CzechTek 2005: Subkulturní událost roku rozehnaly stovky těžkooděnců slzným plynem a vodními děly

Mezi sto čtyřiceti zasahujícími policisty se našli i takoví, kteří zbili těhotnou ženu; k násilnostem se přidávali i starší kolemjdoucí lidé. „Příště vám uřežeme hlavy,“ halekali podle svědků místní soudruzi. Dosavadní propaganda tak přerostla v nevídané násilí. Těžko existuje výraznější příklad policejní represe vůči mladým v komunistickém Československu.

Techno je všechno

CzechTek vznikal už ve zcela jiných podmínkách. Svoboda již existovala a i když společnost tak trochu zažívala pototalitní kocovinu, během které bylo obtížné pohodlně nasednout na rychle se točící kapitalistický kolotoč, byla již mnohem liberálnější.

Vzhledem k tomu, že mládež v každé době více či méně nastavuje zrcadlo společnosti a vymezuje její hranice, bylo to tak i tentokrát. V létě 1994 si parta příznivců DIY kultury (tedy „udělej si sám“ – každý zařizuje něco nezávisle bez profesionální podpory) převážně z ciziny zorganizovala první festival na poli v Hostomicích, který odstartuje dlouhou tradici.

Atmosféra těchto seancí byla výborná. Takto o začátcích subkultury hovoří zástupci prvního soundsystému (tedy skupiny lidí společně vlastnící techniku) u nás, Cirkus Alien:

„Polovina devadesátých let byla zajímavým obdobím, kdy byla alternativní scéna ještě tak nějak otevřená všem novým podnětům zvenčí a především ze Západu – ať již šlo o alternativní umění, hardcore nebo třeba graffiti. Kdekdo měl nutkavou potřebu něco dělat, takže vznikaly kapely různejch žánrů, umělecké projekty, squaty a všechno okolo,“ vysvětluje ve svém vzpomínkovém facebookovém postu z loňského roku.

Nabízí nám nejen náhled pod pokličku takových akcí, ale i na samotné smýšlení aktérů.

„Vzhledem ke squatterskému a punkovému zázemí lidí, kteří se motali kolem Cirkus Alien od samého začátku, to bylo taky dostatečně rebelující, nezávislé a hlavně hodně divoké. Cirkus Alien organizoval free parties v létě na loukách, po zbytek roku ve squatech a alternativních doupatech po Praze a okolí, na prvních teknivalech v Hostomicích,“ dodává.

Velkolepé akce byly doprovázeny například zběsilou ohnivou show, vystoupeními v různých maskách, s pohyblivým lešením a nebo bizarními loutkami. Atmosféru umocňovala pronikavá elektronická hudba, různě experimentálně mixovaná dohromady. Takzvaná freescéna se začala rodit.

Pokud něco symbolizovalo opravdovou alternativu, bylo to tohle. Mohl sem přijít každý, nemusel platit nic. A lidi chodili a zběsile tančili před několikametrovou zdí složenou z hlasitých reproduktorů.

Zatímco na první dva ročníky vyjede koncem července do Hostovic okolo tří set lidí, třetí ročník jich je už 1500. A právě větší davy lidí putující kamsi na louku začne přitahovat zájem i z vnějšku.

Doporučeno

Ivan Jonák byl králem českých mafiánů. Vlastnil klub, kam chodil Karel Gott i pražské podsvětí, za noc dokázal vydělat milion 24. února 2019 v 16:57

O svém pohledu na třetí ročník Free festivalu napsal tehdejší účastník v dnes už zaniklé reportáži na webu techno.cz. „Najednou zaslechnu své jméno a ke svému údivu zjišťuju, že ho řve podivná postavička navlečená do leopardího kožíšku, se svítivě zeleným batůžkem na zádech a podivnejch brejlích. Poznávám Pipu, je to pro me menší šok, znal jsem ho jako spořádaného studenta ČVUT, vždy umírněně oblečeného.“

