Bestiální vrah Roubal svazoval své oběti, aby se pomalu dusily vlastní vahou. Tělo muže nechal rozežrat v odpadní jímce

Další tělo v odpadní jímce

Okolnosti se na Pohádce začaly stále vyostřovat. Dodnes není příliš jasné, co Roubala přinutilo vraždit, ale 26. července 1992 to udělal podruhé. Od tohoto dne totiž zmizel zmizel neznámo kam taxikář Vladimír Strnad.

Podle svědků měl co do činění právě s Roubalem – osudového dne odjeli kamsi do malé vesnice Božíkov u České Lípy. Pak už ho nikdy nikdo neviděl, tedy až o téměř rok později, kdy jeho tělo našli v septiku – žumpě – jednoho domu, od kterého měl Roubal klíče. Příčina smrti se vzhledem ke stavu mrtvoly nedala identifikovat. Zbyla už jenom kostra. Ale případný sebevrah by logicky po sobě těžký betonový poklop zřejmě nestačil zakrýt.

K rozpoznání těla tedy pomohla až identifikace zubů – ostatky skutečně patří pohřešovanému muži. Pozornost vyšetřovatelů směrem k Roubalovi zatím nedosahovala příliš velké míry, hlavně protože se v obou případech vždycky jen náhodně nachomýtl. Nešlo mu nic dokázat, pracoval s chladnokrevnou přesností. Když ho později vyslechli, chytře odváděl pozornost na jiné podezřelé.

Ve vražedném běsnění Roubal pokračoval v prosinci 1992, kdy se ztratil prodavač bižuterie Václav Horký. Šlo o společníka v jednom z jeho kšeftů. Jeho manželce a svědkovi Petru Kudrnovi začal vysvětlovat, že jejich blízký Václav Horký odjel do zahraničí na náhlou pracovní cestu.

Tady už začaly okolnosti nabírat rychlý spád. Lidé v okolí Roubala přestali chladnokrevnému vrahovi věřit. Ačkoli Horký nikdy nebyl vypátrán, Ivan Roubal se prý pokusil prodat jeho dům. Pro peníze byl ochotný udělat cokoli. 

Nejbestiálnější vrah

Zhruba v době, kdy vyšetřovatelé našli první zmizelé tělo vhozené do odpadní jímky, vrah Roubal využil svého významného náskoku a 26. května 1993 se seznámil přes inzerát s Josefem Suchánkem z Prahy 2. Šlo o osamělého důchodce a vrah ho velmi přátelsky pozval na svou usedlost Pohádka. Prý tam bude v tomto počasí krásně. 

Doporučeno

Nekrofil s fetišem na ženskou obuv vraždil oběti v garáži, zatímco jeho manželka a děti večeřely 8. července 2019 v 20:37

71letý muž si Pohádky zřejmě příliš neužil. Roubal ho zabil a bezvládné tělo vhodil do Horusického rybníka, kousek od Veselí nad Lužnicí, aby následně vykradl jeho byt včetně bankovních účtů. Tělo oběti nalezli až o několik měsíců později, při vypouštění rybníka. Stalo se tak 3. října 1993.

Ani tahle vražda kvůli penězům Roubalovi nestačila. V listopadu roku 1993, jen měsíc po objevení dalšího záhadného těla v rozkladu, byli kriminalisté přivoláni do pražských Letňan, kde objevili tělo Václava Dlouhého. Ten si jako důchodce přivydělával rozmnožováním videokazet s porno tématikou. S Roubalem se znali. 

Policie našla tělo starého muže svázané do kozelce, přičemž kolem krku mělo utaženou smyčku. V bytě už nebylo nic hodnotného, dokonce ani pornokazet už tu mnoho nebylo. Když se kriminalisté později ptali Roubala na tento případ, vymluvil se na to, že senior měl zřejmě sadomasochistické sexuální choutky a právě ty se mu měly stát osudné. 

Vracíme se na začátek příběhu, k březnovým událostem roku 1994 a rohové budově v ulici Pod Zvonařkou. V jejím suterénu sídlí firma Zapap. Do kanceláře autopůjčovny schází ve večerních hodinách hrůzostrašný Roubal s dalšími třemi společníky. Ti ho znali jen pod jménem Mayer, snad aby nemohla být jednoduše odhalena vrahova opravdová identita. Parta mužů připomíná mafiány, přičemž jejich předák se mračí.

Nebylo těžké se dostat do útrob kanceláře, kde zrovna seděli i majitelé firmy – dvaatřicetiletý Petr Kudrna a dvacetiletý Peter Magdolen. Spolu s nimi tam byl i náhodný návštěvník, taxikář Jiří Semerád. Byl v nesprávný čas na nesprávném místě. 

Se zbraní v ruce donutila parta kriminálníků v čele s Roubalem všechny zalehnout na zem. Jakmile zalehli, parta jim svázala ruce za zády. Roubal pak náhle vyhnal všechny z místnosti. 

