Nabourali web české armády pornem, když připojení stálo 40 tisíc korun měsíčně. Tohle jsou počátky internetu u nás

Představte si dobu, kdy byly nejrychlejším zdrojem informací rádio a televize, potažmo teletext. A teď si představte vytáčené spojení, nemožnost volat, když byl člověk online. Obrázek načítající se několik minut.

Časově měřené připojení, takže si každý člen rodiny musel zapisovat, jak dlouho u webových stránek proseděl. Diskety, staré obří monitory, chroustající pomalé harddisky. 

V roce 1999 bylo na českém internetu registrováno necelých 50 tisíc domén s koncovkou .cz. Letos jich je 1,3 milionu. Kam internet došel a jaké stránky šlo vyhledat v 90. letech? To jsme se pokusili zjistit v dalším díle našeho seriálu zabývajícího se obdobím divokých devadesátek.

První připojení k internetu stálo 170 tisíc měsíčně

Třináctý únorový den roku 1992 se na půdě ČVUT slavilo. Česká republika byla konečně historicky poprvé připojena k síti zvané internet. To znamenalo, že mohla komunikovat se světem závratnou rychlostí 9,6 kb/s, později se povedlo připojení navýšit na 19,2 kb/s.

To je z dnešního pohledu velmi málo na to, jakých cen internetové připojení dosahovalo. Běžná cena za připojení přípojky do firem, které s internetem chtěly začít, se mnohokrát vyšplhala i na 170 tisíc korun měsíčně.

K internetu stejně mělo přístup jen pár jednotek procent českých obyvatel. Pro zobrazení českých webových stránek musel zájemce naťukat ne doménu s koncovkou .cz, ale .cs – československou. Ta zanikla až po rozdělení Československa v roce 1993.

„Když jsme vše propočítali na české reálie, vyšlo nám, že poslání jednoho e-mailu by nás vyšlo zhruba na tisíc korun. Takže naše první úvahy o využití internetu se nesly spíše v duchu podpory vědecké spolupráce,“ popsal začátky průkopník českého internetu Jan Gruntorád. Internet tehdy nevyužíval grafiky, probíhal výhradně textovou formou. 

Ceny internetu v roce 1994

Doporučeno

Český internet dnes slaví 26 let od svého vzniku. První počítače se se světem spojily rychlostí 9,6 kb/s a připojení stálo 170 tisíc měsíčně 13. února 2018 v 15:07

Psal se první červencový den roku 1995, když světlo světa uvidělo první komerční připojení. Pro běžné obyvatele to zase tolik neznamenalo, nákladné připojení si přeci jen nemohlo moc rodin dovolit. Poskytlo to však vhodné podhoubí pro to, aby vznikl převrat.

Na internetu se začalo objevovat stéle více informací určených běžné veřejnosti. Licenci na provozování internetového připojení u nás dostal Eurotel, který ji později prodal společnosti SPT Telecom.

Přelomovým rokem byl 1996. Byla to doba, kdy se zrodil legendární český prohlížeč Seznam. Založil ho Ivo Lukačovič s prvotní investicí 50 tisíc korun. Byl na tu dobu neuvěřitelný – rozdělen do jednotlivých kategorií evidoval tisíc webových stránek.

Že je potřeba být na internetu, začaly zjišťovat vládní instituce a do té doby pouze tištěná média. Jenže právě vládní instituce, jakožto špatně tvárný, těžkopádný moloch, s internetem ze začátku nebyl kamarád. Weby designem odpovídaly devadesátým letům, ale zabezpečení pokulhávalo. To nahrálo na smeč hackerské skupině, která si říkávala CzERT.

Web armády, novin, banky i policie

Pro mnoho technologie neuznávajících lidí byl internet až druhou prioritou. S tímto přístupem by však nedošlo k jeho brzkému rozvoji, a proto se rozhodla hackerská skupina CzERT staříky trochu potrápit. Nabourala se do webových stránek ministerstva obrany, kam umístila porno. 

Armáda se tehdy bránila, že hack sice skutečně nastal, ale k žádnému úniku informací nedošlo. Došlo i na stránky ministerstva zdravotnictví, ze kterého CzERT udělal Ministerstvo smrti Čínské republiky, ale i Union banku, ze které udělal „Ruin banku“, Mendelovu univerzitu nebo Policii České republiky, kde panáček v animaci močil na policejní logo.

Hacknuté Webové stránky Ministerstva obrany

Hacknuté webové stránky Policie ČR

Webové stránky Mendelovy univerzity

(povšimněte si devadesátkového předchůdce legedárního meme troll face)

Slovenský hacker Pajkus, který do této skupiny také patřil, si založil firmu na zabezpečení počítačových systémů. Své hackování bral jako výhodu. „Tím, že hackuješ, máš mnohem větší informace o bezpečnosti než normální správce, který tak maximálně sedí za serverem a klepe se, aby ho někdo nenapadl. Tím, že aktivně pronikáš do systémů, je znáš dokonale, víš, co zalepit,“ vysvětlil Pajkus. 

Tehdejší tisk byl z útoku v šoku. „Computerový nadšenec, který první listopadový víkend vnikl do počítačového serveru armády a z recese tam pozměnil informace, nebude pravděpodobně nikdy odhalen,“ psalo se tehdy v Mladé frontě DNES.

Ani vyhledávač Seznam neunikl pozornosti skupiny CzERT. Na doménu vyvěsili stránku s černým pozadím a animací červeného „démona“ připomínajícího čerta. V dnešní době nemyslitelné.

Běžné stránky tehdy vypadaly velmi jednoduše – psány v HTML kódu, mnoho z nich bylo bez stylu a na různých prohlížečích se zobrazovaly jinak. Neexistovaly žádné závratné funkce a animace nahrazovaly jednoduché GIF grafiky.

Na konci 90. let už internet začal připomínat praktickou síť, kterou navštěvovaly první masy uživatelů. Přesto vypadal jinak. Více prostoru se zavdávalo textu, grafika se totiž stále načítala velmi pomalu. Legální i ilegální stahování bylo zatím jen bláhovou představou – v počítačovém však začalo pomalu vystrkovat růžky vypalování CD s hudbou. 

Po přechodu do nového milénia, v roce 2002, se Češi poprvé mohli připojit na síť přes Wi-Fi, následující rok přišla technologie ADSL, aby skřehotavý zvuk vytáčeného připojení později úplně nahradila. Přišla nová éra webu, plná vtipných obrázků, krátkých videí a hlavně stahování.