Další část popisuje atmosféru samotného místa. „Přecházím přes louku a fascinovaně zírám do hlavního stanu, kde ňákej nepopsatelnej týpek ze Spiral Tribe hustí do lidé šílený tribal techno. Strobo bliká, kolem se řítí asi 180 – 200 bpm, všichni kolem si jedou ve svým vlastním světě. Takhle nějak to asi vypadá v pekle. Různý ujetci se míhaj všema směrama, čerti, kosmonauti, piloti, psi, veselí chlapíci v jedne kapse acid, v druhe extázi,“ vzpomíná návštěvník, který se tehdy podepsal jako foo.

Doporučeno

Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky 13. ledna 2019 v 12:31

Povědomí o jedinečné atmosféře se rychle šířilo a s příchodem dalších ročníků se počet návštěvníků dál navyšoval, i přes opakovaně nesjednávaná povolení od majitelů pozemků, na něž některé CzechTeky trpěli.

V roce 2003 na něj přišlo zhruba 40 tisíc lidí. Šlo o jednu z největších událostí v Evropě. Kromě elektronické hudby se tu začaly ozývat i zvuky hip-hopu a také živého rocku. Organizátoři se snažili ducha zachovat, ale s tak obřím počtem lidí už museli nastavit nějaká pravidla.

Začali vybírat příspěvek za úklid nepořádku, což byl po hlasité hudbě nejvyčítanější problém a pozemek řádně pronajali. CzechTek se také vymezil proti tvrdým drogám – drtivá většina účastníků to respektovala, i když se při takovém množství dá odhadovat, že je nemožné něco takového kontrolovat.

 Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé. 

Tolik lidí už však má i jistý byznysový potenciál a proto se tu několik soukromníků rozhodlo otevřít si stánek s jídlem a nápoji, byl však velmi předražený.

„Nechutné stánky s občerstvením za nehorázné ceny (např. 1,5 l perlivé vody za 50 Kč), které nepatřily žádnému sound systému ani performaci neměly v dějišti co dělat. Policie pouze akci monitorovala, řídila dopravu a vyhrazovala parkoviště,“ píše se v další dobové reportáži.

Z původně sympatického festivalu jako by se stávala nějaká nekontrolovatelná struktura. Účast na festivalu se stala nástrojem jakési pózy, teknařská subkultura začala být v prvním stupni rozkladu.

To už však nebyl jediný problém. Celému festivalu se začala houfně věnovat média a samozřejmě i obce, u kterých se každoročně konaly. Kvůli hlasité hudbě lidé nemohli spát, neohleduplní cizinci si dovolovali stále víc.

Často vznikal rozpor v „legálnosti“ těchto akcí, protože pozemky sice skutečně byly pronajaty legálně, ale kvůli tomu, že organizátoři do posledních dní utajovali skutečné místo události (hlavně aby se jistili před policejním zákrokem, který by akci předčasně rozprášil), neohlašovali se místním samosprávám jako hudební akce.

Náhodné obce tak museli ze dne na den čelit obří mase lidí. O lokaci se příznivci dovídali skrz speciální telefonní číslo nebo webové stránky. Komunita fungovala jednotně, takže si o tom řekla.

Tyto neshody vybobtnaly v první velký policejní zásah v roce 2004. Akce proběhla ve značně komornějším duchu vracejícím se k původní tradici, ale pošramocenou pověst z předchozích let u veřejnosti si nesla i přesto. Z elektro-radovánek se najednou stal politický zájem a předhánění se v tom, kdo si urve body za rozehnání „závadného“ shromáždění.

I report z této akce poodhalí víc: „Jedinou nepříjemností bylo ukončení policií, jejíž zásah v síle osmi set těžce vyzbrojených mužů, tří vodních děl, slzného plynu a policejního vrtulníku byl zcela neadekvátní situaci,“ píší teknaři.

