a Marie se rozhodla udělat reportáž z teritoria militantní skupiny Tamilských tygrů na Srí Lance. Nikdo ze zahraničních novinářů v oblasti nebyl již více než 6 let a na konflikt celý svět zapomněl.

Jelikož měla dobré pracovní kontakty, vyřídila si povolení k příjezdu a překročila první linii, aby se dostala ke svým zdrojům. Rozhovor se jí však nezdařil, neboť Tamilští tygři nedokázali zprostředkovat nikoho, kdo by byl schopen komunikovat v angličtině.

Jelikož se stále nacházela v nebezpečné oblasti, brzy se ocitla v obležení. Okamžitě se skrčila k zemi a na srílanskou armádu začala křičet, že je americká novinářka. Ti ji však neposlouchali, a přece začali střílet. Brzy pocítila ostrou bolest na hrudi a v hlavě a z oka jí začala téct krev.

Během jednoho rozhovoru řekla, že útočník přesně věděl, co dělá, když vystřelil. Jiní vojáci z armády jí však poskytli první pomoc a transportovali ji do nejbližší nemocnice.

Nejprve ji srílanská armáda podezírala ze spolupráce s teroristy, ale americká vláda se jí zastala a pohrozila jim, že když ji nepustí, poštvou proti sobě celý svět a světoznámá novinářka o jejich zacházení napíše odhalující reportáž přímo z vězení.

To je přesvědčilo a Marie byla propuštěna. I přes závažná zranění, při kterých přišla o oko, Marie stále dokončila 3000slovný článek o situaci včas. V článku psala o své 50kilometrové cestě přes džungli s jejím tamilskými průvodci, aby se vyhnula vládním jednotkám.

Také v něm psala o humanitární katastrofě v tamilském regionu, včetně vládního zastavení přístupu k jídlu, zdravotnickým pomůckám a zabraňování vstupu do území mezinárodním novinářům.

Byla i svědkem posledních dnů války na Srí Lance a psala o válečných zločinech páchaných na Tamilech. Pár dní po jejím postřelení se srílanská vláda vyjádřila, že novináři mají opět povolení vstoupit na území, ale musí počítat s rizikem ohrožení života.

Toto z ní udělalo hrdinku u Tamilů, protože mezinárodní pozornost zamířila na tuto problematiku a prý jí mnozí Tamilové volali, aby jí z vděčnosti nabídli vlastní oči.

Z nepříjemné zkušenosti na Srí Lance se u Marie rozvinula posttraumatická stresová porucha, kvůli které musela vyhledat odbornou pomoc. „Vím o věcech, o kterých bych raději nevěděla – například jak se lidské tělo zmenší, když je upalováno zaživa. Nejsem už schopná soucitu,“ řekla jednou své sestře, když vyprávěla o svých psychických problémech.

Zotavení jí však netrvalo dlouho a po chvíli se zase ocitla na frontě v prvních liniích válečného konfliktu. V The Sunday Times byli za toto rozhodnutí kritizováni a obviněni z toho, že posílají své žurnalisty na smrt, jen aby měli dobrou reportáž. Ti se však ohradili, že pokud by Marie nemohla dělat práci, kterou miluje, zničilo by ji to.

Poslední mise odvážné novinářky

I přes varování syrské vlády se v únoru v roce 2012 vydala Marie na motocrossové motorce přes hranice, aby světu poskytla reportáž o válce v Sýrii. Jelikož byla oblast pod útokem, Marie vstoupila do země bez povolení.

Dočasně se usadila ve městě Homs a 21. února přes satelitní telefon odvysílala svou poslední reportáž. V ní promluvila o bezcitném střílení do civilistů, kteří pouze procházeli po ulicích města. Situaci popsala jako nejhorší konflikt, ve kterém se kdy za svou dlouholetou kariéru ocitla.

Ten ji nakonec i stál život. Marie Colvin zemřela 22. února 2012 společně s francouzským fotoreportérem Rémim Ochlikem, kterému bylo v té době pouze 28 let. Ukrývali se i s dalšími novináři v opuštěné budově, do které byla vhozena bomba plná hřebíků.

Syrská armáda tvrdila, že byla bomba vytvořena teroristy, avšak ostatní zdroje říkají, že útok způsobila samotná armáda po využití satelitního stopování telefonů. Jeden ze svědků, novinář Paul Conroy, který útok přežil, tuto teorii potvrdil.

Paul Conroy a Marie Colvin

Ten se vyjádřil, že Colvin a Ochlik si balili svou výbavu, když syrská armáda zasáhla budovu. Tehdejší prezident Francie Nicolas Sarkozy řekl, že útok lze považovat za chladnokrevnou vraždu a předpokládá se, že novináři byli plánovaným cílem útoku.

Po smrti Marie Colvin její sestra podala žalobu na syrskou vládu za neoprávněné zabití, protože se jí podařilo získat důkaz, že vláda byla skutečně za tento čin odpovědná a vydala rozkaz k útoku. V lednu 2019 americký soud rozhodl, že Sýrie musí rodině za smrt zaplatit odškodné v hodnotě 300 milionů amerických dolarů.

O životě Marie Colvin byl v roce 2018 natočen film A Private War v hlavní roli se známou herečkou Rosamunde Pike. Lindsey Hilsum, která Marie osobně znala a vydala o ní knihu, se o filmu vyjádřila, že ztvárnění postavy Pike je až „bolestivě přesné“.