Nostalgie v nás. Zavzpomínali jsme na to, s čím jsme si hráli v 90. letech.
Připravili jsme pro vás článkový seriál o divokých 90. letech v České republice.
Zajímavý fenomén sledujeme z různých pohledů, v minulém díle jsme se potkali se Slávkem Bourou, legendárním moderátorem mnohdy bizarních pořadů na TV Nova.
- Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
- ČT 3, pes Novák, legendární estrády i čágo bélo, šílenci. Jak se proměnila televizní zábava od 90. let?
- Divoký experiment, který měl z Čechů udělat boháče. Kuponová privatizace přinesla první tuneláře i odstátnění 367,5 miliardy korun
- Ivan Jonák byl králem českých mafiánů. Vlastnil klub, kam chodil Karel Gott i pražské podsvětí, za noc dokázal vydělat milion
- Slávek Boura: Za tři roky moderování jsme si vydělali na barák. Nekoksuju, jsem starý tabakista a etanolista
K devadesátým letům neodmyslitelně patří specifické hračky. Doba před internetem a rozmachem počítačů přinesla různé technické vychytávky, ale i čistě nedigitální fenomény, které do té doby (a nutno podotknout, že i po této době) neměly obdoby.
U některých jsme možná přesně nepochopili jejich pravý smysl, některé se v jisté podobě dochovaly dodnes, a právě proto se jim v tomto díle budeme věnovat podrobněji.
Tehdejší trh s hračkami byl specifický v tom, že přinesl zvláštní dobu po socialismu, ještě před masivním rozšířením technologií. Dětský svět tak byl v určitém přerodu a vlastně v poslední generaci ještě neovlivněné internetem. Vybrali jsme ty, které považujeme za hlavní, s největším vlivem na tehdejší děti.
Pogy
Málokdo ví, kde se vzaly – prostě se někde vyskytly. Pamatuji si, jak spolužačka na Velikonoce přinesla obří pytel plný kartonových pogů k rozebrání. Bylo tam všechno – od nejrůznějších barevných výjevů připomínající bláznivý LSD trip až po motiv s tehdy mimořádně populárním Alfem, Pokémony nebo třeba obličejem starého muže. Každé papírové kolečko neslo nějaký svůj příběh, který tehdy nikdo příliš nechápal. Stejně jako pravidla celé hry.
Název této hry je přejatý podle havajského ovocného džusu POG. Ve třicátých letech minulého století si tehdejší děti vytvořily hru se zátkami od tohoto nápoje. Pravidla měla podobná jako pozdější devadesátková obsese – stačilo naskládat pogy na sebe lícem dolů, přičemž jejich počet záležel na „sázce“, o kolik se toto kolo hrálo. Hráči si zvolí, kdo první hodí házečem – kinem (železným nebo plastovým), a pokud se mu podaří nějaké pogy obrátit, jsou jeho.
Hráči se scházeli na ulici nebo ve svých pokojíčcích (ale na koberci se to moc dobře hrát nedalo) a pořádali napínavé turnaje nebo jen vyměňovali, pokud měli nějaký pog dvakrát. Čím zajímavější motivy pogů, tím vzácnější komodita. Čím neobvyklejší tvar házeče, tím byl jeho majitel větší frajer. Jednoduchá matika.
9999 in 1
Fenoménem devadesátek je i příliv různých jednoduchých digitálních her. Vzpomínáme na kapesní hru 9999 v 1, kterou si jsme kupovali na vietnamských tržnicích, často kolem stokoruny.