Poslední uškrcení

Důvod jejich smrti? Msta. Roubal se totiž s zabitými muži znal. Potkali se čtrnáct měsíců zpátky během trhů na Václavském náměstí. Došlo tam k hádce a následné potyčce, během které mu nastříkali do obličeje nervový plyn. Roubalovo ego to neustálo. Nerad byl v pozici poraženého. Nesnášel to.

Navíc se dozvěděl, že to byl Petr Kudrna, jeho bývalý společník, kdo policii nahlásil zmizení stánkového prodavače bižuterie Horkého. Tehdy řekl, že má určitý tip na pachatele. Roubal si kvůli svému zlému chování nadělal mnoho nepřátel, kteří ho měli plné zuby.

Proto se pomstil právě jemu včetně dalších jeho známých. Po svázání do kozelce jim provazem omotal krk a nohy, a to tak, aby se vahou svých nohou pomalu udusili. Následně Roubal kancelář vykradl o všechny cennější věci a zmizel.

V suterénní kanceláři mezitím probíhal boj o holý život. Jiří Semerád využil chvilkové nepřítomnosti vraha a začal sebou škubat.

Zatčení muže v paruce, který se u soudu smál

Škubal sebou do té míry, že se mu podařilo ze smrtící pasti vyprostit. Zavolal na policii. Když přijela, našla na podlaze kanceláře už jen nehybná těla. Kriminalisté Semerádovi zpočátku nevěřili. Patřil do skupiny lidí, kteří se pohybovali na tenké hraně a měli kontakty na podsvětí. 

Doporučeno

Spodní prádlo 11leté dívky si vzal jako trofej. Vzorný otec, věřící muž a sadistický vrah 15. června 2019 v 8:47

Jenže pak si spojili klíčové události a také fakt, že Roubal byl propojen se všemi případy zmizení, které se za poslední roky objevily. Pro kriminalisty začal souboj s časem. Museli bestiálního vraha dopadnout dříve, než zase někoho zavraždí. Byl tak bezcitný, že mu stačilo, aby se mu někdo jen trochu znelíbil. 

Detektivové měli již poměrně rozšířenou síť kontaktů v podsvětí a právě kvůli Roubalově arogantnímu chování se mnoho z nich rádo pomstilo za všechny problémy, které jim dělal. Dali mu tipy, přičemž jeden z nich vraha vylákal. Měl strach o svůj vlastní život a chtěl, aby byl raději za mřížemi. Setkání mělo proběhnout na veřejně exponovaném místě – v podchodu na stanici náměstí Míru v Praze. 

Stalo se to 30. března 1994. Netrvalo dlouho a po Roubalovi skočila speciální policejní jednotka, která na něj zaklekla a zatkla jej. Během zatýkání mu dokonce spadla jeho paruka – a právě tady se prokázalo, že ji doopravdy nosil, aby byl hůře identifikovatelný. 

Ani tady příběh nekončí – v roce 1997 udělal soudce Jiří Horký chybu a zapomněl mu prodloužit vazbu. Tato hrubá chyba zřejmě vyděsila nejednoho bývalého společníka. Sám Roubal toho chtěl využít a okamžitě uprchnou do Švýcarska, kde žádal o politický azyl. Když byl 30. září toho roku skutečně propuštěn, vzhledem k obrovské medializaci případu na něj kromě novinářů před východem z vězeňského komplexu čekali také policisté. 

Ti ho ihned obvinili z vyhrožování státnímu zástupci a svědkům a zadrželi ho ještě v branách. Útěk se tak nepovedl a Roubal byl nakonec po několika vleklých soudech v roce 2000 odsouzen na doživotí. U soudu se usmíval svým drzým a ironickým úsměvem.

Ačkoli několik vražd nebylo Roubalovi nikdy dokázáno, on sám se měl podle svých spoluvězňů přiznat k některým dalším. Zabít měl dokonce i šestiletou holčičku, prý když její táta zastavil na odpočívadle u hlavní silnice, jen kousek od usedlosti Pohádka. To se kriminalistům nepodařilo prokázat – i ve spolupráci s německou policií zjistili, že nikdo takový není pohřešován. 

Roubal měl dokonce spolupracovat i s Orlickými vrahy. Figurovat měl v případu zmizení mělnického podnikatele, který byl nalezen svázaný do kozelce se smyčkou kolem krku a odhozený u zdymadla Hořín. 

Před čtyřmi lety Ivan Roubal zemřel. Jeho konec je zároveň koncem éry brutálních vražd, které se v 90. letech udály na území České republiky. Příběh nechává za sebou mnoho mrtvých a hlavně odkaz zlého, leč mimořádně inteligentního člověka, který zabíjel, protože v tom prostě našel zalíbení a peníze. Jde o jednoho z nejbrutálnějších vrahů za posledních třicet let.