„Pár lidem na místě zakázali řidit kvůli alkoholu a drogám a hotovo. Ještě v roce 2004 policajti akci ukončili v míru. Najeli, vypli soundsystémy, chvilku se s námi dohadovali, ale vlastně byl klid,“ vzpomíná pro REFRESHER mluvčí CzechTeku Pavel Eichler.

Údajným důvodem tohoto zásahu byly prý nejasné majetkové poměry pozemku, kde se akce konala.

Když se zvrtne moc

Pověst technařů v očích prostého Čecha obávajícího se, že přijdou řádit do jeho sousedství, nebyla moc příznivá. Ať už to bylo nedostatečným pochopením, komunikací, předsudky a strachem, možná politikou; příznivce CzechTeku, podobně jako v 70. letech československé máničky, široká veřejnost spíše vnímala jako škodiče a narkomany.

Jako na každém hudebním festivalu, drogy se i tady objevovaly, ale v žádné zásadně zvýšené míře. „Extrémní konzumace drog spojovaná s freeteknem je trošku mýtus. Nebylo to o nic horší, než je běžné na diskotékách nebo v rockových klubech,“ potvrdil v rozhovoru pro E15 DJ Toxor ze Strahov Systém, kteří na akcích vystupovali.

Sám však podotkl, že za určité vymykání se CzechTeku z rukou může sama subkultura. „Každý by si měl sáhnout do svědomí. Za náš kmen se hlásíme ke svému dílu zodpovědnosti. Snaha otevřít scénu širšímu počtu lidí znamená, že to pohltí samotnou subkulturu.“

V dobách rozmachu CzechTeku si prý nikdo v záchvěvu nadšení nedokázal představit následky. „Přiznali jsme si, že se z festivalů stala konzumní záležitost a CzechTeky se proměnily v opak toho, co tato subkultura měla přinášet,“ přiznal Toxor.

Před osudovým ročníkem 2005 policie tvrdě pátrala po lokalitě, kde se mají technaři sejít. Tlak po ukončení akce byl nebývalý.

Byl pátek 29. července 2005. Policie se stejně jako účastníci dovídá o chystané lokaci. Jednotky okamžitě míří do vesnice Mlýnec na Tachovsku, kde se na místní legálně pronajaté pole začínají sjíždět tisíce lidí. Nejdříve jim zablokovali vjezd na plochu, ale jelikož se k místu vydalo příliš mnoho lidí, úplně tak zablokovali přístup. Proto toto rozhodnutí policie odvolala. Na místě panovala velmi chaotická atmosféra.

Někteří účastníci se dostávali na místo pokoutně, jiní se domáhali vstupu, ale nebyl jim povolen. Naopak, všechny přítomné posílali pryč. Počkali až do odpoledne dalšího dne. Policejní zákrok visel ve vzduchu.

Bylo na nich vidět, že se těší, až si budou moct bouchnout

„Čekali jsme ho, nikdo nedoufal, že tisíce nastoupených těžkooděnců vycouvají a nechají CzechTek proběhnout v klidu, i když ti samí policajti nechali na louky u dálnice D5 všechny lidi najet a často jim ukazovali i cestu. Atmosféra byla hodně napjatá. Paroubek a jeho ego všechno zradikalizovalo,“ zavzpomínal Pavel Eichler. Právě tehdejší premiér České republiky vydal příkaz vykonat zákrok co nejtvrději. To samé schvaloval i ministr vnitra František Bublan.

„Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé,“ nechal se slyšet Paroubek.

Na místo se sjelo 1200 policistů, z nichž bylo 850 příslušníků speciálních pořádkových jednotek. Louku obklíčili a začali z ní účastníky vytlačovat a byli připraveni na útok.

Když jejich pozice moci na mladé lidi nezabírala, použili vodní děla, obušky, dokonce prý gumové projektily. Křik, kouř, panika. Lidé řvoucí po policii „gestapo, gestapo“. Několik hodin násilností.

„Bylo na nich vidět, že se těší, až si budou moct bouchnout. Tehdy neexistovaly žádné antikonfliktní týmy, žádná politika jak podobné situace řešit jinak než silou. Nezapomenu na to, když se policisté nechali vinou špatné taktiky obklíčit a museli se dát na ústup. Kdyby byla na straně technařů chuť se rvát, tak ta obkličená skupina policajtů jen tak nevyvázne,“ řekl Pavel Eichler.

Paroubek svých slov později zalitoval. Kvůli zásahu přišel o politickou sílu. Ani tato lítost již nezvrátila ohromné následky, které tak tvrdou represí policie zavinila. Zraněných bylo okolo stovky – a to jak mezi účastníky festivalu, tak i policisty. Někteří ranění mají doživotní následky. Jeden z účastníků kvůli použití slzného granátu přestal vidět na jedno oko.

Jednání policistů odsoudil i tehdejší prezident Václav Klaus. „Šlo o velmi sporný zásah. Navíc v zemi, kde zásah těžkooděnců vůči mladým lidem vyvolává nedobré reminiscence,“ uvedl.

CzechTek něco změnil

Další rok byl uspořádán pod velmi přísnou policejní kontrolou poslední ročník CzechTeku. Organizátoři už nemohli dále přihlížet smršti, která se utvořila okolo kdysi komorního festivalu pro pár nadšenců a proto v roce 2007 vydali oficiální prohlášení.

„Vzhledem k tomu, že situace kolem CzechTeku je dále neudržitelná, došli zástupci české freetekno komunity k tomuto radikálnímu rozhodnutí. Letos a s největší pravděpodobností už ani nikdy v budoucnu se žádná akce v rozsahu a pod názvem CZECHTEK neuskuteční,“ psali v proklamaci.

Doporučeno

Divoký experiment, který měl z Čechů udělat boháče. Kuponová privatizace přinesla první tuneláře i odstátnění 367,5 miliardy korun 10. února 2019 v 13:04

Důvodem měla být hlavně postupná likvidace původních myšlenek freetekna, parazitování subjektů nesouvisejících se scénou, včetně valné většiny samotných účastníků a neochota respektovat elementární principy chování ve svobodném prostoru.

„Na jednu stranu to pro freetekovou scénu byl silný impuls k semknutí, na druhou stranu to byl začátek konce CzechTeku jak jsme ho znali,“ potvrzuje mluvčí CzechTeku Pavel Eichler. Události nadále eskalovaly. Česká policie nikdy nepřiznala svou chybu a považovala zákrok za adekvátní.

„Iniciovaly velké akce na pražské Letné – nejdřív masivní demonstraci před ministerstvem vnitra a následně spoustu dalších protestů, založení iniciativy Policejní stát, která dokumentovala policejní zásah a snažila se dovést k odpovědnosti policisty za brutalitu a politiky k odpovědnosti za zásah. Proti tomu přitáhla pozornost, o kterou řada soundsystémů vlastně nestála. Na techna začali jezdit lidi, kteří se scénou neměli nic společného a jen hledali dobrodružství,“ uvedl Pavel Eichler.

Na to, proč byla komunita technařů v očích veřejnosti takovým problémem, můžeme odpovědět příběhem ze 70. let z Českých Budějovic. „Je to pro veřejnost nečitelné. Vidí jen hluk a masu lidí, kteří se chovají jinak. Je to tak se vším a vždy. Kdo se vymyká, je podezřelej,“ dodává.

Stav scény se podle něj v současnosti vrátil do stavu před osudovým ročníkem. Subkultuře si akce vrací zpátky a mezi DJi a soundsystémy se objevují mladé tváře, které atmosféru před pětadvaceti lety rozhodně nasát nemohly, ale dokáží se jí velmi autenticky vyrovnat. Zásah těžkooděnců však naštěstí již nikdy nezažijí. „Policie má už jiné metody,“ vysvětluje Eichler.